Článek
Nespokojenost malých a středních podnikatelů se státní podporou v době mimořádných opatření dostala první konkrétní podobu – vzniká iniciativa Firmy sobě, která chce koncentrovat co největší množství podniků v problémech a následně jednat s bankami a státem.
„Proto platíme daně, proto dodržujeme státní nařízení. Aby nás stát chránil před krachem v situaci, jako je ta dnešní,“ shrnují Firmy sobě své požadavky ve své webové prezentaci.
„Už se přihlásily desítky firem a rychle to roste,“ říká Šimon Rákosník, které za iniciativu komunikuje.
Pražský gastropodnikatel Martin Michalíček své pocity při vyjednávání o státní pomoc popsal jako hledání kliček, jak nedat ani korunu. „Něco jako když jednáte s firmou a do smlouvy si vkládáte miny a slepé uličky, protože víte, že ji podvedete,“ přirovnává.
Pro podnikatele je pomoc od státu těžkopádná. Program Antivirus je složitý a proplácený až zpětně a na programy COVID zatím dosáhly jen nízké stovky těch nejšťastnějších, kteří se přihlásili nejrychleji a ještě k tomu byli vyhodnoceni tak, že dokážou krizi přežít, a proto je bezpečné jim peníze půjčit.
„Vláda zatím nechce příliš utrácet peníze na podporu podnikatelů,“ konstatuje ekonom Filip Pertold z CERGE-EI.
Rozpačité z vládní pomoci v krizové situaci nejsou jen podniky.
Ukazuje se, že drhne například i výplata ošetřovného. Na facebookovém profilu ministryně práce Jany Maláčové (ČSSD) si lidé stěžují, že jim 21. dubna stále nebyla vyplacena dávka za březen. Pravděpodobně je na vině to, že úřady práce jsou zavalené agendou a nestíhají.
Výjimkou tak zůstává program vyhlášený ministerstvem financí Pětadvacítka, který se zaměřuje na podporu OSVČ a je vyplácen přímo ze státního rozpočtu přes finanční úřady. První živnostníci hlásí, že peníze na účty dorazily.
Jako voda na rozpálené plotně
Nabídnutá pomoc pro pražské podnikatele, která byla v úterý zastavena už po několika minutách, protože Českomoravská záruční a rozvojová banka (ČMZRB) vyčerpala zdroje poskytnuté hlavní městem, vypovídá podle bývalého guvernéra ČNB a hlavního ekonoma Generali CEE Miroslava Singera zejména o tom, jak moc podnikatelé aktuálně potřebují peníze. Přirovnává to k lití vody na rozpálenou plotnu.
Ekonom finanční skupiny Roklen Dominik Stroukal mluví o tom, že efekt programů COVID je smíšený.
„Na jedné straně to buduje optimismus, že se něco děje. Na druhou stranu, když na to podnikatelé, kteří několik dní studovali podmínky, nedosáhnou, protože nemají aktuálně žádný obrat, tak je to nemotivuje žádat o další podporu a třeba se kvůli tomu rozhodnou i zavřít,“ popisuje Dominik Stroukal a dodává, že si není jistý, který z protichůdných efektů nakonec zvítězí.
Ekonomovi z Roklenu také chybí diskuse ohledně formy podpory pro podniky.
Od začátku se podle něj bez širší debaty prosazuje podpora prostřednictvím státem jištěných úvěrů – jejich nevýhodou přitom je, že komerční banky postupují standardní cestou – zkoumají bonitu firmy a peníze nebudou chtít poskytovat, pokud z jejich pohledu půjde o velký risk.
Zjednodušeně řečeno, banky nepodpoří podniky, které kvůli mimořádným opatřením krachují.
„Proto se mohlo uvažovat, jestli by nebylo lepší pomáhat přímou podporou ze státního rozpočtu. Bylo by to minimálně čistější,“ říká Dominik Stroukal s odkazem na to, že by byl jasný účet za podporu, zatímco záruky se rozloží v delším čase a finální částka za mimořádná opatření se jen těžko spočítá.
„Vláda zatím moc utrácet na podporu podnikatelů nechce. I ty programy COVID jsou udělané tak, aby se vyplácely z evropských peněz,“ dodává ekonom Filip Pertold.
Naproti tomu Miroslav Singer se zárukami souhlasí. „Není možné všechno vrátit všem,“ říká bývalý guvernér.
Háček u chystaných 150 miliard korun
S podporou formou záruk chce stát pokračovat i dál. Vláda schválila dalších 150 miliard korun, které by chtěla v nejbližších dnech přes komerční banky napumpovat do jištěných úvěrů.
Mluvčí ČMZRB Marie Lafantová předpokládá, že by to mohlo znamenat jištění až 120 tisíc úvěrů. Půjde tedy o skutečně plošnou podporu podnikatelů.
Podpora podle ekonomů opět skrývá minimálně dva háčky, na které doplatí zejména menší podnikatelé.
Tím prvním je prostý fakt, že větší firmy jsou lépe uzpůsobené na to, aby dokázaly efektivně o úvěr žádat – mají na to tým lidí, zatímco u drobných podniků to budou muset studovat samotní majitelé, kteří to budou muset dělat souběžně s dalšími povinnostmi.
Další háček spočívá paradoxně v tom, že menším firmám by měl stát ručit ve větším rozsahu.
„Rozdělili jsme firmy do dvou skupin. Jednak malé a střední firmy do 250 zaměstnanců, chceme jim poskytnout ručení v rozsahu do 90 procent dluhu. Protože především tyto firmy jsou nejzranitelnější a budou mít největší problémy,“ vysvětlovala v pondělí jednání vlády ministryně financí Alena Schillerová (za ANO).
Jenomže zároveň stát cílí na to, aby ručil celkově jen za 25 procent jistiny. Tedy aby ze 150 miliard korun od státu napůjčovaly banky 600 miliard korun na úvěrech. A aby banky tuto podmínku splnily, budou půjčovat těm, u kterých nebude potřeba tak vysokých státních záruk.
„Je jasné, že se banky nebudou příliš hnát do malých firem,“ upozorňuje Filip Pertold s tím, že právě tato podmínka bude mít za výsledek to, že banky spíše budou půjčovat větším firmám.
Podle vyjádření ministryně Aleny Schillerové po pondělním jednání vlády má ovšem ručení za úvěry u soukromých bank tu výhodu, že toho nebudou zneužívat firmy, které byly v problémech už před mimořádnými opatřeními.
