Článek
Tři roky trvalo Ústavnímu soudu, než rozhodl v otázce zákona o střetu zájmů přezdívaného lex Babiš. Předsedu instituce Pavla Rychetského dokonce k urychlení popoháněl prezident Miloš Zeman, který vedle některých poslanců žádal zrušení určitých částí zákona. „Připadal jsem si trochu jako Johanka v Sedmeru krkavců,“ reagoval po úterním vyhlášení verdiktu soudce zpravodaj Jan Filip.
Proč jste použil příměr k pohádce?
Už hoří hranice, kdy vás chtějí upálit, a vy pořád ještě šijete tu sedmou košili. Skutečně materiálů byla spousta. Navíc, když si uvědomíte, že bychom tento nález vydali třeba v září 2017 v době končící volební kampaně, tak bychom ještě dneska řešili spory, jestli Ústavní soud neovlivnil volby. Další rok se objevil problém s přípravou prováděcího finančního nařízení z Unie, které výrazným způsobem zamíchalo kartami. Je to skutečně, jako bychom byli ve federaci. Musíme respektovat společnou úpravu hospodářské soutěže v Evropské unii a využíváme její peníze. Tento byl problém zcela zásadní.
Takže jste neřešili jen obsáhlost problematiky a námitek?
Pokud si chceme zachovat nějakou státní suverenitu, Ústavní soud by měl rozhodovat jako poslední, až po Evropské komisi. Má to své příčiny.
Můžete stručně říct, proč jste zamítli zrušení částí zákona?
Provedli jsme podrobný rozbor všech námitek, které byly předloženy, a šlo o obrovské množství. Ono se to nezdá. V jedné větě byly třeba dvě námitky, kterými se zabýváme na několika stranách. Pan prezident je stručný, ale zároveň tu byla advokátní kancelář, která si dala velice záležet a předložila řadu podkladů k rozhodnutí. Dospěli jsme k závěru, že jak z hlediska zásad organizace a fungování veřejné moci, tak z hlediska dalších ustanovení – ač mohou vyvolávat pochybnosti – je zákon o střetu zájmů ústavně zdůvodnitelný.
Zdůrazňuji, že máme za sebou abstraktní přezkum. Neřešili jsme konkrétní otázku tehdejšího ministra financí Babiše nebo auditní zprávy a podobně. To by bylo možná daleko snadnější než obecně zdůvodnit, proč taková úprava zákona u nás může obstát.
Také proto jste se vymezili proti přezdívání zákonu lex Babiš?
Víme, proč byl zákon přijat. Kdo s tím přišel, kdo za tím stojí, jaké byly pohnutky. Ale podobné případy se dějí v každém státě. Úprava je obecná a dopadá na dané funkcionáře.
Zákon členům kabinetu zakazuje vlastnictví médií. Proč to podle vás není zásah do základních práv?
Veřejní funkcionáři skutečně musejí zastávat veřejnou funkci. Jak říká ústava, musejí konat v zájmu všech občanů, nikoli v zájmu osobním. Jakmile nastává problém střetu zájmů, sahá se k takovým zákonům po celém světě.
Takže nejde jen o výsadu Česka?
Sami uvidíte v rozhodnutí, poukazovali jsme na celou řadu právních úprav, které problematiku řeší v každém státě jinak, podle aktuálních podmínek. V našem nálezu jsme konstatovali, že jsme v ojedinělé situaci, protože nikdo s takovou ekonomickou a mediální mocí u nás doposud nebyl.
Prezident navrhoval zrušit také část zákona, která stanoví maximálně 25procentní hranici vlastnictví v obchodní společnosti. Pokud ji někdo z vlády nebo hlavních funkcionářů poruší, nesmí se ucházet o veřejné zakázky.
Skupina poslanců namítala, že ustanovení převzaté z rakouské ústavy bylo špatně přeloženo, a tudíž zákonodárci byli při hlasování uvedeni v omyl. Takových hranic je v různých právních řádech celé množství a je třeba je jasně stanovit. Jako když dáme najevo, že vyšší rychlost než padesátka v obci ohrožuje bezpečnost. Samozřejmě, že za některých okolností ji můžete narušit už při třicítce. Třeba v Polsku zákon o střetu zájmů platí asi 15 let. Mají stanovenou desetiprocentní hranici vlastnictví a dopadá nejen na 30 členů vlády a vedoucí ústředně-správních úřadů, ale na tisíce zastupitelů v obcích. Ukazuje se, že prokázat skutečný podíl je složité. Naštěstí u nás v Česku zatím máme jen těch 30 osob a podnikání se v médiích řešilo jen u jediné.
