Článek
Druhá nejvyšší hokejová liga v Česku byla o víkendu svědkem ojedinělé show. Hlavní roli v ní sehrály emoce, vzpomínky i upřímné díky. Slavia Praha vzdala hold své legendě, dres bývalého obránce a dlouholeté opory pražského klubu slavnostně stoupal za potlesku tribun, bývalých spoluhráčů i nejbližší rodiny vzhůru pod strop stadionu Eden.
Pavel Kolařík strávil ve Slavii dvacet sezon, odehrál za ní nejvíce zápasů v historii a jako hráč byl u obou mistrovských titulů. Má se Slavií také tři stříbra a dva bronzy. Klub neopustil ani ve chvíli, kdy sestoupil z nejvyšší soutěže. Srdcař – takových se v Česku příliš nenajde. Ostatně si také proto vysloužil poctu, jaké se ve vyspělém hokejovém světě dočkají jen opravdoví velikáni.
Číslo 72, které po celou svou kariéru nosil na zádech, je navždy vyřazeno z používání. Žádný jiný hokejista už si ho v sešívaném dresu Slavie nikdy neobleče. „Když šel dres nahoru, raději jsem nad ničím nepřemýšlel, abych se nerozbrečel. Jenom jsem koukal. Je to pro mě obrovská pocta. Beru to jako poděkování za roky, které jsem tady odehrál. Těch lidí po halách moc nevisí, zvlášť v Česku,“ vyprávěl po utkání dojatý Kolařík.
„Je rekordmanem v počtu sezon i odehraných zápasů za Slavii, takže nebylo pochyb, že jeho dres vyvěsíme ke stropu, když se rozhodl definitivně ukončit kariéru. Vzdáváme mu tím hold a chceme ukázat, že si vážíme našich legend,“ říká tiskový mluvčí Slavie Jakub Mezlík.
Podobné pocty se ve Slavii dřív dočkali jen Vladimír Růžička (číslo 97), Josef Beránek (19), Michal Sup (8) a Josef Vašíček (63, im memoriam po tragické letecké nehodě v Jaroslavli). Teď se do společnosti nesmrtelných legend klubu navždy zapsal i Pavel Kolařík.
V hokejovém prostředí neexistuje většího vyznamenání na klubové úrovni.
První profesionální sportovní tým na světě, který vyřadil z užívání číslo dresu svého hráče, byl už v roce 1934 Toronto Maple Leafs. Pod strop tehdejší Maple Leafs Garden vystoupal dres s číslem 6 patřící Aceovi Baileymu, jednomu z nejlepších útočníků první éry NHL, kterému rok předtím ukončil kariéru brutální faul bostonského Eddieho Shoreho.
Slavnostní ceremoniál pak začaly kopírovat další americké profesionální soutěže, postupem času se dostal i do Evropy.
V NHL je k dnešnímu dni 151 takto vyznamenaných hráčů, jsou mezi nimi i tři Češi. Pod stropem KeyBank Center v Buffalu visí dres Dominika Haška, v New Jersey mezi legendy klubu povýšili Patrika Eliáše a naposledy se té největší možné pocty dočkal Milan Hejduk v Coloradu. Dalším z Čechů, a na nejspíš hodně dlouhou dobu posledním, bude Jaromír Jágr. Až česká legenda ukončí kariéru, vystoupá jeho dres s číslem 68 pod strop arény v Pittsburghu.
Pouze sedm hráčů v historii se dočkalo takového ocenění, že by jejich dres visel pod stropem arén dvou týmů. Mezi nimi je pochopitelně nejlepší hokejista všech dob Wayne Gretzky (Edmonton a Los Angeles), jeho číslo 99 je navíc z ligy jako jediné vyřazené plošně. V NHL ho nemůže nosit žádný jiný hokejista bez ohledu na klub, ve kterém působí.
V NHL se ale vyřazená čísla nevztahují jen k hráčům. Jediné číslo, které nesmí nosit na zádech hokejisté Minnesoty, je číslo 1. To totiž navždy patří fanouškům Wild. Nejmladší tým NHL – Las Vegas – zase v březnu vyřadil z užívání číslo 58, jako vzpomínku na oběti tamního teroristického masakru. V nejlepší hokejové lize světa také existují týmy, kterým pod stropem hal čísla klubových legend nevisí. Jsou to Columbus Blue Jackets, Nashville Predators, San Jose Sharks a Winnipeg Jets.
