Jak vypadají a kolik stojí závodní kola olympioniků Čábelické a Cinka

Troufám si říci, že většina běžných horských kol, která vidíme v provozu na cestách, má ještě hliníkový pevný rám s koly velikosti 26, troj nebo dvojpřevodník, mechanické řazení a hliníkové ráfky s dušovými plášti.

Celkem běžnou výbavou už jsou dnes ale hydraulické kotoučové brzdy, stále víc strojů má kola vel. 29, karbonový rám a hodně se vyskytují i rámy celoodpružené. Jen výjimečně vidíme teleskopické sedlovky, těmi jsou většinou vybavena kola na jízdu v těžším terénu a ne modely XC.

Biky Ondry Cinka a Jitky Čábelické jsou oproti běžnému průměru opravdovými výkřiky moderní techniky, které mají navíc od sériových modelů různé speciální vychytávky. Ty hlavní rozdíly jsou ve váze, pevnosti a tuhosti, technických vychytávkách a samozřejmě v ceně.

Ačkoli oba čeští závodníci jezdí na rozdílných značkách (Ondra Cink sedlá polský Kross, Jitka Čábelická americký Cannondale), jejich olympijské speciály jsou vlastně dost podobné.

Hned na začátku ale musíme zdůraznit, že na rozdíl od Ondry, který pojede na celoodpruženém modelu Kross Earth Team Edition, Jitka se bude rozhodovat mezi lehčím kolem s pevným rámem (odpružená je jen vidlice) Cannodale F-SI Hi-Mod World Cup a celoodpruženým strojem Cannodale Scapel Hi-Mod 1, který by mohl být vhodnější kvůli velké technické náročnosti tratě.

V čem konkrétně jsou tedy kola našich olympioniků jiná a lepší? Oba mají stroje odvozené od nejdražších špičkových modelů. Jsou vybaveny nejlepšími, nejkvalitnějšími a nejlehčími karbonovými rámy a dalšími špičkovými karbonovými komponenty – například kliky, řídítka a představce, sedla nebo pedály.

Absolutní nutností jsou v profipelotonu, podobně jako na silnici, karbonová zapletená kola – jsou velmi drahá, ale závodník ocení, že jsou lehčí, pevnější a rychlejší.

Ve speciálních cykloobchodech je vidíte jen na těch nejdražších strojích a obouvají se výhradně bezdušovými plášti. Naprostou samozřejmostí je také pohon 1 × 12, tedy jen jeden převodník a vzadu dvanáctikolečko v rozsahu 10 až 50 nebo 51 zubů.

I menší počet převodů hraje velký význam pro snížení váhy – odpadá jeden převodník, přesmykač a ovládání páčkami na řídítkách. Přitom je pro dobré jezdce tento rozsah v terénu dostatečný a navíc snadněji ovladatelný.

Další vychytávkou, který běžný cyklista prakticky nezná, je elektrické bezdrátové řazení. Odpadá vedení – bovdeny a lanka - takže opět váhová i mechanická úspora.

V neposlední řadě připomeňme teleskopické sedlovky. Donedávna byly „výsadou“ jen u horských kol kategorie allmountain, enduro… do těžšího terénu. Jsou sice těžší, než karbonové sedlovky pevné, ale jezdcům pomáhají zvyšovat pohodlí, obratnost a tedy i rychlost v těžkých sjezdových pasážích.

A teď další zvláštnosti. Odpružené vidlice a tlumení zadní stavby se zdvihem 100 mm jsou opět ty nejkvalitnější, nejpevnější a nejlehčí a závodníci si s jejich nastavením dlouho hráli.

Kvůli váhové úspoře oba jezdci pojedou na odlehčených brzdových kotoučích o průměru 160 mm (vpředu i vzadu), zatímco většina sériových kol má vpředu větší rozměr 180 mm pro zvýšení brzdného účinku a tím i bezpečnosti běžných cyklistů.

Zatímco špičková kola s pohonem 1×12 v obchodech mají nejčastěji převodníky s 32 zuby, Jitka pojede 34 a Ondřej pravděpodobně 36 zubů. Jitka má také kliky s wattmetrem (měřičem výkonu) nebo speciální vodítko řetězu (aby nespadl při otřesech) z dílny svého manžela, šéfa týmu a vynikajícího mechanika Pavla Čábelického.

Běžný laik také neuvěří, jak málo závodníci foukají bezdušové pláště. Ondřej upřednostňuje například 1,2 baru vpředu a 1,3 baru vzadu (běžně lidé foukají 2 – 3 bary). Je to proto, aby bezdušové pláště měly maximální přilnavost a neodskakovaly při přejíždění nerovností.

Mnoho závodníků poveze také v zadním kole (je náchylnější na defekt) speciální lehkou pěnovou výplň, která umožní při procvaknutí pláště o ráfek dojet do servisního depa takřka bez tlaku.

Zajímavé jsou i designové vychytávky. Zatímco Ondra bude mít stroj ve speciálním olympijském vzoru s nápisem Tokyo na horní rámové trubce, Jitka poveze kolo s obrázky oblíbeného maskota Ralfa ze seriálu Simpsonovi.

A jak jsou kola těžká? Díky všem odlehčením se stroje profesionálů dostávají na úžasné váhy. Zatímco Ondřejovo kolo váží 10,3 kilogramů, Jitka má kola těžká jen 7,83 kilogramů (pevný rám) resp. 10,03 kilogramů (celoodpružené). Zkuste si zvážit to své a porovnejte.

Všechno však něco stojí. Oba stroje se specifickými úpravami jsou samozřejmě dražší, než modely sériové. Ondrovo kolo přijde v přepočtu na nějakých 240 tisíc korun, kola Jitky na zhruba 250 tisíc (pevný rám), resp. něco přes 300 tisíc korun.