Jak přežít krizi: Pro jednání s bankou existují dvě pravidla, říká bankéř

Kdo přežije a kdo zkrachuje? Podle Tomáše Spurného, generálního ředitele a předsedy představenstva Monety, nejde jen o to, kolik měl kdo „vaty“, zaznamenal i erozi elánu.

„Společnosti, které byly úspěšné před covidem, vytvořily si rezervy a byly schopny si vytvořit nástupce, tak ty budou schopny přežít. Osobně znám několik situací, kdy mnoho lidí jedné generace tím, co se stalo, ztratilo naději. Je jim přes 60 let, posledních třicet let něco budovali a ten vývoj posledních 12 měsíců jim významnou část toho vzal. Tam už není vůle znovu začínat od začátku,“ říká bankéř v rozhovoru.

Státní záruky za úvěry byly podle šéfa Monety užitečné. I s nimi však desetina až pětina firem, které je dostaly, zkrachuje. „Myslím si, že to bude mezi 10 a 20 procenty žadatelů, které jsme podpořili takto krytými úvěry a že tohle uvidíme v rozsahu dalších tří let,“ odhaduje Spurný.

Podnikatelů i rodin, které mají stále větší problém splácet své úvěry, přibývá. Ale ne tak dramaticky, jak banky čekaly. „Lidé to vzali do svých rukou, mnozí lidé i firmy změnili svůj přístup k financím, začali se zaměřovat na to, aby snížili zadluženost. Situace ve vztahu k nesplácení je mnohem lepší, než jsme předpokládali,“ tvrdí šéf Moneta Money Bank.

Od října, kdy skončil zákonný odklad splátek úvěrů, do konce letošního ledna se objem nesplacených úvěrů zvýšil. U firem celkem o sedm miliard korun, o 17 procent. A u živnostníků o stovky milionů, proti loňsku o 38 procent. O čem to svědčí?

Svědčí to o tom, že prožíváme začátek velice složitého období, kdy se ekonomika v mnoha odvětvích na posledních 12 měsíců zastavila. Některé firmy mají významné problémy. Nicméně na druhé straně, Moneta poskytla loni moratorium na splácení úvěrů v hodnotě 34 miliard. A z toho bylo pět miliard zaplaceno předčasně. Lidé prostě vzali svůj osud do vlastních rukou a snaží se zbavit dluhů a banky vyplatili. Jako banka jsme byli úspěšní ve využívání státní podpory.

Zaujalo mě, že jste říkal, že prožíváme začátek složitého období. Proč teprve začátek? Bude to ještě horší?

Když se vrátíme zpět do léta minulého roku, tak někdy v srpnu či červenci jsme všichni předpokládali, že jsme na konci a že se vše vrátí k normálu. Samozřejmě, že jsme očekávali, že přijde takzvaná druhá vlna. Nicméně nikdo neočekával tu razanci a vážnost té situace nejenom v České republice, ale v Evropě, globálně. Návrat k normálu bude mnohem delší, než se očekávalo v létě minulého roku.

Jak dlouho se to podle vás potáhne, než se dostaneme k normálu?

I pokud bude naše země velmi úspěšná v proočkování populace, abychom se dostali přes oněch magických 80 procent, tak opatření spojená s touto pandemií budou někdy do konce tohoto roku. Bude velmi složité naplnit odhady růstu hospodářství, který měl být pro tento rok 4,7 procenta. První čtvrtletí roku máme za sebou, ekonomika je pořád zpomalená, spotřeba je zpomalená, to znamená, že bude pro naši zemi velmi těžké naplnit tyto prognózy.

Jak velké problémy se splácením registrujete u vás v Monetě?

Zatímco na začátku pandemie měla Moneta zhruba 1,6 procenta úvěrů v pochybení, v tuhle chvíli jsme na 2,6 procenta. Máme zhruba kolem 5,4 miliardy nesplacených úvěrů či úvěrů, které jsou dle našeho názoru ovlivněny pandemií. Zatím jsme hluboko pod odhady, které jsme měli v létě minulého roku. Tehdy jsme odhadovali, že budeme někde mezi 7,5 až 8,5 miliardy.

Jak si to vysvětlujete?

Vysvětluji si to tím, že se firmy i rodiny chovají v této chvíli velice zodpovědně. My jsme poskytli úlevy na objemu úvěrů v hodnotě 34 miliard korun, z čehož pět miliard bylo splaceno do konce roku 2020. Takže mnozí lidé i firmy změnili svůj přístup k financím, začali se zaměřovat na to, aby snížili zadluženost. Situace ve vztahu k nesplácení je mnohem lepší, než jsme předpokládali.

Kdo jsou firmy a živnostníci, kteří problémy se splácením mají? Jsou to především ti z nejvíc postižených sektorů jako hoteliéři a gastronomie?