Jak v hale New Jersey vyvěsili dres Patrika Eliáše, se můžete podívat ve videu:
I v české Tipsport Extralize se takové týmy najdou. Bez ohledu na krásnou víkendovou show pro Pavla Kolaříka se totiž řada českých sportovních klubů uctívat své legendy teprve učí. Dokreslují to i některé příběhy, které s odstupem času dokážou leckoho i pobavit.
Prvním českým týmem, který po vzoru NHL uctil své legendy, byly v roce 2001 při otevření zrekonstruované arény Pardubice. O tři roky později se stejným gestem blýskla i Sparta. Velkolepá show však tehdy měla i jednu – dnes již úsměvnou – kaňku: Na drese vyznamenaného gólmana Jiřího Holečka, jenž stoupal pod strop haly, bylo číslo 2. To však Holeček během své kariéry nosil pouze v reprezentaci, Sparta proto musela repliku nad ledem dodatečně opravit a z užívání pak navždy (už správně) vyřadila Holečkovo číslo 1.
Dnes nic podobného nehrozí. Spolu s Pardubicemi patří sparťanský klub legend mezi nejpropracovanější a rozhodně nejdůstojnější v Česku.
„Klub legend Sparty má svá pravidla přijetí. Hráči se do něj mohou dostat nejméně tři roky po skončení aktivní kariéry, za splnění určených kritérií a za souhlasu již stávajících členů. Je jasné, že v tuhle chvíli přichází na řadu nejúspěšnější generace historie Sparty z 90. let minulého století a začátku století nového. Postupně budou tito hráči uváděni do Klubu legend a určitě se někteří z nich dočkají i vyvěšení dresu pod strop haly a vyřazení svého čísla,“ říká tisková mluvčí Sparty Tereza Velikovská.
Sparta dosud vyřadila osm čísel. Největšího možného docenění se dočkali brankář Jiří Holeček, obránci Karel Gut, František Tikal a útočníci Jan Havel, Jiří Hrdina, Vladimír Zábrodský, Pavel Richter a Richard Žemlička. Kdo bude další? Logicky se nabízí Petr Ton (dosud nejlepší střelec v historii Tipsport Extraligy) nebo další dlouholeté opory Sparty David Výborný či Jaroslav Hlinka.
V extralize takhle své legendy vedle Sparty a Pardubic uctívají také další kluby. Patří mezi ně Litvínov, Kometa, Liberec, Vítkovice nebo Zlín. Pozor, ne všude v Česku ale dres pod stropem haly automaticky znamená, že je číslo legendy navždy zakázáno v týmu používat. Například ve Vítkovicích se čtyřkou legendárního Jana Kaspera dnes nastupuje v extralize obránce Petr Šidlík. Patnáctku Josefa Černého zase v brněnské Kometě, pokud bude do zápasu Tipsport Extraligy nominován, oblékne mladý útočník Petr Kratochvíl.
V neposlední řadě ale v Česku existují i kluby, které zatím žádného svého hráče nepoctily. A rozhodně ne proto, že by koho poctít neměly. Často také proto, že se vedení klubu s dotyčným hráčem nerozloučí v dobrém. Mezi takovými týmy je třeba Třinec. Vedení Ocelářů muselo fanouškům i novinářům několikrát vysvětlovat, proč pod stropem Werk arény už dávno nevisí dres Richarda Krále, jednoho z nejlepších extraligových útočníků všech dob.
Král by si za sportovní výkony místo pod stropem třinecké haly bezesporu zasloužil, fanoušci ho dlouhých deset let uctívali jako modlu. Geniální útočník se coby rodák z Pardubic dokonce na přelomu století dostal v Třinci do městského zastupitelstva. S klubem se ale rozloučil ve zlém, úcta obou stran se změnila v otevřenou nenávist a skončila kvůli podivným směnkám u soudu.
