Článek
Pozitivní test poslankyně hnutí ANO Karly Šlechtové ukázal, co by se mohlo dít, kdyby se koronavirus začal šířit mezi českými zákonodárci. Jen Šlechtová dokázala na dva týdny vyřadit 13 kolegyň a kolegů, kterým karanténa skončí až 2. září. Konkrétní plán, který jasně určí, jak postupovat v konkrétních situacích, kdy by se nákaza projevila u někoho dalšího či u více lidí, však Sněmovna nemá.
„Máme krizový štáb, který je v případě potřeby schopen se hned sejít, a také mechanismy, které jsme si vyzkoušeli na jaře. Nyní bychom reagovali podobně,“ řekl šéf kanceláře Poslanecké sněmovny Jan Morávek. Konkrétnější však být nechce.
Existenci konkrétního plánu, jak postupovat v případě nákazy jednoho či více poslanců však nikdo z oslovených zaměstnanců Sněmovny nebo politiků nepotvrdil. „Základní způsob, jak postupovat, jsme si stanovili, ale že by byl nějaký konkrétní plán nebo postup, tak o něm nevím,“ uvedl místopředseda Sněmovny Vojtěch Pikal (Piráti).
Pracovníci Sněmovny se připravují na 1. září, kdy začnou platit nová vládní nařízení týkající se ochrany zdraví. Od září tak bude mít většina lidí povinnost nosit v prostorách Sněmovny roušku či jinou ochranu dýchacích cest. Podle v pátek zveřejněných opatření musí roušku nosit všichni návštěvníci, zaměstnanci archivu, infocentra či recepcí, zaměstnanci externích firem a účastníci seminářů s účastí nad 100 osob. Poslanci v opatřeních zveřejněných v pátek zmíněni nejsou.
Konkrétní opatření, díky kterým by poslanci zachovali usnášeníschopnost Sněmovny i při vyšším výskytu koronaviru v jejich řadách, vedení Sněmovny zatím nenavrhlo. „Považuji za pravděpodobné, že by se nás sešla polovina, teoreticky by se to dalo stáhnout i na jednu třetinu, kdyby bylo potřeba. Pokud by bylo nutné nějaké výraznější opatření, mohli bychom využít toho, že máme dva jednací sály,“ řekl Pikal. Třetina všech poslanců je podle zákona nejnižší možný počet pro to, aby byla Sněmovna usnášeníschopná.
V polovičním počtu poslanci hlasovali už letos v březnu, kdy v Česku platil nouzový stav. Kluby se dohodly tak, že na jednání vyslaly vždy jen polovinu svých členů, aby zůstal zachován poměr sil. Podobně by se nejspíš chtěly zachovat i v případě, kdy by některé poslance koronavirus vyřadil. Jak by se ke snížení počtu parlamentní strany postavily ve chvíli, kdy by onemocnění uvrhlo do karantény většinu jednoho poslaneckého klubu, není jasné.
Řešením by mohlo být hlasování na dálku přes internet, podobně jako tomu bylo třeba v Evropském parlamentu. „Hlasujeme přes aplikaci v mobilu a potvrzujeme to přes e-mail. Je to dvojí potvrzení, takže hlasování považuji za bezpečné. Funguje to výborně a mám i pocit, že účast na hlasování je vyšší. I diskuze je daleko věcnější, máme jasně daný slot, do kterého se musíme vejít. Dřív jsem si nedokázal představit, že budu hlasovat třeba na letišti v Bruselu před odletem, teď jsem z toho nadšený,“ popsal své zkušenosti s on-line hlasováním český europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL), podle nějž se se o podobnou možnost hlasování už zajímali i jeho straničtí kolegové z českého Parlamentu.
Zavedení online hlasování v europarlamentu podle Zdechovského netrvalo dlouho, vývoj aplikace prý trval zhruba dva týdny. V Česku by to však nejspíš nebylo tak jednoduché. „Narážíme tady na problematiku zákona o jednacím řádu,“ upozornil Morávek.
Ani podle místopředsedy Vojtěcha Pikala, který ve Sněmovně sedí za Piráty, tedy politickou stranu, která téměř všechno dělá online, není zavedení online hlasování úplně reálné. „Nevím, jestli by k tomu byla vůle. S novými hlasovacími kartami a technickým zařízením, které poslanci mají k dispozici, by to asi možné bylo, ale vyžadovalo by to změny v jednacím řádu. A Sněmovna je tradiční instituce, která má pracovat uvážlivě a rozvážně,“ dodal Pikal k poznámce, že europoslancům se prosazení online hlasování zadařilo v řádu několika týdnů.
