Jaká jsou skutečná čísla o nákaze? Výzkumníci se snaží nalézt odpovědi

Vědci se ve svých nálezech často shodují v tom, že epidemie se šířila či stále šíří nepozorovaně. V některých případech tvrdí, že se tomu tak děje delší dobu, než říkají oficiální čísla. Minimálně zčásti by na tuto otázku mohlo odpovědět právě probíhající testování promořenosti v České republice.

Výsledky, které by měly být podle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha známy na začátku května, přinesou informaci, kolik lidí se koronavirem nakazilo, ale nemoc covid-19 se přitom u nich neprojevila. „Je určitá skupina lidí, kteří nejsou ve statistikách pozitivních případů zachyceni, ale přitom si onemocněním již prošli. Sami o tom nevědí, protože neměli nebo nemají příznaky. Přitom se už u nich vytvořily protilátky a mohou být infekční,“ uvedl ministr Vojtěch.

Tam, kde se neprovádí testy promořenosti, se vědci snaží spočítat, kolik nemocných mohlo testům v minulosti uniknout.

Výzkumníci z Texaské univerzity nedávno propočítali pravděpodobnost šíření skryté epidemie v amerických okresech. Přišli na to, že v případě, kdy je v okrese oficiálně potvrzen hned první případ, je pravděpodobnost šíření skryté epidemie už 51 %.

Dánský Statens Serum Institut pak přišel se zprávou o otestování tisícovky vzorků dárců krve z oblasti hlavního města Kodaně. Testy odhalily, že 3,5 % vzorků obsahovalo protilátky, které si tělo vytvoří po prodělání infekce covid-19. Přepočítal se tak skutečný počet nakažených v Dánsku na 30 až 80krát vyšší, než uváděla oficiální čísla.

Analýza nyní provedená v Network Science Institute na Northeastern University v Bostonu se snažila dopátrat, nakolik jsou Spojené státy pozadu oproti skutečným číslům nakažených. Vědci v čele s ředitelem institutu Alessandrem Vespignanim počítají s tím, že v době, kdy bylo v USA 23 potvrzených případů, mohlo být skutečné číslo až 28 tisíc.

„V pozadí se odehrával řetězec přenosů mezi tisíci lidmi,“ cituje Vespignaniho deník New York Times. Někteří výzkumníci považují odhady za přehnaně vysoké, jiní na druhou stranu potvrzují, že propočty doktorova týmu odpovídají i těm jejich, píše deník.

Roli může hrát také fakt, že podobně jako v ČR se v USA začalo výrazně testovat až v březnu.

Že se i v Česku nacházely nedetekované případy onemocnění covid-19 dříve, než se objevily první pozitivní testy, je statisticky velice pravděpodobné. Možnost, že případy covid-19 probíhaly v ČR už na přelomu roku, v rozhovoru pro pořad A dost! připustil i náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula. Zmínil také, že poměr příznakových a nepříznakových osob by mohl být jedna ku jedné. Na každého nakaženého s příznaky by tak připadal jeden bezpříznakový.

V době, kdy byly odhaleny první případy, bylo v České republice prováděno maximálně pár desítek testů denně. 1. března jich bylo dokonce provedeno jen jedenáct a za celý předchozí měsíc dohromady méně než dvě stovky. Pár týdnů před odhalením prvních případů nebylo ani neobvyklé, že během dne nebyl proveden vůbec žádný test. Následně se počet denních testů během několika dnů zvýšil prakticky stonásobně a v Česku začalo přibývat odhalování nových případů.

Počet testů byl ze začátku epidemie tak nízký, že stačilo pár nových případů a procento pozitivních testů létalo nahoru a dolů. V jednom dni byl poměr 2,3 %, v tom dalším najednou 15,2 %. Dnes se tempo drží v průměru okolo šesti tisíc testů denně, které odhalují případy v rámci až několika stovek. Když testy zaneseme do klasického lineárního grafu, tak zjistíme, že počet testů vykonaných před a během odhalení prvních případů je natolik zanedbatelný, že v něm v podstatě není vidět.

Mohlo by toto všechno znamenat, že koronavirus procházel populací relativně nepozorovaně už před tím, než byl detekován testy? To je otázka, kterou se doktoři, analytici a epidemiologové snaží zodpovědět.

