Článek
V Česku se polovina začínajících pedagogů rozhodla pro studium učitelství z nouze. Nevyšla jim jejich první volba vysoké školy, a tak skončili na pedagogické fakultě nebo fakultě připravující učitele. V okolních zemích je přitom motivace vyšší. V Rakousku je učitelská profese primárním kariérním rozhodnutím pro 59 procent začínajících pedagogů, na Slovensku pro 61 procent z nich a v Maďarsku pro 66 procent.
Jednou z bariér pro uchazeče o pedagogické vzdělání je forma výuky na vysokých školách. Z loňského průzkumu společnosti PAQ Research, MEDIAN a NMS pro organizaci Učitel naživo vyšlo, že o magisterské studium učitelství by mělo zájem 32 procent vysokoškolských studentů a čerstvých absolventů, kdyby bylo moderní a zaměřené na praxi. Bez této podmínky jen 15 procent.
Odborníci na školství z jednotlivých politických stran se proto shodují, že se musí změnit příprava pedagogů na vysokých školách. Jedině tak bude možné zastavit pokles počtu pedagogů.
„Není to o revoluci na pedagogických fakultách. Na druhou stranu je liché si myslet, že ten problém tam není. Absolventi nejsou dostatečně připraveni na praxi. Je ale pravdou, že byly nastartovány změny v rámci novely vysokoškolského zákona na pedagogických fakultách a ještě ani nedoběhl první cyklus po těchto změnách,“ řekl ministr školství Robert Plaga při debatě s názvem Učitel pro 21. století.
Diskuzi devíti zástupců sněmovních stran věnujících se školství a vzdělávací politice uspořádala nezisková organizace Učitel naživo.
Revoluce nebo evoluce?
Na rozdíl od ministra školství by ale někteří politici viděli na pedagogických fakultách rádi výraznější změnu.
„Já jsem pro říznutí, protože pedagogické fakulty potřebují revoluci. Nemůžeme chtít mít motivované žáky, když nemáme motivované učitele. Pedagogové se musí sami učit tak, jak mají v budoucnu učit žáky,“ myslí si poslanec Petr Gazdík (STAN).
Podle něj sice došlo ke změnám výuky na pedagogických fakultách, ale jen drobným.
„Když měníme kurikulum na základních a středních školách, musíme se zamyslet i nad obsahem vzdělávání na pedagogických fakultách, které neodpovídá tomu, co potřebuje školství a učitelé v 21. století,“ dodává Gazdík.
„Myslím, že pro tuto debatu používáme příliš silná slova. Situace na pedagogických fakultách nebo fakultách připravujících učitele není fatálně špatná. Podle mě dochází k výrazné proměně,“ nesouhlasí s Gazdíkem jeho kolega ze sněmovního školského výboru Martin Baxa (ODS).
„Existují tři neuralgické body, kterými je třeba se postupně zabývat. Prvním je motivace absolventů středních škol ke studiu učitelství, druhým je nutnost posílení prestiže učitelského povolání a v neposlední řadě je to spojené s tím, jaké jsou platy učitelů,“ dodává Baxa.
Studenti bez motivace
Zatímco manko spojené s posledním bodem se daří v posledních letech alespoň částečně dorovnávat, další čísla už tak lichotivá nejsou.
Českému vzdělávání schází zhruba šest tisíc pedagogů, jako učitelé nastupují po absolutoriu zhruba dvě třetiny absolventů pedagogických oborů a skoro třetina z nich uvažuje už po prvním roce, že změní školu nebo školství opustí úplně.
„Ke studiu přijímáme i studenty bez motivace, dokonce nezkoumáme ani to, jestli mají pro studium učitelství předpoklady,“ upozorňuje odborná garantka učitelské přípravy neziskové organizace Učitel naživo Blanka Vaculík Pravdová.
Přitom obráceně by o profesi učitele mělo zájem 38 procent studentů, kteří si v roce 2020 vůbec nepodali přihlášku na pedagogickou fakultu. Vychází to z analýzy dat SCIO, kterou vypracoval PAQ Research. Kdyby se podařilo tyto uchazeče dostat na pedagogické fakulty, zvýšil by se průměrný percentil uchazečů o sedm bodů, tedy výrazně by stoupla kvalita studentů.
Ale to opět souvisí se systémem výuky na pedagogických fakultách a těch, co připravují učitele, protože o ně lepší studenti nemají takový zájem.
„Přestaňme se alibisticky dovolávat toho, že mnoho věcí se učitel naučí až po nástupu do profese. Je nutné vytvořit podmínky pro to, aby do škol nenastupovali historici, bohemisté nebo fyzikové, ale učitelé, kteří jsou připraveni pracovat s dětmi,“ dodává Vaculík Pravdová.
