Článek
„I teď, po třiceti letech, na tu chvíli rád vzpomínám. Samozřejmě ale není pravda, že jsem to byl já, kdo nechal zeď padnout. Byl jsem jen novinář, který ten příběh odvyprávěl jako první,” řekl Seznamu Ehrman. „K překvapení všech zafungovala moje otázka jako jiskra. Ale odpověď, ta byla spíš zemětřesení, které změnilo svět. Rozhodně k lepšímu.”
Riccardo Ehrman, bývalý zpravodaj italské agentury ANSA.
Dotaz, který nastartoval sjednocení Německa, padl na tiskové konferenci před 30 lety, 9. listopadu 1989. Člen německého politbyra Günter Schabowski představil napěchovanému sálu plnému novinářů bez přípravy nové rozhodnutí, které mu v rukou přistálo na poslední chvíli.
„Soukromé cesty do zahraničních zemí mohou probíhat bez dokumentů, za účelem návštěvy rodinných příslušníků…,” čte Schabowski. „Odkdy to platí?” vypálili otázku novináři, konkrétně italský zpravodaj Ehrmann a jeho západoněmecký kolega Peter Brinkmann.
„Podle mě platí okamžitě, neprodleně,” odpověděl Schabowski. Informační zkrat se vysvětlil tím, že Schabowski zkrátka nebyl řádně instruovaný a neměl prostor si dokument pročíst.
Tisková konference v Berlíně 9. listopadu 1989.
Přetlak u hraničního přechodu na Friedrichstraße
Informaci o tom, že je najednou možné cestovat na západ i východ, předal Ehrman své italské agentuře. „Hned potom jsem běžel k nejbližšímu hraničnímu přechodu,” popsal Ital. Přechod byl na vlakovém nádraží Friedrichstraße, pár minut chůze od berlínského Říšského sněmu.
„Už tam byla obrovská fronta čekajících lidí, což mě překvapilo. Tisíce lidí, kteří tu tiskovou konferenci viděli v televizi – netušil jsem, že se bude vysílat. No a ti lidé čekali, až se dostanou přes hranice, jenže policie o novém rozhodnutí ještě nevěděla. Takže hranice byla zavřená,” vyprávěl Ehrman.
„Polil mě studený pot, najednou jsem se bál, že jsem ve své reportáži lhal. Ale ne, spíš si myslím, že nějaký člen komunistické vlády, někdo na vysoké pozici, se ještě chvíli snažil, aby východní Německo udržel. Jestli se o to někdo pokoušel, podařilo se mu to maximálně na pár hodin,” podotkl.
‚Riccardo è impazzito’
Pochybnosti v italském zpravodaji vyvolali i jeho kolegové. „Překvapivá byla reakce německých novinářů, kteří buď nerozuměli, nebo nechtěli uvěřit tomu, že Schabowski skutečně oznámil pád Berlínské zdi. Když se o mé zprávě dozvěděli, jeden z nich řekl ‚Riccardo è impazzito’, což znamená ‚Riccardo zešílel’. Naštěstí pro mě, pro Evropu i pro svět neměl pravdu – a já ano,” řekl Seznamu.
„Musíme si uvědomit, že ta hranice byla v srpnu roku 1961 postavena právě kvůli tomu, aby takovým cestám na Západ zabránila. A ve chvíli, kdy ten zákaz zrušili, bylo jasné, že padla i zeď. A to je přesně příběh, který jsem předal agentuře. ‚Zeď padla’,” shrnul Ehrman a moment na tiskové konferenci v roce 1989 označil za nejlepší chvíli své kariéry.
Událost století
Italský novinář se do Berlína přestěhoval v roce 1976. Předtím fungoval jako zpravodaj v Severní Americe, kde pokrýval právě Spojené státy a Kanadu. „Do Německa mě ‚převeleli’, protože jsem uměl jazyk. Sice jsem Ital, narodil jsem se ve Florencii, moji rodiče jsou ale polští Židé. Po Berlínu jsem pracoval jako vedoucí zpravodaj pro Španělsko a Portugalsko v Madridu. A po odchodu do důchodu jsem tu zůstal, vzal jsem si Španělku,” prozradil Riccardo Ehrman.
Právě ve španělské metropoli se ve středu zúčastnil setkání na německém institutu, kde se mluvilo i o pádu Berlínské zdi. „Myslím, že šlo o událost století, znamenalo to konec studené války, konec sovětského impéria. A především sjednocení Německa,” uvedl.
„Sjednocení Německa bylo pro Evropu, zejména pro státy Evropské unie, velmi důležité. A já jsem rád, že je Německo skvělá země. Demokratická, s dobrými lídry. Doufám, že to tak bude i nadále,” řekl novinář. „Udivuje mě, že v bývalé NDR je tolik voličů extrémní pravice. Jsou skoro jako nacisté,” myslí si. „A podle některých je to kvůli tomu, že se bývalí východní Němci necítí rovnocenně vůči západnímu Německu,” dodal.
Při rozhovoru, který se odehrál na lince Praha-Madrid po telefonu, devadesátiletý novinář několikrát zdůraznil svou víru v demokracii. A vyjádřil i své obavy o ni. „Evropská unie je takovou demonstrací demokracie v Evropě. Samozřejmě, každá země je ale nezávislá, takže může dojít ke změnám. Například, já žiju ve Španělsku, v neděli se tu konají parlamentní volby. A čím dál víc lidí volí krajní pravici. Tak uvidíme," dodal.
