Jak Serena Williamsová „ukradla show” a dala zapochybovat o své skutečné velikosti

Aby bylo jasno, autor těchto řádek považuje Serenu Williamsovou za bezkonkurenčně nejlepší tenistku posledních 15 let, a to o parník. Serena válcuje své soupeřky, kdykoli má alespoň trochu natrénováno, a je úplně jedno, jestli je těhotná nebo má pár měsíců po porodu.

Právě proto, že jde o giganta světového sportu, o nedotknutelný symbol by úžasná sportovní reputace mladší ze sester Williamsových neměla Američance umožnit, aby jí hysterické a nechutné chování z finálového zápasu (angličtina má pro to kouzelný výraz „meltdown” - roztavení) prošlo. Tenhle apel je o to silnější, že ublíženecké chování Williamsové za oceánem uvolnilo lavinu sympatií s Američankou a mediálně zakrylo triumf 20leté Japonky, která svoji slavnější rivalku od začátku do konce přehrávala. V souboji ze základní čáry i v hlavách obou finalistek.

V angloamerickém světě se používá výraz „steal the show”, „ukrást show”, jakmile nějaký nepravděpodobný aktér sebere hlavní roli předem domluvené hvězdě. Když jeden z dekorujících při trapném závěrečném ceremoniálu nazval Williamsovou „šampionkou šampionek”, tekly Ósakové po tvářích slzy jako hrachy. Mám důvod pochybovat, že se u vítězky US Open jednalo o slzy radosti…

Bohužel, spousta novinářů a slovutných sdělovacích prostředků na tuhle hru skočila. V titulcích o finálovém klání, které bývalý wimbledonský šampion Pat Cash nazval jedním z nejbizarnějších všech dob, se zhusta dočteme o výlevech a obviněních Williamsové. V některých headlinech ale chybí dost podstatná věc, že Ósaková Serenu jaksi porazila.

Podle respektovaného anglického tenisového komentátora Chrise Bowerse, jehož hlas můžete už více než tři desítky let slýchat na BBC nebo anglické verzi Eurosportu, dluží Serena Williamsová dvěma lidem omluvu. Už zmiňované Ósakové (Bowers připomíná, že Serena aspoň chvályhodně vyzvala nevhodně bučící diváky při předávání trofejí, aby se krotili) a také rozhodčímu Carlosu Ramosovi.

Ten během vypjatého zápasu Američanku třikrát plně v souladu s pravidly potrestal a řekl si u 24 000 vytočených amerických diváků o roli „padoucha”. Poprvé se Ramos vložil do zápasu v okamžiku, kdy si všiml, že trenér Američanky Patrick Mouratoglou posílá své svěřenkyni signály, což se na grandslamech nesmí. Mouratoglou to po zápase přiznal a na televizních záběrech je vidět, že Američanka jeho signalizace zaznamenala.

V momentě, kdy Williamsová o něco později zlomila raketu, logicky následoval rovnou trestný fiftýn, jakkoli si Američanka nesmyslně myslela (nebo to alespoň předstírala), že se jí předchozí varování smazalo. Protože se Serena domnívala, že ji portugalský sudí nespravedlivě „ořezává”, nazvala ho „lhářem” a posléze „zlodějem”. Následovala ztráta celé hry, kterou by tedy Ósaková bývala stejně vyhrála.

Sloupkařka Washington Post Sally Jenkinsová si myslí, že to byl právě Carlos Ramos, kdo ve finále US Open „okradl” ne jednu, ale hned dvě hráčky… Má dojem, že byl sudí příliš útlocitný a měl si osočování nechat líbit. Je třeba říct, že tenhle známý na umpiru má za sebou už celkem solidní řádku kontroverzí s předními tenisty. V roce 2016 obvinil na Roland Garros z nepovoleného koučování starší ze sester Williamsových Venus.

Ramose nemá v lásce ani Rafael Nadal, jemuž dal Portugalec během loňského French Open dvě napomenutí za údajné zdržování. Z používání dvojího metru, nikoli však se sexistickým podtextem, obvinil Carlose Ramose také Novak Djokovič. Ten měl pocit, že zatímco on dostal za mrštění rakety na travnatý povrch Wimbledonu varování, jeho soupeř Kei Nišikori za podobný delikt trest nedostal. Ramos tehdy tvrdil, že Japoncovo hození raketou neviděl…

Možná ještě víc než samotná Williamsová mě pobouřila další legendární tenistka Billie Jean Kingová, která svou krajanku beze slůvka kritiky podpořila s tím, že Serena bojuje za „zrovnoprávnění tenistek” a že v soutěži mužů by takové „hysterické chování prošlo bez trestu”.

Prosím? Takový Australan Kyrgios by velmi pravděpodobně po pár slovech ve stylu Williamsové schytal „default”, tedy diskvalifikaci. Jsem navíc hluboce přesvědčený o tom, že dlouholetá aktivistka Kingová by při podobném extempore Lotyšky Ostapenkové nebo třeba naší Karolíny Plíškové držela jazyk za zuby a že dělá genderově-šovinistickou aféru z něčeho, kde potřebná substance jaksi chybí. Je ale možné se bavit o tom, jestli by se pravidlo o zákazu koučování na grandslamech nemělo změkčit nebo zrušit.

Tady se také nabízí jediná dílčí kritika Carlose Ramose, že mohl při zmerčení Mouratoglouova signálu z ochozů Serenu napřed přátelsky upozornit, jakkoli mu pravidla dávají pravomoc udělit „Code of conduct violation” okamžitě a bez varování. Bude každopádně zajímavé sledovat, jakou dohru nakonec nezvyklé finále ženského US Open 2018 bude mít. Pochybuji o tom, že by celá věc vyšuměla tak nějak do ztracena. Sám bych si přál, aby se Serena Williamsová ozvala a nasypala si popel na hlavu. Opravdového šampiona totiž nedělají jen vítězství, ale také způsob přijetí porážek. A tady má Američanka co dohánět…