Jak temný Berbr ovládl po jedničce z marxismu-leninismu český fotbal

Roman Berbr v kostce. Od vysvědčení z praporčické školy SNB přes jeho rozhodcovské aféry až k éře budování temné říše. Vše o obžalovaném Berbrovi ve speciálu podcastu Angličan, který hledá i cesty k lepší budoucnosti českého fotbalu.

„Jak vás tak poslouchám, napadá mě, že mi ten proces potřebného očišťování českého fotbalu, tak jak to popisujete, připomíná ze všeho nejvíc denacifikaci Německa po druhé světové válce,“ poznamenal Jiří Hošek, když si ve speciálním vydání podcastu Angličan vyslechl slova Luďka Mádla a Jaromíra Bosáka.

Podcast, kde se obvykle rozebírá Premier League, protentokrát přepnul na českou scénu. Hlavním tématem byl totiž Roman Berbr, donedávna místopředseda fotbalové asociace. Předtím mlýnský dělník, příslušník Sboru národní bezpečnosti, který sloužil i u Státní bezpečnosti, také rozhodčí. A posléze muž, který se stal synonymem temnoty českého fotbalu, budovatel pyramidy zla, která největší sportovní spolek v zemi ovládla.

Teď je Roman Berbr obviněn z korupční trestné činnosti, manipulací zápasů prostřednictvím rozhodčích a také z údajné defraudace 850 000 korun z pokladny Plzeňského krajského fotbalového svazu.

Jiří Hošek proto pozval za mikrofon dva „pamětníky“ z řad sportovních novinářů, aby se dobrali toho, jaký je Berbr člověk, kde se vzal, jak mohla jeho moc fungovat. A debata vyústila i k tomu, kam by se teď český fotbal mohl posunout. A s kým.

Za pomoci Berbrova spisu z Archivu bezpečnostních složek představil Luděk Mádl počátky Berbrovy životní dráhy. Popsal osud mladíka, co po vojně vstoupil do Sboru národní bezpečnosti, konkrétně na dopravní inspektorát. Dva roky nato si udělal praporčickou školu SNB v Brně.

Sami se můžete podívat, s jakými studijními úspěchy:

V únoru 1979 pak už nadstrážmistr Roman Berbr nakráčel na 2. oddělení I. odboru správy StB KS SNB v Plzni. Nic konkrétního o jeho tamní činnosti referenta už se ze spisu nedozvíme.

Jen to, že u Státní bezpečnosti působil Berbr toliko rok, pak podle spisu svůj služební poměr u Sboru národní bezpečnosti ukončil. Sám sice tvrdí, že následně sedm dalších let pracoval pro československou rozvědku, ale žádná dokumentace k tomu v Archivu bezpečnostních složek neexistuje.

Proč Berbr opustil policejní složky a dal se na fotbal? „Tady je podle mě odpověď jasná. V rámci hierarchie pracovníků Státní bezpečnosti neznamenal nic. A on toužil po tom, být mocný,“ míní Jaromír Bosák.

A právě to mu český fotbal umožnil. Stát se mocným. „Vybudoval mocenskou strukturu. Odvedl na tom takovou práci jako nikdo jiný před ním, ani po něm. Stačilo přečíst si stanovy fotbalové asociace a vyčíst z nich, kdo na valných hromadách drží moc, že jsou to z velké části okresní fotbalové svazy,“ vysvětluje Luděk Mádl.

Berbr přiměl řadu svých bývalých kolegů-rozhodčích, aby se chopili práce, kterou nikdo nechtěl dělat. „Začali šéfovat okresním fotbalovým svazům a jejich největší síla byla v jejich jednotě pod Berbrovým vedením. Začali kontrolovat moc v české komoře valné hromady. A z velké části určovat, kdo se může stát fotbalovým předsedou a kdo bude jeho kolegou ve výkonném výboru,“ říká Mádl.

„No a přesně na to dojel Ivan Hašek, který se coby předseda snažil mnohé věci změnit. Ale sám mi to říkal: Když přišel s tím, že chce konkrétní věc změnit, hlasoval pro ni nakonec sám. Ostatní členové výkonného výboru byli proti,“ zmiňuje Jaromír Bosák.

Po Haškově odchodu z předsednické funkce už Roman Berbr vstoupil do vedení českého fotbalu naplno, v posledním období už se nechal volit do role českého místopředsedy. Panoval autoritativně, vytvářel atmosféru strachu. A jak naznačilo vyšetřování policie, neodpustil si tradiční metody, s nimiž byl po léta spojován. Tedy ovlivňování rozhodčích.

„On sám se jako sudí namotal do afér horkého léta 1995,“ vzpomíná Mádl. „Ano, pamatuju, jak ho Petr Packert, trenér Bohemky, označil za sudího, který si řekl o úplatek v průběhu utkání,“ přitakává Bosák.

„Pokud chceme v českém fotbale po Berbrově pádu začít nějak jinak, musí se personálně obměnit velké množství lidí v celé té struktuře. Lidí, co mu poklonkovali a mysleli jako on, je v ní spousta, na všech možných úrovních,“ zdůrazňuje Bosák.

„Já si nedělám iluze, že se všechno okamžitě v dobré obrátí a český fotbal začne s novým vedením hned fungovat z gruntu jinak. Všechny lidi nevyměníte. Ale třeba to spoustu lidí ve fotbale přiměje začít se chovat trochu jinak než dosud, kdy byly sviňárny pomalu standardem zastřešeným shora. A co je důležité: Do vedení fotbalu se posunou lidé, kteří v něm už fungovali či fungují. Tím pádem se prakticky každý z nich musel někdy o něco otřít. Když se zamyslím, vyprodukuju pomalu na každého hanopis, není problém sepsat, co je na něm všechno špatně. Ale takhle uvažovat nejde, je potřeba odfiltrovat ty největší svině a začít do budoucna fungovat trochu jinak,“ nebral si v rozvířené debatě servítky Luděk Mádl.

Právě tyhle pasáže debaty asociovaly moderátorovi Jiřímu Hoškovi myšlenky na denacifikaci poválečného Německa.

Na koho by ani Luděk Mádl hanopis napsat nedokázal? Co by novému předsedovi doporučil Jaromír Bosák? Jak se Roman Berbr ochomýtl v kauze Ivánku, kamaráde? Nejen to, ale i mnohé další, co se do tohoto textu nevešlo, si poslechněte ve speciálním Českém Angličanovi v přehrávači úvodu článku.