Určitě. V gastronomii a hotelech jsou lidé a společnosti, které tato aktiva vlastní, ve velice složité situaci, protože jsou odkázáni na státní pomoc. Situace byla složitá u dopravců, u všech služeb, které jsou navázány na to, aby se lidé mohli socializovat. Poprvé za 10 let vidíme, že je mnohem složitější pronajmout kancelářské prostory, že nájmy v kancelářských prostorech, nejenom v Praze, ale v regionálních městech České republiky, jsou levnější, než byly před rokem. To dá rozum. I mnohým výrobcům objemy tržeb v roce 2020 klesly o 10 až 15 procent. A to samozřejmě má velký vliv na úspěšnost těchto podniků z krátkodobého a možná i z dlouhodobého hlediska.

Když teď do vaší banky přijde hostinský, jehož hospoda celý rok stála, a bude chtít úvěr, ukážete mu rovnou dveře?

Budeme se snažit za každou cenu pomoci, zejména stávajícím klientům Monety. Takže když přijde ten, kdo financoval svou restauraci či malý penzion, hotel nebo cokoliv podobného, tak se budeme snažit nabídnout úvěr, který je krytý Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou. Stát prostřednictvím této instituce koncipoval relativně dobré programy.

My jako banka poskytujeme zhruba 50 procent objemu těchto úvěrů ve vztahu k živnostníkům, takže tam jsme velmi úspěšní. Pokud přijdete s tím, že chcete někde na Sázavě přestavět hájenku, udělat tam lesní restauraci a malý penzion, máte projekt, velký sen a nemáte peníze, tak v tuto chvíli je to asi prostřednictvím bankovních úvěrů de facto nerealizovatelné. Nejsme schopni posoudit, jaká je vaše budoucnost a zda budete úspěšná, či ne.

Jsou tedy obory jako gastronomie a hotelnictví na blacklistu?

My jsme samozřejmě změnili k některým oborům přístup, ať už se to týká nemovitostí nebo financování.

Mají teď horší podmínky?

Chceme lépe rozumět tomu, že ti lidé a ty společnosti jsou opravdu životaschopné.

To jste ale kontrolovali vždy, ne?

To jsme kontrolovali vždy. Ale dnes se na to díváme trošku jiným průzorem – a to, jak dlouho jsou schopny tuto situaci udržet. To je otázka rezerv, otázka kapitálu, otázka finanční stability a obchodní stability těch společností. Snažíme se odhadnout, jak dlouho jsou toto schopni vydržet. Rizika, která tu nepochybně jsou, nám pomáhají pokrýt ČMZRB nebo program Evropské investiční banky.

Na co se přesně díváte, když posuzujete životaschopnost té které firmy?

Zda ten podnikatel má dostatečně robustní vlastní kapitál, potom jaká je likvidita té společnosti a de facto jak dobře nebo špatně jsou vedeny finance dané společnosti, jak dobře ten podnikatel rozumí svému obchodnímu modelu. A podle toho se rozhodneme.

A co posuzujete u takové hospody, která byla celý rok zavřená? Studujete její historii?

U restaurace je to relativně jednoduché. Víme, jaké tam byly tržby, lidově kolik piva vytočí v dobrých časech. A snažíme se dívat na to, co je objem piva, které musím vytočit, abych měl bod zlomu a byl schopen pokrýt náklady. Na základě toho se de facto banka rozhoduje, zda úvěr poskytne, nebo ne. A hlavně se také díváme na to, jakým způsobem se k nám majitel nebo jednatelé společnosti v těch složitých časech chovali. A je strašně důležité, aby lidé přišli včas. Aby svoji obavu s bankou řešili před tím, než se ta obava materializuje.

Co to znamená včas?

Když vidím, že mi tržby klesají a že u úvěru, který jsem měl splatit za pět let, možná nebudu schopen měsíčně splátku hradit, tak jdu za bankou a řeknu: Podívejte, protáhněte mi úvěr na sedm nebo osm let. A když s tou danou bankou máte historii, chováte se k ní zodpovědně, tak dnes není na trhu banka, která by vám nevyhověla a úvěr nerestrukturalizovala. Případně přejedná splatnost, úrokovou míru, kterou platíte a tak dále. Ta banka nad vámi takříkajíc podrží deštník.

Co se v bance děje, jakmile se podnikatel opozdí s první splátkou?

Okamžitě vám v systémech vyběhne obrazně červená vlajka. Záleží na tom, jaký je to typ podniku, jak velký ten podnik je. U těch menších dostanete upomínku e-mailem, SMS zprávou. Pokud máte svého vlastního bankéře, tak bankéř se jde podívat, proč se tak děje. Banka se velmi snaží o to, abyste se nedostala přes 30denní lhůtu nesplácení. Pak vás kvalifikuje jako úvěr v ohrožení.

Když se dostanete přes devadesát dnů, tak se dostáváte do úvěrů v selhání. Jste okamžitě reportována do databází a řešení té situace se velmi významně zkomplikuje. Banka začne tvořit takzvané opravné položky, které v budoucnosti pokryjí potenciální ztrátu, kterou banka musí absorbovat. Jakmile jste v tomto soukolí, tak je pro banku složitější a složitější vám vyjít vstříc.

