Článek
Celý rozhovor si můžete poslechnout v audiu výše.
My jsme se mimo mikrofon bavili, že jste dřív vstával v pět ráno, proč?
Jezdil jsem do fabriky a tenkrát bůhví z jakého důvodu se dělalo od šesti hodin. Já nevím, jestli je to dodnes, ale já se těším na to, až budu starý, až nebudu muset pracovat.
To vás ještě samozřejmě čeká spousta vstávání brzo ráno, protože starý nejste. Ale spíte déle už teď, ne?
Někdy spím třeba až do osmi hodin.
Ale to je ve špičce, standardně sedmá, půl osmá.
Tak.
Mistře. Vy jste měl velmi významné životní jubileum, přestože říkáme, že vlastně jste stále mlád, tak nějaká ta číslovka tam je, to nebudeme zastírat, a my jsme si říkali, že - nebo co si pamatuji, tak vím, že vždycky jste si pochutnal na nějaké whisce, a to jsem říkal, že jste toho musel dostat mračna. Tak jsme říkali, že možná tentokrát trošku změna, že bychom dali koňáček, takže máte od nás tady k narozeninám…
Nějak špatně vypadá. Znáte ten vtip? Ten Kohn nějak špatně vypadá. No to je celé. Velice vám děkuji, tohle mi vystačí nadvakrát. Jsem šťasten, že jste mě pozvali, protože přijdu mezi lidi. Proto chodím také do nevěstince, abych přišel mezi lidi.
Jak jste se s tím srovnával, že jste si musel něco dávat na ústa? Ono to není úplně příjemné, nicméně prostě nutnost.
Blbě se v tom dýchá, ale nějaký lékař mi říkal, že to je k ničemu. Že to je naopak - jdou nějaké zplodiny zpátky, ale mně je to jedno. Jsem člověk, který poslouchá rozkazy, a tak roušku nosím. A ono to také zakryje ksicht. Akorát když ke mně přijde nějaká dáma a má tu roušku, tak já ji nepoznám. Poněvadž ženská to dovede podle očí, ale já potřebuju vidět pusu.
My jsme se ptali našich posluchačů, jak vidí vaše umění. Někteří tvrdí, že už je to skoro pornografie. Jak vy vidíte svou tvorbu?
Já se v tom nevyznám proto, že když se dělá kniha, a že jich mám třicet, tak to musí vybírat někdo jiný, protože já bych vybíral naprosto chybně, nebo nesprávně. Pornografie zobrazuje milování, že jo? A všichni, nejenom tady ve studiu, ale po celé zemi právě milování vděčíme za naši existenci. Ale zpodobnit to je obtížné, stejně tak jako je obtížné zpodobnit řeku nebo temnou oblohu.
A kde se to u vás jako láme, když tedy se bavíme třeba o umělecké fotografii, která je odvážná a pak to může tedy spadnout až do té pornografie. Máte nějaký limit?
Já si udělám reklamu. Já mám teď velkou knihu, tak asi patnáctikilovou, erotických fotografií. Jsou pornografií. Ono se to má právě tisknout v Itálii, protože tady to žádná tiskárna nedokáže. A mělo to jít k tomu mému pitomému výročí. No bohužel se to nestalo, protože přišla ta epidemie nebo pandemie, chcete-li, a přesto věřím, že ta knížka se nakonec udělá. Jsou tam podle mě velmi explicitní obrázky a já se třesu strachy. Jenže celý život jsem byl souzen a i uvězněn za pornografii. A teď najednou je to povolené. Samozřejmě, nesmí tam být děti - a ostatně děti ani na tohle téma nemám.
Ale mám tam několik pozoruhodných věcí a jestli to vyjde, ta knížka má být levná - 85 tisíc.
Jan Saudek ve studiu rádia Expres FM.Video: Seznam Zprávy
Tak 85 krát něco je 85 tisíc.
Na tom člověk dělá celý týden. Ale bylo by to hezké, protože by to byl takový krásný závěr, neboť jsem nikdy takovou knihu neměl.
Pětaosmdesátka v životě je výstava a tam se měla původně právě prodávat ta kniha, která ovšem se tiskne v Itálii a pozdržela se. Ale když to dobře dopadne, tak by měla být relativně brzo hotová. Můžeme tohle potvrdit?
Je to tak.
Ještě se vrátíme ke knize, kterou s vámi sepsal kněz Karol Lovaš a nás zajímá, proč jste si vybral zrovna jeho jako autora, nebo jestli si on vybral vás. Těch nabídek asi bylo víc, když se blíží životní jubileum.
Nebylo, ale Karol Lovaš je zvláštní muž. On byl nejslavnější DJ v Bratislavě před 25 lety, byl jsem jeho hostem myslím dvakrát a byl to playboy. A najednou toho nechal, vystudoval teologii, má nějakou malou farnost kousek za Prahou a přednáší na Karlově univerzitě novinařinu. Je to velice zvláštní muž a považuji ho za svého přítele.
