Článek
Scházíme se na Starém Městě, kde Janek Ledecký bydlí už od 19 let a jak sám říká, nedá na to dopustit. Navíc, díky tomu, že právě v této části je zásadní převaha turistů, může bez problémů vyjít sám do ulic a pěšky tak chodí i na zkoušky muzikálu IAGO do divadla v Hybernské. Ani během našeho natáčení žádný rozruch v ulici nevyvolává.
Tentokrát ale vyrážíme Jankovým cadillacem na Prahu 8 – do zkušebny. Zkouší s poměrně novou kapelou a s hudebníky o generaci mladšími. „Na bubeníka jsem dělal konkurz. Přihlásilo se 117 bubeníků a bubenic,” říká Ledecký.
I on sám se do hudební branže dostal díky konkurzu, když kapela Žentour hledala zpěváka. Byl tam ale vlastně přijatý nadvakrát - poprvé ho totiž kapela přijala, ještě když měl dlouhé vlasy, a když přišel za týden dohola, mysleli si, že je to někdo úplně jiný a přijali ho také.
„Já jsem v té době ujížděl na Rolling Stones, Ivanu Hlasovi a tady se najednou zpívaly texty jako ze slabikáře pro zváštní školu - jakože nová vlna,“ říká Ledecký s tím, že některé texty si pamatuje dodnes: „Véno, véno, přines vanu, vykoupeme naši vanu.“
Když pak vyzkoušel sólovou kariéru, věděl, že už se do kapely vracet nechce. „Já mám pocit, že celých těch deset let s Žentourem byl jeden velký mejdan. Tenkrát jsem měl pocit, že o tom to hlavně je. Že je to princip té muziky,“ dodává Ledecký s tím že je rád, že přišel na to, že ostatní slavné kapely vedle toho velkého mejdanu věnují spoustu času psaní, vymýšlení muziky a cvičení na nástroje.
Letos už po dvacáté vyrazil na vánoční turné s Nostitz Quartet. Proč je lepší být sólo zpěvákem než členem kapely, co si o něm myslí zpěvačky z jeho doprovodné kapely a jak si zjednat pořádek ve zkušebně? To vše uvidíte v prvních dvou dílech pořadu Moje místa.
S Jankem Ledeckým.