Když tedy se jde bankéř podívat do firmy, co se tam děje, jednají s ním na rovinu, nebo jsou i firmy, které se snaží problémy tajit, případně je nějak zamlžit?

To nejde paušalizovat. V drtivé většině podnikatelé se snaží s bankou komunikovat. A je tam minorita, která se začne clonit právníky anebo tu situaci, jak se česky říká, nechává jaksi vyzrát a neřeší ji.

Možná spíš vyhnít?

Nechtěl jsem to použít, ale je to správné slovo. Lidé si kopou jámu sami sobě. A čím déle tato nekomunikace nebo mlžení nebo ne úplné říkání pravdy pokračuje, tak vás ta situace dostihne. Dříve nebo později. A končí to obvykle ztrátou jak pro banku, tak pro ten daný subjekt.

Co byste ještě poradil firmám, které se začínají dostávat na šikmou plochu, kromě toho, aby přišly do banky včas?

Ve vztahu k bance je to komunikovat, komunikovat, komunikovat. A snažit se dodržet vždy svoje sliby. Na to se banka dívá. Když mi řeknete, že prvního na splátku nemáte, ale uhradíte ji za měsíc, tak se na to budeme dívat úplně jinak, než když třikrát po sobě zopakujete jakýsi slib. To je první pravidlo.

Druhé pravidlo je vědět, co od té banky požadujete ve vztahu k tomu řešení. Mám pět let na to zaplatit jakési aktivum, ať už je to leasing nebo bankovní úvěr, a když se zamyslíte nad svojí finanční situací, tak se snažit bance říct: Dobrá, když to protáhneme na sedm let nebo na osm, tak to jsme schopni řešit.

V průběhu pandemie byly společnosti, které za námi přišly s tím, že potřebují tříměsíční odklad. Byly schopné si vytvořit jakousi likviditní rezervu a na základě toho si dávají ohromný pozor na to, aby se do té definice po splatnosti nedostávaly. Pak banka rychle zapomíná na to, že tam nějaká těžká situace byla.

Co dalšího může firma udělat, aby zlepšila u banky svou pozici?

Mít transparentní účetnictví a být schopen jako majitel či jako člověk zodpovědný za finance té či oné firmy vysvětlit, co v tom účetnictví je a mít to v pořádku. Protože účetnictví je vaše vizitka, to je váš diplom. Každé čtvrtletí nebo pololetí, když se výkazy předkládají, ty společnosti vlastně graduují.

Další věc, co firmy potřebují, je mít perfektní prezentaci na webu, mít dobré produktové katalogy. Když sedíte v bance a díváte se na společnost, která vyrábí oplatky, tak je nejlepší, aby lidé, kteří rozhodují o finančním osudu té společnosti, měli možnost ty oplatky takříkajíc ochutnat. To, jak společnost prezentujete, má velký vliv na to, jak se lidé v bankách dívají na vaši životaschopnost.

Pojďme ještě k jednomu tématu. Firmy mohly žádat během pandemického roku o úvěry se státní garancí z programů COVID I, II, III. Jaký byl o garantované úvěry zájem u vás?

My jsme měli zhruba 8500 žadatelů, poskytli jsme de facto 5800 úvěrů, z kterých bylo tuším 5400 čerpáno. Ten objem je někde kolem 6,5 miliardy korun. A my jsme střední banka. Naše úvěrové portfolio v tuhle chvíli činí 225 miliard korun a komerční portfolia jsou na úrovni 67 miliard korun, takže je to zhruba 10 nebo 12 procent objemu našeho portfolia. Státní podporu využíváme v té míře, v jaké jsme schopni.

Myslíte tedy, že byly garantované úvěry užitečný nástroj?

Jsem přesvědčen o tom, že ano. A že to velmi pomáhá překlenout období, dokud se nevrátíme do jakéhosi nového normálu. Samozřejmě část společností, která tuto úvěrovou podporu státních garancí získala od státu, určitě zkrachuje. Ne všichni budou schopni tohle období šťastně přestát.

Máte odhad, kolik jich bude?

Já si myslím, že to bude mezi 10 a 20 procenty žadatelů, které jsme podpořili takto krytými úvěry, a že tohle uvidíme v rozsahu dalších tří let.

Dokázal byste říct, podle čeho se ten chleba láme? Kdo přežije a kdo zkrachuje?

Musíme se dívat odvětví od odvětví. Společnosti, které byly úspěšné před covidem a vytvořily si rezervy a byly schopny si vytvořit nástupce, tak ty budou schopny přežít. Osobně znám několik situací, kdy mnoho lidí jedné generace vlastně tím, co se stalo, ztratilo naději. Je jim přes 60 let, posledních třicet let něco budovali a ten vývoj posledních 12 měsíců jim významnou část toho vzal.

Jako příklad dám hotel, který mívával 35 zaměstnanců a byl velmi populární, na populárním místě, s úžasnou restaurací. Majiteli je dnes tuším 74 let a celý život budoval s láskou a pílí a dnes z toho mnoho nezbylo. A tam už není vůle znovu začínat od začátku. A to jsou těžké situace.