Jak nová vláda změní svět? Plán leží mezi řádky koaliční smlouvy

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když ředitel Německého ústavu pro hospodářský výzkum (DIW) Marcel Fratzscher komentoval jednání o koaličním programu mezi sociálními demokraty, Zelenými a liberály ve své zemi, řekl věty, jež by mohly platit i pro programované vyjednávání dvou koalic po českých volbách.

„V tomto volebním období máme jedinečné časové okno, abychom jednali. Pokud se nám ekologicko-digitální transformace nepodaří teď, už ztrátu za vyspělejšími zeměmi nedoženeme,“ uvedl pan Fratzscher s tím, že za deset let už bude na modernizaci země pozdě i z toho důvodu, že vinou stárnutí obyvatelstva prudce narostou sociální výdaje.

Proč jeho slova platí i pro Česko? I tady už pět stran domlouvajících vládu schválilo první verzi, která se nápadně podobá předběžným dokumentům vznikající německé koalice. A v Česku i Německu určily mantinely pro vyjednávání mezinárodní dohody o boji s klimatickými změnami, podle kterých bude Evropa v roce 2050 uhlíkově neutrální a již v roce 2030 sníží emise skleníkových plynů o 55 procent proti roku 1990.

Stejně jako Němci se také Češi chystají uzavřít uhelné elektrárny, i když Němci to chtějí stihnout nejpozději v roce 2030 a Češi připouštějí o osm let pozdější termín.

Vůbec se však neliší v dalších plánech na výstavbu sítě nabíjecích stanic pro elektromobily, na masivní zvýšení investic do železnice, na podporu slunečních elektráren na střechách nebo technologií pro ukládaní vyrobené energie, případně ve zvýšení investic na obnovu venkova včetně ekologického zemědělství či v tom, že mají v programu nový model veřejné správy kompletně provozované na internetu.

„Koaliční dokument naznačuje, že strany mají velké ambice a že byl správně nastaven směr, jak investovat. Teď jde o to, kolik se toho za volební období stihne a jestli program získá veřejnou podporu,“ ocenil vizi nastupující české vlády ředitel organizace Zelený kruh Daniel Vondrouš.

Česko má přitom oproti Německu mimořádnou výhodu.

Spolková vláda se zadlužila během covidové epidemie a najít potřebnou částku 40–50 miliard eur ročně bude takřka nemožné, zvlášť od roku 2023, kdy začne v Německu platit dluhová brzda.

Proti tomu má Česko k dispozici vzhledem k velikosti země srovnatelnou částku 800 miliard korun evropských dotací, které může utratit do roku 2027.

„Česká republika má peníze,“ potvrzuje Daniel Vondrouš. Velkolepé plány ovšem mohou podle něho ztroskotat na tom, že ve státní správě „nejsou lidi“, tedy dostatečně kvalifikovaný personál.

Plány na „digitálně-ekologickou transformaci“ se ve schválené koaliční smlouvě skrývají především v kapitolách o digitalizaci, dopravě, místním rozvoji, průmyslu, zemědělství a životním prostředí.

Experti přitom očekávají, že je nová vládní sestava do hlasování o důvěře ještě upřesní. Nepochybně je značný rozdíl v tom, jestli se provoz na první vysokorychlostní trati spustí za pět let, anebo je nutné počítat s obvyklým termínem za 15–20 let. Úspěch transformace také záleží na tom, jak rychle vznikne dostatečně hustá síť nabíjecích stanic pro elektromobily, nebo jakou šanci dostanou obce, aby mohly své občany zásobovat čistou energií z vlastní produkce.

Přesto několik konkrétních slibů koaliční smlouva obsahuje.

V některých případech jde o nápravu dosavadního nepořádku. Neužitečné rozhazování zemědělských dotací nastupující vláda omezí tím, že určí dotační strop pro jeden podnik či koncern. Rovněž ukončí podporu biopaliv první generace, tedy bionafty vyráběné z řepkového oleje. Vedle toho posílí úspěšné programy z minulé doby, například na tři miliardy ročně zvýší podporu komplexních pozemkových úprav, které mají vyjasnit majetkové vztahy na venkově a zadržet vodu v krajině. Spíše výjimkou je slib, že do čtyř let budou solární panely instalovány na 100 tisících střechách.

Koaliční smlouva Spolu a PirSTAN neříká jasně, jak se přechod do nové, na ekologických principech postavené společnosti projeví v peněženkách občanů. Za vzor může posloužit již zmíněné Německo, které se chystá osvobodit spotřebitele od povinnosti platit v ceně proudu mimořádné náklady na obnovitelné zdroje. V Česku by takovým opatřením lidé ušetřili až 20 miliard korun ročně.