Článek
Andrej Babiš je ve střetu zájmů a Česku hrozí, že bude vracet až stovky milionů z evropských dotací. To jsou hlavní sdělení, která přicházejí z předběžné zprávy bruselských auditorů a už více než dva týdny zvedají kritiku vůči českému premiérovi.
Ten – a spolu s ním celá vláda – zatím odbývá obhajobu tím, že čeká na oficiální český překlad auditu (jeho první verze přišla českým úřadům v angličtině), avšak Seznam minulý týden zveřejnil vlastní překlad dokumentu. Vyhotovili ho profesionální překladatelé, kteří překlad konzultovali s právníky.
Zveřejnili jsme ho po několika částech v minulých dnech, nyní přinášíme odpovědi na hlavní otázky, jak audit vznikl, kdo na něm pracoval a jaké má česká vláda možnosti o něm s Evropskou komisí diskutovat.
1. Kdo audit vypracoval?
Zatím předběžnou auditní zprávu, která rozebírá střet zájmů českého premiéra, vypracovalo společně hned několik takzvaných Generálních ředitelství Evropské komise. Tedy jakási unijní obdoba ministerstev, která v Evropské komisi řeší jednotlivé resorty.
Hlavními garanty zprávy bylo Generální ředitelství pro regionální a městskou politiku (DG REGIO) a Generální ředitelství pro zaměstnanost a sociální věci (DG EMPL), podílelo se na ní také Generální ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova (DG AGRI) a Generální ředitelství pro rozpočet (DG BUDG).
Všechna ředitelství mají rozsáhlou sekci, která se zabývá právě audity, žádné externí firmy a poradci se podle údajů z hlavičky auditní zprávy na šetření nepodíleli.
2. Podíleli se na auditu Češi?
Premiér Babiš tvrdí, že identitu auditorů zná. „Dva auditoři byli Češi, ale do té zprávy se nenapsali. A jeden Polák. Nechci spekulovat, že to je útok na V4,“ řekl začátkem června před plénem Poslanecké sněmovny.
Komise přitom jména auditorů, kteří se do kontroly zapojili, striktně tají, stejně jako to, zda mezi nimi byli Češi. „Kdo audity konkrétně vypracovává nebo vypracoval, Evropská komise opravdu v žádném případě nesděluje,“ odmítl jakkoliv komentovat premiérova slova Matěj Čadek z české kanceláře Evropské komise.
To, že byli součástí auditního týmu i Češi, vyloučené není, v orgánech komise pracují úředníci ze všech členských zemí. Stejně jako samotní komisaři však zaměstnanci Komise mají prioritně hájit unijní zájmy, nikoliv „kopat“ za své domovské státy.
„Podle nepsaného pravidla ale lidé z dané země obvykle nepracují na kontrole svého členského státu,“ popsal Seznamu jeden z úředníků Evropské komise, který si nepřál zveřejnit své jméno.
Jakýkoliv komentář ke slovům premiéra odmítl také samotný komisař pro rozpočet Günther Oettinger, který audit proti Česku inicioval. „Nekomentuji kritická prohlášení, naše Komise je objektivní,“ vyhnul se dotazu České televize.
A ze striktně profesionální úřední komunikace nevypadl ani jeho kolega, místopředseda Evropské komise Valdis Dombrovskis. „Audit probíhal podle běžných auditních postupů. Naši auditoři jsou profesionálové, kteří vždy dbají na zásady objektivity a mezinárodních standardů. Jejich cílem je vždy ochránit finanční zájmy Komise a daňových poplatníků EU včetně těch českých,“ vzkázal do Česka.
3. Jak byl audit vypracován?
Samotné prověřování všech důležitých podkladů trvalo auditorům přes měsíc. Do Česka přijel jejich tým letos 8. ledna, hotovi podle údajů z auditu byli 15. února. Nešlo přitom o žádnou přepadovku, úředníci Evropské komise si dopředu vyžádali dokumenty, které je zajímaly.
