Článek
Proč je právě Tour de France (TdF) pro cyklistický průmysl tak důležitá? Jde o nejvýznamnější cyklistický závod světa a jednu z globálně nejsledovanějších sportovních akcí, proto všechny světové firmy směřují své novinky právě k Tour. Najdeme zde to nejlepší, co je v daný okamžik k dispozici, a novinky, které uspějí, se pak časem prosazují i do běžného cyklistického průmyslu.
Profesionální závodní kolo dnes vypadá následovně: Jeho podstatná část je vyrobena z uhlíkových vláken (karbonu) – rám, vidlice, kola, sedlovka a integrovaný představec s řídítky. I některé mechanické části jsou z karbonu, zbytek je vytvořen z velmi kvalitních lehkých slitin, například z titanu. Takové kolo má i elektrické řazení a výkonné hydraulické kotoučové brzdy. Prakticky každý jezdec má zároveň na kole různé individuální vychytávky.
Ceny různých značek mají překvapivě velké rozpětí, pohybují se přibližně od 250 tisíců až ke 400 tisícům korun.
Karbon
Dnes už nikoho nepřekvapí, že všechna kola na TdF mají rámy, vidlice, kola, řídítka, sedlovky a další komponenty z uhlíkových vláken. Karbon je nejenom lehčí, ale také pevnější.
Špičkoví výrobci tak pracují hlavně s kvalitou karbonu, protože u kol a součástek není nutné váhu dál snižovat. UCI, řídící orgán světové cyklistiky, v roce 2000 dlouhodobě stanovil minimální hmotnostní limit pro kola v profi pelotonu na 6,8 kilogramů. Výrobci se proto od té doby snaží překonat konkurenci jinými způsoby než snižováním hmotnosti kola, vylepšují aerodynamiku, brzdné systémy, účinnost hnacího ústrojí a plášťů nebo galusek.
Zejména karbonové rámy, vidlice a sedlovky v současnosti pronikají i do střední cenové nabídky silničních kol v obchodech. Kvalita materiálu je však nižší než u profi kol.
Elektrické řazení
Elektrické řazení je v profesionálním pelotonu absolutní samozřejmostí. Odpadají problémy s vedením drátů a bovdenů, řazení je snadnější a přesnější, samo se během provozu dolaďuje.
Elektrickým řazením se však zatím osazují jen modely kol od vyšší střední kategorie, proto s ním mnoho běžných cyklistů nemá zkušenosti.
Kotoučové brzdy
Kotoučové brzdy, které už mnoho let naprosto vládnou horským kolům, se po určitém období váhání plně prosadily i do silniční cyklistiky. Od začátku této sezóny všechny hlavní profesionální týmy – s výjimkou britské stáje INEOS Grenadiers – používají kotoučové brzdy. Jsou sice těžší, ale výrazně účinnější zejména ve složitých podmínkách, hlavně za deště. Některé týmy však mají stále k dispozici (zejména pro horské etapy) některá kola s ráfkovými brzdami. Stáj Ineos Grenadiers je jediná, která je dosud upřednostňovala zcela.
Kotoučové brzdy – na rozdíl od elektrického řazení – dnes razantně pronikly i do střední kategorie. Vyšší účinnost ocení i běžný uživatel.
Galusky vs. bezduše vs. pláště s dušemi
Pneu pro kola jsou v současnosti velmi experimentálním prostředím, v němž se odehrává jeden z největších soubojů mezi profi stájemi. Dosud není jasné, jaká technologie mezi nimi nakonec převáží.
Po dlouhá léta pelotonu naprosto kralovaly galusky. Jsou přilepeny k ráfku a při defektu na něm zůstávají, čímž umožňují závodníkovi chvíli pokračovat v jízdě, a zvolit si tak ideální chvíli pro výměnu kola.
V posledních letech však vidíme nástup bezdušových plášťů, v nichž lepící mléko automaticky opravuje menší defekty a jezdec nemusí vůbec zastavovat.
Kolik materiálu potřebuje stáj
Množství cyklistického materiálu pro třítýdenní Tour de France může ohromit. Stáje mají od výrobců k dispozici dva až čtyři modely kol (včetně časovkářských speciálů). Spíš než kompletní kola je však lepší počítat rámové sady (rám + vidlice), protože kola (výšky ráfků) se pak různě přizpůsobují jednotlivým etapám. Mechanici před každou etapou kola svých jezdců více či méně přestavují – mění výšku ráfků, pastorky u zadní kazety atd. Odhadem má tak jedna stáj k dispozici pro svých osm jezdců 40 až 65 rámových sad a více než sto sad kol.
Mnohé čtenáře může překvapit, že nejnovějším prvkem v profi pelotonu je nyní systém duše – plášť, který od nepaměti používá většina obyčejných cyklistů. Do závodní cyklistiky se dostává znovu díky zlepšením technologie plášťů a designu ráfků. Například stáj Deceuninck-QuickStep, v níž jezdí i Zdeněk Štybar, považuje pláště vybavené lehoučkými latexovými dušemi za nejlepší a nejrychlejší volbu.
Co ještě je jinak?
Kola profesionálů bývají například vybavena i mnohem dražšími keramickými ložisky a mívají také integrované představce a řídítka do jednoho dílu. K tomu musíme připočítat absolutně nezbytné wattmetry, měřiče kadence a cyklopočítače.
Ačkoliv se tak kola pro amatérský sport mohou v současnosti pyšnit nejnovějšími technologiemi podobně jako profi kola, rozdílů mezi nimi je stále dost.
