Článek
Rád bych se vrátil k jedné zprávě z předvánočního období loňského roku, zahajuje svou glosu Jan Pirk. První den, kdy začala platit změna a zimní jízdní řád našich drah, byl v České televizi reportér na Hlavním nádraží a informoval o tom, že vlaky jezdí dobře. Jezdí pouze s malým, pěti až patnáctiminutovým zpožděním.
Jestliže toto považujeme za normální, jsme velice zaostalou zemí. V sousedních zemích, jako Rakousko, Německo nebo Švýcarsko, si můžete podle příjezdu vlaků řídit hodinky, připomíná lékař.
„Navíc – rychlost je v porovnání se západoevropskými vlaky skutečně katastrofální. Jestliže náš nejrychlejší vlak zdolá trať Praha-Ostrava, což je 350 km, za 3 hodiny 20 minut, porovnal jsem to se vzdáleností Miláno-Řím, což je asi 500 km, a tamní vlaky, kterých za 24 hodin jede 31, to jedou 2 hodiny 50 minut,“ vypočítává Jan Pirk. „Když jsme to probírali s přáteli a já říkal, že to je u nás přece jen už lepší, že máme pendolino, kolegové z Itálie se začali chechtat a říkali: pendolino? To jsme vám v roce 2005 prodali jako vyřazený model italských železnic. Asi tady tedy není všechno tak růžové, jak jsme se v záplavě novoročních a vánočních projevů dozvěděli.“