Postupně tým navštívil jedenáct institucí, které v Česku mají s evropskými dotacemi co do činění. Z ministerstev dorazila unijní kontrola na resort práce, průmyslu a obchodu a životního prostředí. A také na Ministerstvo pro místní rozvoj, které pro Unii představuje národní orgán pro koordinaci unijních peněz.
Auditoři postupně procházeli dokumenty už za minulé rozpočtové období komise, tedy od roku 2007 až po současnost. Zajímali se o celkem sedm jednotlivých operačních programů, přes které Česko od té doby evropské peníze vyplácelo.
Nejvíce dotací proudilo přes operační programy Vývoj a inovace (patřící pod MPO) a Životní prostředí (spadající pod stejnojmenný resort). Oba programy byly vypsány dvakrát po sobě, poprvé v roce 2007 a podruhé v roce 2014.
Dále se auditoři zaměřili na program Lidské zdroje a zaměstnanost (MPSV), o pražský program Adaptabilita a konečně o program Zaměstnanost, který v roce 2014 vypsalo opět MPSV.
Obdobně pak kontroly probíhaly i v dalších institucích. Středobodem jejich zájmu byly projekty, na které za posledních dvanáct let získal Agrofert dotační peníze. Auditoři zkoumali, zda jednotlivé žádosti holdingu dostatečně splňovaly podmínky daného programu. Ale také to, zda se úředníci zabývali možným střetem zájmu Andreje Babiše před i po vzniku svěřenských fondů.
Poté, co bylo ukončeno šetření přímo v Česku, analyzovali unijní auditoři svá zjištění a porovnávali je s platnou tuzemskou i unijní legislativou. Trvalo to dalšího čtvrt roku, než své závěry zformulovali do výsledného návrhu auditní zprávy.
Obecně každou auditní zprávu, kterou oficiálně pošle členské zemi, ještě před tím Evropská komise odsouhlasí. Buďto ji na stůl dostane přímo kolegium komisařů jako nejvyšší orgán, případně projde řízením na nižší úrovni generálních ředitelství. Jak to bylo v tomto případě, komise neřekla.
4. Co znamená, že je zpráva předběžná?
Auditní zpráva, kterou předminulý týden komise do Česka poslala, je označena jako draft, tedy návrh. A hned v úvodu je upozornění, že jde o prozatímní závěry a zjištění, které se ještě mohou na základě připomínek a dalších informací české strany změnit.
Česko zatím obdrželo pouze anglickou verzi zprávy, na oficiální variantu v češtině má komise měsíc. Teprve poté začne běžet dvouměsíční lhůta, do které se tuzemské úřady mohou k dokumentu vyjádřit (Seznam exkluzivně přináší neoficiální překlad zprávy).
Až na základě české reakce pak Komise udělá definitivní závěr a rozhodne, zda Andrej Babiš zůstal ve střetu zájmů i po 9. únoru 2017, kdy v Česku začala platit novela zákona o střetu zájmů.
5. Může se konečné rozhodnutí komise lišit od původních závěrů?
Ano. Podle lidí, kteří se v evropské politice pohybují dlouhá léta, je však velmi nepravděpodobné, že by se lišilo zásadně.
„Nikdy se nestalo, že by tak zásadní auditní zpráva spadla pod stůl nebo auditoři úplně změnili názor,“ říká bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti a nynější prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáš Prouza.
„Evropská komise je vysoce profesionální instituce, odborně i politicky. Auditní zprávu by nevydala, pokud by si nebyla jistá, neriskovala by chyby,“ souhlasí výše zmíněný zdroj, který u evropských institucí pracuje mnoho let.
Právě na údajné hrubé chyby ve zprávě upozorňují česká ministerstva, kterých se kontrola týkala. „Ten, kdo audit psal, si neověřil fakta,“ prohlásil šéf resortu životního prostředí Richard Brabec (ANO).
6. Jak se Česko může proti závěrům Evropské komise „bránit“?
Hlavní „zbraní“, kterou teď Česko hodlá proti předběžným závěrům auditorů použít, bude zmíněná oficiální reakce. Očekávat přitom mohou v Bruselu obsáhlý elaborát, kterým se čeští úředníci budou snažit tvrdě hájit způsob, jakým dotační systém v Česku funguje.