Když jsme u toho, tak zatím, co máme signály z vaší výstavy, tak většinu návštěvníků tvoří ženy. Starší, mladé, jak si vysvětlujete, že jste se stal hlavně autorem pro dámy.
Pro to mám vysvětlení: Ženská totiž nejenom že životu rozumí, ale ona ho také dává. A víte, viděl jsem za války umírat německé vojáky, někdy je pověsili, zapálili a všichni křičeli: Muti. Žádný Adolf Hitler nebo Vater. A ženská je zázrak. Je velmi nebezpečná. Ale je to to nejkrásnější na světě.
Jak se vám líbil film Fotograf na motivy vašeho života s Karlem Rodenem?
Viděl jsem ho na premiéře, sedl jsem si na kraj. A věřil jsem, že budu muset utéct. Ale vydržel jsem to do konce a stala se tam věc, která se asi děje často, ale já do biografu nechodím, potlesk trval přesně titulky. Když byl závěr filmu, což mně udělalo velmi dobře jako praseti, když ho drbou.
Jak vám sedl či nesedl osobně Karel Roden?
On je velmi složitý člověk, ale je to výborný herec a někdo mi říkal, přítelkyně mi psaly, to jste měl hrát vy. Není to pravda. On to umí samozřejmě, je skvělý, oni chtěli jiného pána, který mi je typově bližší, pan Kaiser, ale on nebyl tak úplně spolehlivý, takže ho nevzali. Ale ten je, myslím, také výborný herec. Ale ten pan Roden se skvěle ovládá a je to cílevědomý muž.
Jedna věc z vaší vizitky, váš bratr Kája, já jsem se byl podívat ještě když byla v Tančícím domě jeho výstava, kterou jsem teda obdivoval, ten řekněme rozsah a jeho rozptyl. Vy jste vždycky říkal v rozhovorech, že byl talentovanější, hezčí, silnější, krásnější a tak dále. Je nějaká vlastnost, kterou jste mu skutečně záviděl, jako bratrovi?
Ne, já ho miloval. On byl pravák, já jsem přeučený levák. Dvojčata bývají jeden pravák, druhý je levák. Tenkrát se to přeučovalo před lety, dneska se to už nedělá a on byl ve všem lepší. Moje teorie je, že skončil sebevraždou. Že to byla sebevražda, to udušení. Jeho žena to popírá a nevím, kdo má pravdu, ale věc je taková, že jsem mého bratra miloval a potom, když se začal měnit, působením alkoholu, tak jsem mu byl na pohřbu, ale necítil jsem žádnou žalostnou bolest. Ale byl to krásný vztah, byl ve všech případech nádhernější, ale také jsem ho někdy viděl v akci, byl nesrovnatelně lepší milenec než já.
To já neposoudím, nicméně, co dokážu asi posoudit, jeho tedy nesmírný výtvarný talent, nepřemýšleli jste někdy, že byste třeba spolu víc spolupracovali, vy jako fotograf a malíř a on jako skvělý karikaturista?
Ano, já jsem mu to navrhoval, ale nedošlo k tomu, on měl nějak problémy s ženskými, s Olinkou Schoberovou a takhle a já zase podváděl manželku a byl jsem úplně pitomý. Neshodli jsme se. On neuměl malovat, ale uměl kreslit a já se pokouším malovat a kreslit neumím, ale byla to prima léta.
Vzpomínám na něj a občas se jdu podívat na hrobeček, ale myslím, že se o něj měli víc starat zaživa než po smrti.
Vy jste se zmínil o malování. Proč jste vlastně začal malovat?
No já vypadám jako ublíženej. Zkrátka moje bývalá přítelkyně se nějak zmocnila mých negativů a pilně z nich vyrábí. Já už jsem prosoudil milion korun a stejně jsem ničeho nedosáhl, ale malovat neumí, protože jednou zkoušela malovat a pak to dala nějak rodičům. A já malovat také neumím, ale přece jenom maluji trošičku obratněji, takže prodávám ručně malované obrázky a pravidelně platím alimenty, a ty alimenty byly stejně vysoké jako moje penze, ale mezitím mi zvýšili penzi a mnoho ostatním starobním důchodcům a teď ty alimenty jsou jenom těch 12 tisíc korun, poněvadž jsem to usoudil, že ona chtěla původně ta dívka 24 nebo 25 tisíc, ale dcera, která je kriminálnice, mi poradila, abych žádal to dítě do společné péče, tak jsme došli na 12, takže jsem z toho vyšel docela dobře.
Takže to je důvod, proč jste začal malovat. Bylo tam finanční pnutí.
No jéje, existenční.
