Článek
Už v pátek večer bylo na sjezdu z dálnice ve směru od Brna patrné, že o víkendu se na jihu Moravy odehraje obří dobrovolnická akce. Doleva dobrovolníci Břeclavsko, doprava Hodonínsko, napovídala cedule před křižovatkou.
Masivní vlna solidarity s tornádem zpustošenou oblastí přivedla na začátku prázdnin během prodlouženého víkendu do vinařského kraje stovky lidí, kteří pomáhají místním popasovat se s katastrofou.
Zvládnout tuto pomoc organizačně a logisticky představuje nápor pro týmy lidí, kteří se snaží proces koordinovat a distribuovat.
Skauti v akci
Již v časných ranních hodinách stojí před Domem kultury Hodonín zástupy zájemců, kteří dorazili ze všech možných koutů v republice. Mají batohy a krosny, protože počítají s tím, že zde zůstanou několik dnů. Přespávat budou například v místním gymnáziu, někteří jsou připraveni spát pod širým nebem.
Slečny u vstupu si zapisují jména zájemců a zjišťují případnou specializaci. Člověk obdrží náramek a následně se čeká, až se naplní kapacita autobusů, které rozvážejí dobrovolníky na postižená místa. Jen v sobotu dopoledne takto před hodonínský kulturní dům dorazilo několik set lidí, další desítky volají na telefonní čísla, která uvnitř budovy na pódiu obsluhují dobrovolníci z před několika dny vytvořeného call centra.
Jednou z těch, kdo mezi jednotlivými týmy neustále kmitá a snaží se, aby dobrovolníci systematicky fungovali a komunikovali, je vysokoškolská studentka Lucie Lněníčková. Takový nápor zažívá poprvé v životě, hodně ale staví na zkušenostech ze „skautu“. Skautských šátků je tu celá řada.
„Máme zde týmy, které si organizují koordinátoři. Nad nimi jsou další koordinátoři, kteří například už komunikují s představiteli města. Jsme skauti, využili jsme zkušeností. Každý rok děláme oddílové plánování. Sestavujeme dlouhodobé plány, podle nichž si určujeme výchovné cíle na kratší úseky a úkony. To nám dohromady pomáhá vytvořit celek. Mám zde na starosti PR a komunikaci s médii, takže jsme si museli nastavit jasný plán, jak chceme dále postupovat, co jsou naše cíle, aby v tom nebyl zmatek a komunikace napříč probíhala co nejlépe. Využíváme skautské metodiky, co to jde,“ vypráví Lucie.
Přiznává, že komunikačně-organizační systém se neustále piluje, oproti začátkům ale „velení“ hodonínského kulturního domu podle ní urazilo velký kus cesty.
„Není legrace tolik lidí ukočírovat. Jsou chvíle, kdy potřebujeme lepší komunikaci, jsou momenty, kdy vás v hlavě i napadne, že už to dál nepůjde. Jsou to ale kiksy, které pak zase přejdou. Počítáme s tím, že pomáhat budeme v řádu měsíců,“ míní studentka speciální pedagogiky na Masarykově univerzitě v Brně.
Organizace a komunikace jednotlivých štábů a týmů si podle ní sedá, i co se týče distribuce materiální pomoci.
„Na Facebooku Domu kultury Hodonín píšeme, co přesně potřebujeme dovézt. Když přijede dodávka s potřebnými věcmi, rovnou ji posíláme na místo. Snažíme se vypravovat na místo přesně ten obsah, o který nás lidé v zasažených vesnicích žádají. Snažíme se ten systém neustále zlepšovat, aby byl maximálně efektivní,“ dodala skautka s přezdívkou Koudel.
Solidarita, s jakou se česká společnost k celé katastrofě postavila, je podle ní dechberoucí. „Překvapuje mě, že sem chodí i babičky s plnými taškami darů, je to neuvěřitelné. Před několika dny mě z jiného skladu v Hodoníně brali autem dva lidé z Olomouce s dodávkou plnou věcí, o které jsme na Facebooku žádali. Jsme tady za to strašně vděční,“ dodává Lucie Lněníčková.
Zrádné sítě
Ne vše však funguje tak, jak by si organizátoři dobrovolníků představovali. Velký zmatek v komunikaci podle nich působí hoaxy a nepravdy na sociálních sítích, které lidé mezi sebou sdílí.
„Facebook umí být i nebezpečné podhoubí, kde vznikají různé dezinformace. Tento víkend jsme si stanovili, že musíme vymyslet, jak co nejefektivněji na Facebooku podávat informace, aby se zabránilo různým dezinterpretacím a výmyslům, které na sociálních sítích občas kolují,“ uvedla Lněníčková.
Popsala, jak se do prostoru dostávají různé poplašné zprávy. „Někdo z druhého konce republiky hodí do příspěvku nesmysl, že slyšel, že v postižených obcích nemají co jíst. Teď se to začne šířit, není to pravda, vzniká komunikační šum. Sama vím, že i my máme co zlepšovat, ale víte, na tuto situaci nebyl nikdo připravený. Věřím tomu, že informovanost dodá lidem trochu jistoty a nám nezbývá než maximálně eliminovat lži, které lidé píší. My tu jsme proto, abychom pomáhali, ne abychom si tady syslili tuny toaleťáků, což se občas snaží někdo vyvolat.“
O šíření lží na jihu Moravy promluvil v sobotu i hejtman Jan Grolich (KDU-ČSL).
„Považuji to za velký problém. Stává se nám, že se na Facebooku objeví například požadavek na dodávky jídla. Ten je jedním telefonátem vyřešen, ale tento neaktuální příspěvek létá virtuálním prostorem tři dny. Nejhorší na tom je fakt, že lidé, kteří na tyto příspěvky odpovídají a věcně vysvětlují, jaký je skutečný stav, jsou potom napadáni. Objevily se i výhrůžky smrtí. Musíme tak nyní zajišťovat psychickou pomoc i lidem, kteří zde zvládají obrovský nápor práce,“ uvedl lidovecký hejtman.
Jak náročné je vyrovnávat se s podobným tlakem, hovoří i Lucie Lněníčková.
„Strašně moc nám pomáhají lidé z Červeného kříže, hlavně v oblasti psychosociální. Včera jsem této pomoci využila, musela jsem vyventilovat, co se v nás děje, emoce jsou obrovské,“ dodala studentka, která v Hodoníně pomáhá už přes týden.
Zloděje jsme lapili
S tím, jak na jih Moravy proudí materiální a finanční pomoc, se začínají objevovat i případy krádeží. „Prosíme naše občany, aby si zajistili svůj osobní majetek, začínají se bohužel objevovat ztráty na majetku,“ informovalo vedení městysu Moravská Nová Ves.
Nehorázné chování zažili i v hodonínském kulturním domě, kam si zloději drze přijeli s dodávkou, kterou chtěli naplnit zásobami pro postižené tornádem.
„Zaznamenali jsme pokus o krádež, podařilo se nám ji však odhalit. Chtěli si nabrat věci do dodávky, přijeli ve velkém, ale policie a krizový štáb je chytily. Zloději předstírali, že jsou oběti. Chovali se podezřele, takže jsme si jich všimli,“ dodává skautka Lucie.
