Článek
Dějiny si ho budou pamatovat v plstěném klobouku, bílé košili a rybářské vestě. Dílo a myšlenky této kontroverzní osobnosti rezonují i v současné době. Vedle Marcela Duchampa, Johna Cage a Andyho Warhola patřil k nejvýznamnějším umělcům uplynulého století.
Legendární byla jeho performance nazvaná „Jak vysvětlíme obrazy mrtvému zajíci“, kterou uspořádal před publikem Schmelovy galerie v Düsseldorfu roku 1965. Usedl za sklo a potřený medem, který na jeho těle držel plátkové zlato, vysvětloval umění zastřelenému zajíci. Jak se dozvíte v přiložené fotogalerii, med pro Beuyse představoval zcela zásadní materiál, se kterým pracoval.
I jiná akce se zapsala do dějin. Jmenovala se I like Amerika and Amerika likes me, již Beuys uskutečnil v roce 1974 při své návštěvě USA. Tehdy se nechal po dobu jednoho týdne zavřít do místnosti s divokým kojotem.
Beuys byl zcela zabalen do filcové látky a trčela z něj pouze jeho hůl jako jakási anténa. Kojotovi, který platí za novodobý pan-indiánský symbol, předčítal poezii a napodoboval pohyby kojota a snažil se s ním splynout. Kojot se snažil přehryzat filc a dostat se k Beuysovi dovnitř.
Po ukončení akce byl Beuys převezen houkající sanitkou zpět na letiště a odletěl zpět do Evropy.
Tuzemská veřejnost měla před sametovou revolucí jen omezené možnosti k poznání Beuysových progresivních myšlenek.
„Pro běžné publikum zůstává jeho dílo stále málo přijatelné,“ prohlásil například Milan Knížák u příležitosti Beuysova jubilea. Právě Knížák, který je společně s Beuysem zpravidla řazen k uměleckému hnutí Fluxus, se, ještě coby ředitel Národní galerie, zasloužil o získání jednoho z mála Beuysových uměleckých objektů, které jsou v České republice veřejně vystaveny. Dílo Auto zakoupil do Národní galerie v Praze za 500 tisíc euro.
Joseph Beuys (1921–1986)
- Spoluutvářel ve druhé polovině 20. století podobu moderního umění.
- Vyjadřoval se aktivně k politickým, sociálním a ekologickým otázkám.
- Podstatný vliv na vývoj Beuysova díla měla jeho vlastní minulost, respektive pokusy vyrovnat se s ní. V roce 1936 vstoupil do Hitlerjugend. Během 2. světové války se dobrovolně přihlásil do armády a na pozici radiotelegrafisty byl přiřazen k Luftwaffe. Osudným se pro něj stal 16. březen 1944, kdy byl sestřelen nad Krymem a tamější Kozáci ho zachránili. Potřeli tukem, zabalili do plstě a odvezli na saních. Tato historka – částečně vymyšlená, částečně pravdivá – se stala součástí jeho osobní mytologie, kterou využíval v mnoha svých dílech. Plsť a tuk se staly jeho oblíbenými materiály.
- V letech 1946 až 1951 studoval Akademii umění v Düsseldorfu, po ukončení studia se věnoval kresbě, prožíval hluboké deprese, finanční krizi a traumata způsobená válečným nasazením ve Wehrmachtu.
- V roce 1962 se stal členem hnutí Fluxus a profesorem sochařství na Akademii umění v Düsseldorfu.
- V roce 1972 otevřel Beuys svůj ateliér všem zájemcům o studium. Rektor školy jej okamžitě propustil, Beuys se se studenty opevnil ve školní budově a došlo ke střetu s policií.
- Byl skvělým pedagogem a řada jeho studentů se proslavila ve světě. Jmenujme například: Anselm Kiefer, Jörg Immendorff, Johannes Stüttgen nebo Sigmar Polke.
U příležitosti 100. výročí Josepha Beuyse představil Goethe-Institut virtuální galerii, která veřejnosti umožňuje nahlédnout do jeho vnitřního vesmíru a seznámit se s jeho nejznámějšími díly.
