Jak umírá strom napadený kůrovcem

Podle feromonů kůrovec pozná, kolik brouků má na strom přiletět, aby byli úspěšní. Feromony využívají ve své praxi i lesníci, kteří od jara do lesů instalují feromonové lapače, do nichž brouky chytají, a zjišťují podle nich přibližný rozsah rojení.

Kůrovec se začíná probouzet v dubnu, začátek rojení záleží na počasí, rojení začíná, když teplota vystoupá nad 20 stupňů Celsia a teplo vydrží několik dnů. Za těchto a vyšších teplot létá nepřetržitě po celé léto až do poloviny září.

Brouci přezimují buď pod kůrou, nebo v hrabance pod stromy, kde dokážou přečkat i mrazy. Kvůli zimování v kůře je důležité, aby lesníci od podzimu do jara našli a dostali z lesa co nejvíce napadených stromů. Vyhledávání napadených stromů se lesníci samozřejmě musí věnovat po celý rok.

Samečci se začínají rozmisťovat po kmeni. Na jednom stromu dokáže hodovat i několik druhů kůrovce. Vršek stromu většinou napadá lýkožrout lesklý, pod ním se usadí lýkožrout menší a v některých oblastech lýkožrout severský, část pod korunou pak napadá převážně lýkožrout smrkový. Lesníci zavrtaného kůrovce poznají podle takzvaných drtinek, což jsou drobné piliny, které padají ze zhruba milimetr velkého otvoru, jímž se brouk do stromu dostal, a zachytávají se za šupinami kůry a na patě stromu.

Lesníci útok samečků na smrk přirovnávají k vylodění v Normandii, kdy se i přes prvotní velké ztráty podaří území dobýt. Za opravdu teplého dne jsou brouci natolik aktivní a výkonní, že jeden strom dokážou obsadit během několika hodin.

Lýkožrout smrkový vždy patřil do ekosystému lesa, protože vyhledával polámané a vyvrácené stromy. Současná kůrovcová kalamita proto nevznikla jeho přítomností v lese, ale jeho přemnožením, ke kterému přispělo zejména sucho a teplo. Při přemnožení začíná brouk nalétávat i na zdravé stromy a do mladších porostů, které by za normální situace nechal bez povšimnutí. V jednom stromě se totiž uživí jen určitý počet brouků, ti, kteří se nevejdou, si proto musí hledat potravu jinde.

Kůrovec je jen obecné jméno, největší současný škůdce českých lesů se správně jmenuje lýkožrout smrkový (existují ale i další lýkožrouti, kterých je několik desítek druhů, a liší se zejména podle dřevin, jež napadají). Pojmenování lýkožrout je mnohem přesnější než obecný kůrovec, protože lýkožrouta kůra nezajímá. Prokousává se do vrstvy lýka, které poslouží jako potrava jeho potomkům.

Tady opět zafungují feromony. Kůrovec není zrovna monogamní živočich, proto do jedné snubní komůrky nalétnou dvě až tři samičky. Každá snubní komůrka je základem jednoho takzvaného požerku, což je systém chodeb, jež brouk pod kůrou tvoří. Počet brouků, kteří se do stromu vejdou, záleží na jeho síle a velikosti. Na zahubení stromu stačí i 1 800 brouků, ale lesníci našli také stromy s až čtyřmi tisíci.

Samičky se ze snubní komůrky prokousávají nahoru a dolů, jedna v průměru naklade jedno, za teplých dní až tři vajíčka za den. Podél chodby jich klade 20 až 80, záleží vždy na velikosti stromu a okolní teplotě. Larvy se z vajíčka vyklubou za dva až čtyři dny, opět záleží na teplotě. Po vylíhnutí se larva prožírá lýkem a posupně sílí. Na konci chodby vytvoří kukelní komůrku a doba, kterou v ní stráví, je opět závislá na počasí. Za horkého léta se vyvine mnohem rychleji než na jaře. V roce 2019 vývoj brouka trval na jaře zhruba 67 dní, v létě pak asi 45 dní. V extrémně horkém létě 2018 kukle stačilo k vývoji pouhých 37 dní.

Lýkožrout smrkový ve střední Evropě běžně za rok vyvede dvě generace, v horských oblastech jen jednu. Především v roce 2018 však kvůli zkrácení vývoje vyvedl o jednu generaci víc.

Laik napadený a umírající strom na první pohled nepozná, protože každý strom se chová jinak a jeho proměna záleží na řadě okolností. Obecně však strom začíná chřadnout a jeho jehličí rezaví a začíná opadávat, stejně tak z něj opadává kůra, kterou loupou ptáci, pro něž kůrovec slouží jako potrava. Rezavění jehličí je důsledkem rozpadu chlorofylu v jehlicích a jeho rychlost závisí na počasí, při nízkých teplotách a za deště strom vydrží déle zelený. To je důvodem, proč řada stromů vydrží až do jara zelená a pak náhle zrezaví a opadá.

Co už člověk nevidí, je nástup dřevokazných hub, které rozkládají mrtvé dřevo. To začíná už dva až tři roky od uschnutí stromu. Houby dřevo rozkládají tak, že se stromy začínají lámat. Na rozdíl od zdravého dřeva však to napadené nepraská a strom dost často spadne velice potichu i za úplného bezvětří, což může být nebezpečné pro návštěvníky lesa. Už v té době je nebezpečný i pro dřevorubce, protože při kácení se kvůli hnilobě nechová standardně a nemusí spadnout tam, kam ho dřevorubec svojí prací směruje.