Jak promeškat šanci: Exkluzivní aplikace se otevřela. Nápad jí vyfoukli jiní

Přibližně před rokem a půl se spustila nenápadná sociální síť, která ale v nepřeberném moři komunikačních aplikací dokázala zaujmout. Byla totiž exkluzivní, na pozvánky a „jako“ dělaná pro pandemickou dobu lockdownů, která nepřála hromadným osobním setkáním.

Až dosud byla aplikace na pozvánky. Nyní se ale tvůrci Clubhouse rozhodli tento požadavek zrušit:

Ještě před pěti měsíci by to byla přinejmenším v některých kruzích zpráva dne a ohromná příležitost pro oslovení masového publika, které se na platformu po otevření nahrne. Jenže nic takového se čekat nedá. Dnes o novince Clubhouse píšeme spíše proto, abychom si ukázali, jak autoři aplikace promeškali jedinečnou šanci a proč už vlastně aplikace nikoho až tak nezajímá.

Poprvé jsem informace o Clubhouse zaznamenal v červenci 2020, kdy jej v newsletteru zmínila Jessica Lessinová, novinářka The Information: „Mimochodem, hodně se o tom debatuje i na opěvovaném startupu Clubhouse, kde se setkává hodně investorů a také novinářů, aby si pokecali a postěžovali v chatovacích místnostech.

Svůj boom v Česku si Clubhouse zažil skoro o půl roku později, někdy v půlce ledna. Bylo by zajímavé zpětně analyzovat, který influencer na český internet tuto aplikaci přinesl a odstartoval jejích pár týdnů slávy. Byly totiž doby, kdy – alespoň v novinářské, nadšenecké, marketingové nebo startupové bublině – chtěl pozvánku do této elitní skupiny snad každý.

Do muzea bych ale asi vybral tento tweet, který nejlépe vystihuje dobu mezi dvěma velkými vlnami nákaz v ČR 2021:

Dokonce si pamatuji, že jsem si kvůli tomu od kamaráda jel půjčit iPhone, abych aplikaci vyzkoušel a o něco přelomového náhodou nepřišel. Ale měl jsem smůlu, aplikace byla exkluzivní, i co se verze operačního systému iOS týče, a fungovala jen na těch novějších iPhonech. Zkrátka vývojáři vsadili na to, že kdo chce jejich aplikaci, bude mít nový (drahý) telefon a to je součást ceny za užívání (dodejme, že samotné užívání bylo a je bezplatné).

A co lidi na Clubhouse zpočátku fascinovalo? Možnost popovídat si se zajímavými lidmi, zúčastnit se debat, kterých jako kdyby se člověk neměl možnost jinak účastnit. Jako když se na konferenci náhodou mihnete u stolu, kde si velikáni vašeho oboru vyměňují svoje zkušenosti a historky, a vy můžete jen sedět a poslouchat jejich neformální debatu. A třeba se na něco zeptat. Nebo zkusit rozpoutat vlastní debatu ve vedlejší místnosti (v češtině se jim říkalo „růmky“ od anglického room = místnost).

Vypadalo to na začátek trendu. Osobnější než textová komunikace. Méně formální (a tedy přístupnější) než videokonference. Něco mezi rádiem, přednáškou, kavárnou a radioamatéry.

„Lákadlo Clubhouse spočívá v tom, že moderátor místnosti může udělit slovo každému, kdo se o něj přihlásí,“ poznamenal tehdy programátor a komentátor Michal Zlatkovský. Od začátku byl ale k trendu skeptický: „V jednotlivých místnostech jsou desítky, maximálně pár stovek lidí. Jejich proklikání dává tušit, koho Clubhouse přitahuje: aktuálně je to česká komunita složená z influencerů (nebo lépe řečeno především těch, kteří by influencery rádi byli), ajťáků (na Clubhouse se často řeší bitcoin, IT obdoba sázení na koňské dostihy), markeťáků a „marketing lovers“ (otročení v reklamce není normální práce, ale nedílná součást lidské identity).“

Jenže už o měsíc dva později byla situace o dost jiná. Pandemie sice stále omezovala možnost osobních setkání, ale Clubhouse měl velký problém získat stejně nadšené posluchače jako na začátku.

Jistě, některé celebrity (a „celebrity“) tu stále byly každý den. Málokoho už to ale překvapovalo. Otevírat nové diskuze a kontroverze bylo čím dál těžší. Respektive nebylo těžké otevřít téma, bylo těžké, aby se o tom bavili lidé zajímavě, aby to nebyla série monologů.

Za chvíli se velké sociální sítě konečně rozkoukaly a přišly se svými alternativami. Twitter přišel se svou funkcí Prostory (Spaces), což je… no, v podstatě Clubhouse, ale na Twitteru. Funguje přímo v prohlížeči nebo aplikaci a využít k připojení můžete už existující registraci.

A Facebook oznámil svou alternativu Živé audio místnosti (Live Audio Rooms), kterou spustí v létě.

Clubhouse tedy čelil nejenom klesajícímu zájmu stávajících uživatelů. Jakmile službu spustí Facebook, bude velmi těžké se prosadit. A to ani když Facebook nespustí službu úspěšně. Jít s jednou funkcí proti někomu, kdo nabízí všechny funkce, není nemožné, ale šance jsou malé.

A tak se Clubhouse rozhodl vzdát se exkluzivity, což je vlastně jediný způsob, jak na sebe znovu upozornit média. Přiznávám, že to zafungovalo i na mne. Jinak bych si na tuto aplikaci ani nevzpomněl. Přitom není tak dávno, kdy jsem se do exkluzivních růmek zoufale dobýval se starým půjčeným iPhonem. Jen abych o něco náhodou nepřišel.

Pozvánku mám už od února, nový iPhone od dubna. Ale na Clubhouse jsem od té doby byl tak deset minut celkem. A nepamatuji si z toho nic. Úvodní vytržení české scény jsem prošvihl a na současnou setrvačnost už nemám dost trpělivé zvědavosti.

Clubhouse chce současné oznámení prezentovat jako začátek nového růstu. Mně ale zní spíše jako labutí píseň. Čím více vás někdo zve, abyste si s ním popovídali, tím spíše se zdráháte pozvání přijmout. Všichni chtějí být tam, kam je nikdo nezval a kde se dozvědí něco, co se dozvědět neměli.

Ale když jsou dveře dokořán, už to není klub, ale náměstí.