Tým doktora Vespignaniho tvrdí, že měl odpověď už v únoru, kdy se snažil varovat vlády jednotlivých zemí. „Dostali jsme stejnou reakci v Británii, Španělsku i Itálii,“ popisuje doktor. „Řekli mi: Tohle se děje na vašem počítači, ne ve skutečnosti. Nikdo nezavře celou zemi na základě počítačového modelu.“

Pokud by se podobně jako ve Spojených státech a dalších zemích i v Česku operovalo s variantou, že se zde skutečně první případy objevily natolik brzy jako už v lednu, pak se nabízí další otázka: jak je možné, že společnost nezaregistrovala obrovský nápor koronaviru, který se bez preventivních opatření šíří exponenciálně?

Odpověď se může skrývat v několika dalších poznatcích o možná velice početné bezpříznakové skupině, která nejenže po nakažení koronavirem nemá žádné příznaky, ale nemusí disponovat detekovatelnými protilátkami. Organismus má totiž více způsobů, jak proti infekci bojovat a reakce těla nemusí být dostatečná ke spuštění adekvátní obrany.

Tělo se s nákazou v podstatě může vypořádat rychleji, než se proti ní vytvoří dobrá imunitní odpověď. „U takových jedinců není možné zjistit, že koronavirus měli, a oni sami nemají protilátky, takže se pravděpodobně mohou navíc opětovně nakazit,“ řekla pro Seznam Zprávy imunoložka Blanka Říhová, bývalá ředitelka Mikrobiologického ústavu Akademie věd.

Skrytý a nekontrolovaný přenos by měl ale časem podle propočtů nakazit i lidi z ohrožených skupin, minimálně statisticky je tato pravděpodobnost velice vysoká. Jenže před začátkem března se na koronavirus v ČR prakticky netestovalo. Ti, kteří popisují prodělání neobvyklého a zvlášť těžkého zápalu plic například v lednu, nebyli nikdy testováni na přítomnost koronaviru. Museli bychom tak v České republice registrovat velký počet těžkých zápalů plic a případů podobných covid-19, aniž by existovaly výsledky testů a s tím spojený nárůst v množství úmrtí v rámci ohrožených skupin.

Porovnat jejich počet v březnu letošního roku s tím loňským, nebo se jen podívat, jestli nenajdeme na křivce všech úmrtí v České republice nějaký nárůst, zatím ale nelze. Zpracovatelem těchto dat je Český statistický úřad a celkový počet úmrtí v prvním čtvrtletí bez konkrétních příčin vyjde 12. června. Počty zemřelých dle příčin smrti se pak publikují za celý rok na podzim dalšího roku.

Přesně taková čísla už ale stihla využít analýza celkové úmrtnosti populace deníku Financial Times ve Velké Británii. Odhaduje, že na ostrovech je počet obětí covid-19 více než dvojnásobný oproti tomu, co uvádí oficiální čísla. Deník do počtu zahrnul i úmrtí mimo nemocnice a odhad založil na údajích Britského statistického úřadu o celkové úmrtnosti v zemi.

Statistici zaregistrovali výkyvy, které byly například v týdnu končícím 10. dubna o 75 % vyšší, než je norma v Anglii a Walesu. Jde o nejvyšší čísla za posledních 20 let. Deník tak odhaduje, že oproti oficiálním statistikám uvádějícím 17 337 úmrtí je skutečné číslo až 41 tisíc.

Vysoký nárůst je vidět i na celkové křivce Monitoringu evropské mortality (EuroMOMO), na kterém pracuje už zmíněný Statens Serum Institut. Křivka udává pro Evropu obecnější čísla, než jsou ta britská. Česká republika ale v monitoringu momentálně nefiguruje.

Jak se takové číslo projeví, když ho srovnáme s jinou epidemií, které je na grafu vidět v letech 2017 a 2018? Volání po tom, aby byla data úmrtí na covid-19 srovnávána s chřipkou, vyslyšeli i analytici. Carl Heneghan, profesor z Oxfordské univerzity, pro Financial Times řekl, že podobně ostrou křivku v nárůstu mrtvých nikdy neviděl. Přestože chřipková epidemie v letech 2017 a 2018 zabila v Británii 50 tisíc lidí. „Důvod, proč nás to v té době nevystrašilo, byl, že toto číslo bylo rozprostřeno přes několik týdnů,“ říká profesor.

Momentálně víme, že průměr všech úmrtí v České republice je zhruba 300 denně. V případě, že by současných 213 úmrtí spojených s koronavirem za poslední měsíc bylo skutečným a celkovým číslem, pak by na první pohled nešlo o nikterak vysoký počet. Výzkumy ale naznačují, že s největší pravděpodobností nejde ani zdaleka o konečný počet obětí infekce.