Článek
Biochemik Jan Konvalinka, který se dlouhodobě snaží upozorňovat na nepravdivé informace o koronaviru, a vedoucí analýz sociálních médií v Newton Media Alena Zachová se zúčastní debaty o tom, „jak se lže o covidu-19“.
Online diskuzi pořádá Univerzita Karlova, moderovat ji bude novinář Luboš Palata a sledovat ji lze na facebookové stránce „Česko! A jak dál?“.
„Pandemie koronaviru zasáhla bohužel do života každého jednoho z nás. S krizovou situací souvisí i šíření ohromného množství zpráv, kterým jsme neustále vystavováni. Každý den se objevují nové a nové informace o tom, jak se vir chová, jaká opatření je nutné dodržovat či jaká nová řešení se nabízejí. Bohužel, v této záplavě informací se šíří často chybné či přímo lživé údaje, přitom umět se v informacích orientovat a odlišit pravdu od lži je u koronaviru otázkou zachování našeho zdraví a možná i života,“ vysvětluje nutnost orientovat se v informacích o koronaviru Jan Konvalinka.
Diskuze tak má pomoci veřejnosti lépe rozpoznat, co o covidu-19 bezpečně víme a co lze označit za výmysl.
Buňky z potracených plodů ve vakcíně
Redakce Seznam Zpráv už v prosinci dostala svolení k publikaci poznámek Jana Konvalinky k nejčastějším dezinformacím, se kterými se setkává. Například takto vyvrací informaci o buňkách z potracených lidských plodů:
„Vakcíny obsahují buňky z potracených lidských plodů!“
Krátká verze: Žádná vakcína neobsahuje ani jedinou buňku z potracených lidských plodů.
Dlouhá verze: Existuje mnoho typů vakcín proti virům nebo bakteriím. Dříve se vakcíny většinou připravovaly ze živých, ale oslabených virů, které vybudí imunitní odpověď organismu, ale nezpůsobí nemoc, nebo rovnou z umrtvených zcela inaktivovaných virů.
V posledních desetiletích se stále více přechází na očkování pomocí takzvané rekombinantní vakcíny: neočkuje se celým virem, ale jen jedním jeho proteinem, zpravidla tím, který se nachází někde na povrchu viru, na který reagují buňky imunitního systému. To je samozřejmě mnohem bezpečnější, protože tělo už s patogenem při očkování vůbec nepřijde do styku a omezuje to výskyt nežádoucích vedlejších účinků.
Tyto proteiny se připravují za použití technologie, jež se vznešeně nazývá „rekombinantní DNA“: vložíme do laboratorně ochočené bakteriální nebo savčí buňky gen pro příslušný protein a necháme ji, ať ho pro nás vyrobí. Připomínám, že touto technologií se už mnoho desítek let připravuje mimo jiné veškerý inzulin, který zachraňuje životy milionů diabetiků na celém světě.
Některé proteiny musíme připravovat přímo v lidských buňkách. A tady máme problém, protože běžné lidské buňky se v laboratoři normálně nemnoží neomezeně. Právě proto už před desítkami let vědci vytvořili řadu nádorových nebo embryonálních buněčných linií, které se pro tyto účely používají. Například u mne v laboratoři běžně používáme pro studium rekombinantních proteinů buňky známé pod zkratkou HEK (Human Embryonic Kidney cells), jejichž předchůdce opravdu někdy začátkem 70. let někde v Holandsku izolovali z lidského plodu.
Spousta experimentů se dělá na HeLa buňkách, což je zase linie, která vznikla z buněk odebraných před sedmdesáti lety z nádoru děložního čípku paní Henrietty Lacksové, matky pěti dětí. Vedle toho se používá řada buněčných linií pocházejících z hlodavců nebo opic. Ty se po desetiletí množí v laboratořích a pracují s nimi tisíce vědců z celého světa, mj. i při vývoji vakcín.
Čili: vakcíny žádné buňky potracených lidských plodů neobsahují. Není vyloučeno, že u některých z nich byla v průběhu výroby použita buněčná linie, jejíž pramáti před tisíci generacemi byla lidská embryonální nebo nádorová buňka. Nebo buňka šimpanze.
Jestli s tím máte problém, budete se muset vzdát nejméně poloviny moderní medicíny, včetně nejúčinnějších protinádorových léků. Já bych to nedoporučoval.
