Článek
Pokud jde o bilanci, nemají obě pandemie nic společného: před sto lety zemřely na pěti kontinentech miliony lidí, zatímco nyní to je zatím několik tisíc. Ovšem ani viry způsobující tato onemocnění nejsou stejné.
Kontext je zásadně odlišný, zdůrazňuje Freddy Vinet z Univerzity Paula Valéryho v Montpellieru, který v roce 2018 publikoval knihu o historii španělské chřipky.
Podstatný rozdíl tkví v tom, že španělská chřipka stála ve stínu zpráv z první světové války a válka byla hlavním tématem novin. U koronaviru je to opačně, konstatuje tento expert na přírodní katastrofy a rizika.
Postoj států se také silně liší. Při první vlně epidemie v Evropě v květnu a červnu 1918 vlády, zaměstnané jinými problémy, nepřikládaly problému zvláštní význam.
Ve Francii si úřady uvědomily závažnost situace až na podzim 1918, kdy epidemie dosáhla vrcholu. Byla přijata opatření, jako bylo uzavírání veřejných míst, ale ta se aplikovala různě.
„Bylo tolik nemocných, že už nebyli žádní pracovníci ani materiál, aby se veřejná místa dezinfikovala,“ vysvětluje Vinet.
Francouzskou armádu epidemie silně rozložila. Se stejným problémem se ale setkávaly všechny země, a tak se soudilo, že na válku neměla rozhodující vliv.
Jediné účinné karantény fungovaly na odlehlých ostrovech, jako byla Západní Samoa, kde byla americká armáda. To bylo jedno z mála míst, jimž se nákaza vyhnula.
Původ epidemie, zjištěné poprvé v březnu 1918 ve Spojených státech, zůstává nejasný. Mohla vyjít z Číny, stejně jako současná pandemie COVID-19. Žádný důkaz však tuto teorii nepotvrdil.
Epidemie před sto lety vděčí za svůj přívlastek hlavně tomu, že španělský tisk byl mezi prvními, kdo o chorobě v květnu 1918 v Evropě informoval.