Jak to skutečně bylo, dnes vědí jen obě strany. Fámu vyprávěnou mezi lidmi, že Král bude v Třinci viset leda doslova, vedení klubu vyvrací. A uctění svých legend a osobností, jakými byli například Ľubomír Sekeráš, Jan Peterek, Radek Bonk nebo Václav Varaďa, klub chystá na příští jubilejní sezonu.
„Oceláři mají v plánu ocenit, respektive připomenout své největší klubové legendy. Naši fanoušci se toho dočkají s největší pravděpodobností v příštím kalendářním roce, kdy uplyne 90 let od založení klubu, a nejspíš až v příští extraligové sezoně, která bude naší 25. extraligovou v řadě a také v klubových dějinách vůbec. Konkrétní formu už rozpracováváme,“ řekl Seznamu výkonný ředitel Ocelářů Marek Chmiel.
Bude mezi vybranými hráči i Richard Král? Těžko říct. Ostatně dres Krále nevisí ani pod stropem haly v Mladé Boleslavi, byť je výjimečný hráč s číslem 91 jedním ze symbolů nové extraligové éry klubu. Možná (nebo právě proto), že i v Mladé Boleslavi Král končil za podivných okolností a prý ne úplně v dobrém.
Že se nad některé – často ne úplně příjemnými spory – dá povznést, ukázala pražská Slavia. Když ji před lety opouštěl dlouholetý kapitán a trenér Vladimír Růžička, vedení klubu na něm nenechalo nit suchou. Dres Růžičky ale v Edenu pod stropem visí dál a tiskový mluvčí Mezlík dodává, že k jeho sundání nebyl ani přes velkou mediální nevraživost jediný důvod: „Svoje místo pod stropem má pevné. Pro Slavii toho ve své době hodně udělal a nemá smysl na to zapomínat. Tyto legendy jsou pod stropem za svoje hokejové výkony.“
Na to, jak stoupal dres Pavla Kolaříka ke stropu haly v Edenu, se můžete podívat i v následujícím videu:
Vedle Třince a Mladé Boleslavi nevisí pod stropem arény v Tipsport Extralize dresy slavných hráčů ještě v Karlových Varech, Olomouci nebo Hradci Králové. Nicméně i tam, stejně jako všude jinde v Česku (a vlastně i na světě), platí nepsaná pravidla o tom, jaká čísla hráči mohou nosit.
V historii Tipsport Extraligy si ostatně podle všeho pouze jediný hráč dovolil nosit číslo 68, které v Česku patří Jaromíru Jágrovi. Byl jim v devadesátých letech třinecký útočník Jozef Daňo. Dres s číslem 99 si zase (je tomu už téměř deset let) oblékli pouze pardubičtí gólmani Martin Růžička s Vladislavem Koutským. Kritiku nejen českých médií nicméně tehdejší klubový boss Zbyněk Kusý velmi rázně uťal: „V klubu máme svá chráněná čísla. Jsem si jistý, že v zámoří by to neudělali. Ale máme se tady z Ameriky po…?“
Pravidla, jaká čísla si hráči smí a nesmí vzít, má i česká reprezentace. O tom, že si nikdo nedovolí použít číslici 68, nemusí být řeč. Oficiálně jsou ale vyřazena úplně jiná čísla: 4, 15, 21 a 63. Patřila legendárnímu Ivanu Hlinkovi, který zemřel při dopravní nehodě u Karlových Varů, a hokejistům Karlu Rachůnkovi, Janu Markovi a Josefu Vašíčkovi, kteří zahynuli při letecké katastrofě spolu s celým týmem Lokomotivu Jaroslavl.
K číslům, jaká hráči mohou a nemohou používat a jaká už v Tipsport Extralize na svých zádech měli, se ale koneckonců vážou i mnohem veselejší vzpomínky. Bývalý útočník a dnes televizní expert David Pospíšil nosil svého času na zádech číslo 96,9. Podle frekvence pardubického rádia Profil, které hráče v minulosti sponzorovalo.
Dnes již hokejové řády používat čísla s desetinnou čárkou hráčům zakazují. Nezakazují jim však, myšleno hokejistům v poli, nosit na zádech číslo 1. Posledním takovým byl znojemský útočník Vladimír Říha.