Článek
Stejně vydatně pršelo a sněžilo i v lednu, což vyprahlé české krajině do jisté míry pomohlo. „Projeví se to, ale ne ve všech aspektech sucha,“ říká hydrolog z Českého hydrometeorologického úřadu Jan Daňhelka, „zaplnily se retenční prostory půdy, protože v tuto chvíli nedochází k výparům, takže veškeré srážky, které napadnou, doplní zásobu vody.“
V zemi je tedy vláhy momentálně dost. Pomohl tomu i pokračující velmi vlhký rozjezd ledna. V Česku spadlo 15 milimetrů srážek, tedy 146 procent normálu pro toto období. Jinak řečeno – spadlo tolik vody, že by to naplnilo vodní nádrž Orlík 1,6krát. Sněhová pokrývka zadržovala na konci prvního týdne při stejném srovnání asi 1,8 Orlíku.
„Srážky se ale nedostaly ještě v plné míře do vodních toků a především do podzemních vod. Většina objektů, které sledujeme, stále vykazuje stavy velmi výrazného sucha,“ dodává Daňhelka.
To ukazuje i první lednové týdenní hodnocení. Na většině Česka jsou hladiny podzemních vod v mělkých vrtech na podnormálních stavech. Na východě Čech nebo na jihu Moravy je situace dokonce mimořádně špatná.
Zima u nás běžně slouží k doplnění vlhkosti půdy a zásob podzemních vod. Z pohledu celého roku ale nejsou srážky v lednu rozhodující. Daňhelka připomíná, že i v loňském extrémně suchém roce jsme v lednu zažili nadprůměrné deště a sněžení.
„Důležité není, jak vypadá situace v lednu, ale jaký je závěr zimy. Maximum vodnosti nastává v druhé polovině března nebo na začátku dubna,“ uvádí Daňhelka.
To je startovní čára vegetační sezóny, kdy naopak dochází k většímu odběru vody, ať už vegetací nebo výparem do vzduchu. Na přelomu března a dubna začíná docházet k poklesu podzemních zásob a množství vody v tocích.
Loni začal v nižších a středních nadmořských výškách tát sníh už v únoru. Zmíněné maximum vodnosti proto nastalo příliš brzy. Čtvrtý rok po sobě tak Česko zasáhlo sucho. Jeho dopady se navíc sčítají. Výrazný byl nedostatek vody v krajině, v půdě i ve vodních tocích. Od července do konce listopadu vykazovala třetina sledovaných toků hydrologické sucho.
„Ale i po velmi bohaté zimě může v našich podmínkách přijít sucho. Známý rok 1947, kdy bylo extrémní sucho, začínal velkou jarní povodní. Sněhu bylo dost, doplněné byly i zásoby, ale kvůli letnímu suchu a velkému horku rychle docházelo k poklesu vody. Oproti roku 2018 ale sucho přišlo až v pozdním létě a na podzim,“ dodává Daňhelka.
Zima tedy rozhoduje hlavně o tom, jak rychle může sucho přijít. Jeho vrchol ale ovlivňují až letní měsíce. Tedy kam až teplota vystoupá a jestli zaprší. Jen podle průběhu zimy proto nelze předvídat, zda sucho v létě nebo na podzim stejně nakonec nepřijde.
Slabá zima tomu však rozhodně neprospěje. Česko přitom zrovna nemusí zapadnout v závějích. Pro doplnění zásob vody totiž není tak důležité, jestli ve větší míře nasněží.
„I zima, která má dost sněhu, může skončit takovým průběhem tání, že se velká část vody ze sněhu nevsákne do podzemních vod,“ popisuje možný scénář Daňhelka, „může se to stát z toho důvodu, že půda bude pod sněhem zamrzlá nebo že v průběhu tání nebude dostatek dešťových srážek, a tak se většina vody vypaří do relativně suchého vzduchu.“
Jak dodává Daňhelka, příroda má velkou setrvačnost a změnit přístup k ní nelze z roku na rok. Abychom se vyhli vyprahlým lánům, bude třeba změnit způsob využívání a hospodaření v krajině. To ale potrvá hodně dlouho.