„Národní orgán pro koordinaci (tj. ministerstvo pro místní rozvoj) detailně rozebere každou větu a finální zprávu budeme samozřejmě konzultovat se všemi auditovanými subjekty, které k tomu dají svoje návrhy,“ popsala v České televizi ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová strategii, kterou hodlá Česko zvolit.
7. Jak dlouho může trvat, než bude případ tohoto auditu definitivně vyřešen?
Až Brusel obdrží české připomínky, budou ještě probíhat závěrečná jednání – nebo spíše vyjednávání obou stran. První je přitom předběžně v plánu až v lednu příštího roku. Dohadování navíc může protáhnout fakt, že v té době už v sídle komise zasedne nový tým eurokomisařů a eurokomisařek.
Pokud závěrečný verdikt Unie bude i poté znít, že Andrej Babiš zůstal ve střetu zájmů a Agrofert neměl na evropské dotace nárok, obrátí se Česko s největší pravděpodobností na Evropský soudní dvůr.
„Můžeme se bránit a komisi žalovat, taková žaloba ale nemá odkladný účinek,“ varuje Tomáš Prouza. „Zhruba v březnu 2020 bude hotová finální zpráva, kterou se budou muset řídit úředníci, kteří o vyplácení evropských peněz rozhodují,“ dodává.
8. Kolik se případně bude vracet a kdo to zaplatí?
Pokud se závěrečné rozhodnutí komise přes české protesty nezmění, bude Česko muset vrátit dohromady přes 451 milionů korun, které z Bruselu Agrofert v uplynulých letech získal.
Komise navíc může Česku uložit i finanční sankci až sto procent vymáhané dotace. „Sankce v důsledku porušení rozpočtové kázně bývá běžně v obdobných případech využívaná,“ souhlasí bývalý náměstek ministerstva financí a nynější právník Nadačního fondu proti korupci Ondřej Závodský.
Pokud premiér Babiš říká, že Česko žádné peníze vracet nebude, může mít čistě technicky pravdu. „Ale to jen proto, že nám ty peníze Komise prostě strhne z dalších plateb, které do Česka v budoucnu pošle. Takže to zaplatíme tak jako tak,“ vysvětluje Tomáš Prouza.
9. Co bude s penězi, které zaplatil Agrofertu český rozpočet a Brusel je případně odmítne proplatit?
Ano, další stovky milionů Česko zaplatilo „ze svého“ na dotacích Agrofertu od loňského prosince, kdy Unie přestala peníze proplácet.
Všechny tyto peníze by stát měl při takovém vývoji událostí požadovat po holdingu ze svěřenského fondu premiéra Babiše zpět.
„Samozřejmě. Pokud bude zjištěno porušení rozpočtové kázně, máme nástroje, jak tu částku vymoci zpátky. Vždy se toho práva domůžeme,“ ujistila ministryně financí Alena Schillerová v rozhovoru pro Seznam.
10. Má Andrej Babiš pravdu, že v minulosti muselo Česko vracet do Unie daleko víc peněz?
Ano. Dosud největší dotační blamáž v Česku se jmenovala ROP Severozápad. Rozdělování evropských peněz určených na rozvoj Karlovarského a Ústeckého kraje provázela podle policie rozsáhlá korupce a podle auditu Komise bylo přes devadesát procent z celkem dvaceti miliard korun přiděleno účelově a v rozporu s férovými pravidly.
V případu, který policie čerstvě uzavřela a předala žalobci s návrhem na obžalobu, je obviněno 26 lidí včetně bývalých hejtmanů a tehdejších předních krajských politiků.
Audity a následné finanční sankce v případě, že se objeví chyby nebo nesrovnalosti, používá Evropská komise vůči členským zemím poměrně běžně. Jako hlavní strážkyně unijního rozpočtu je její povinností dohlížet na to, zda jednotlivé členské země využívají peníze evropských daňových poplatníků tak, jak bylo zamýšleno.
