Jak na Nový rok, tak už napořád? Británie vstoupila do své pobrexitové éry

Podle britské agentury Reuters jde o největší historickou událost od rozpadu britského impéria po druhé světové válce. Brexit, který se stal prvního ledna z představy s nejasnými konturami realitou, otřásl základy všech vrstev života v Británii. Od nejvyšších pater politiky až po britskou každodennost v podobě cestování i dodávek potravin.

Britský premiér odchod z Evropské unie slíbil už v předloňských prosincových volbách, do kterých šel se svými konzervativci s heslem „Dokončíme brexit“. To se mu skutečně podařilo a Brity teď čekají velké změny.

Pořád jsou nicméně minimální oproti těm, které v uplynulých týdnech reálně hrozily. Budoucnost Velké Británie byla totiž prakticky do poslední chvíle nejistá, a to kvůli stále prodlužovaným termínům ve vyjednávání brexitové dohody 2.0. Tedy té zaštiťující zejména obchodní vztahy s EU.

Podle původních plánů mělo být o obchodní dohodě jasno už v říjnu, aby zástupcům Spojeného království i Evropské unie zbyl dostatek času na ratifikaci a případné úpravy vyjednané smlouvy. Vyjednavači ale výrazně přetáhli. A s dokumentem o více než dvou tisíc stránkách přišly týmy Michela Barniera za EU a Davida Frosta za Británii s vypětím všech zbývajících sil až na Štědrý den.

Dohoda se věnuje zmiňovanému vzájemnému obchodu – cílem rozhovorů bylo zajistit nerušenou obchodní výměnu, kterou by nezatížila cla a kvóty. A vyjednavači se nakonec smluvili i na problematické otázce spravedlivé hospodářské soutěže. V sektoru finančních služeb se obě strany dohodly na utvoření „příznivého prostředí pro rozvoj obchodu a investic mezi stranami“.

Podrobně se dohoda věnuje pohybu zboží a osob letecky i po zemi, léčivům, chemikáliím, obchodu s vínem i rybolovu, který patřil mezi nejpalčivější témata rozhovorů. Nakonec mohou v britských vodách rybařit i evropští rybáři. Dokument ale také obsáhl otázku jaderné energie pro civilní a vojenské účely i výměny utajovaných informací.

Hned na začátku posledního týdne roku 2020 dali velvyslanci členských států dohodě zelenou. Unie tak odstranila poslední překážku v cestě za hladkým dokončením několikaleté patálie. Evropský parlament, jehož formální souhlas je ve věci dohody potřeba, bude smlouvu moci ratifikovat až zpětně v lednu.

O obchodní dohodě se ve středu jednalo i v Dolní sněmovně ve Westminsteru. Vyjednanou podobu budoucích vztahů Británie s Evropskou unií schválili britští poslanci drtivou většinou 521 hlasujících oproti 73 zákonodárcům, kteří byli proti. Mezi těmi, kteří dohodu podpořili, byli i opoziční labouristé v čele s Keirem Starmerem. Ten smlouvu vyjednanou premiérem Johnsonem označil za slabou a nedokonalou. „Máme ale do konce přechodného období jen jeden den a je to jediná dohoda, kterou máme,“ řekl před hlasováním.

O podobě obchodní dohody se vedly náročné rozhovory od konce ledna, kdy Británie opustila v rámci brexitu EU. Šlo ale víceméně pouze o papírové rozpojení vazeb s jedenáctiměsíční brzdnou dráhou, během níž se Britové stále řídili unijními pravidly a vyjednavači měli čas na domluvení budoucích obchodních vztahů. Přechodné období skončilo 31. prosince a Velká Británie jede od Nového roku takzvaně „sama na sebe“.

Změn, kterých se nyní Velká Británie dočká, je mnoho. Ačkoliv obchodní dohoda zajistila, že i letos může trh mezi Británií a EU v hodnotě stovek miliard liber dále vzkvétat, neobejde se to bez komplikací. Ty nebudou mít podobu tarifů, ale byrokracie.

„Ačkoliv ve hře nejsou žádná cla uvalená na zboží převážené mezi Británií a Evropskou unií, objeví se nové překážky – kontroly a papírování. Ty vzájemný obchod znesnadní,“ uvedla pro zpravodajský web Al-Džazíra britská odbornice na brexit Maddy Thimontová Jacková z britského think-tanku Institute for Government.

Nová pravidla by mohla (minimálně zpočátku) pohyb zboží zbrzdit, což by mohlo způsobit problémy zejména podnikům, které se na pravidelné a včasné dodávky spoléhají. Tedy například supermarketům. Nejhorší scénář ostatně naznačuje, že Británie možná bude v nějakém bodě trpět nedostatkem potravin, dojde-li k „ucpání“ hraničních přechodů.

Obchody se už ke konci loňského roku snažily vytvořit zásoby zboží s delší trvanlivostí, což vedlo (spolu s dalšími okolnostmi) k dlouhým kolonám například u přístavního města Dover v hrabství Kent.

Odchod Spojeného království z evropského bloku zasáhne velkou měrou i do zažitých pravidel cestování a pohybu po Evropě. S brexitem skončil i volný pohyb občanů členských států po Británii (a naopak i Britů v EU), nebude tedy možné se do země jen tak přestěhovat a usadit se v ní.

Evropané s takovými úmysly nyní budou muset projít imigračním bodovým systémem, který představila britská ministryně vnitra Priti Patelová a jenž dává přednost zejména odborníkům s vyššími akademickými tituly a finančně dobře ohodnocenou pracovní nabídkou.

Jednou z dalších dílčích změn je i vznik stipendijního Turingova programu, jenž nahradí tradiční Erasmus+. V rámci něj Britové dokončí nasmlouvané cesty na akademický rok 2020/2021, letos už nicméně další programy s partnerskými školami na starém kontinentu neuzavřou.

Britským turistům také přibude na seznamu povinností například vyřízení cestovního pojištění, protože to evropské již pro ně platit nebude, a také držení platného cestovního pasu – na občanku už cestovat nepůjde. I evropský roaming zdarma se stane minulostí.

Nejvýraznější změnou je však ohraničení doby, kterou Britové mohou v členských zemích EU a v Norsku, Švýcarsku, Lichtenštejnsku a na Islandu strávit. Za období 180 dní kdykoliv v roce, tedy zhruba šest měsíců, mohou být v evropském zahraničí bez víza 90 dní. Takové opatření rozhořčilo zejména ty, kteří mají v nějaké z jihoevropských zemí druhý domov, kde jsou zvyklí trávit třeba polovinu roku v kuse, a také britské penzisty.

To není vše – od roku 2022 přijde i podobná povinnost elektronické autorizace při cestování do zemí schengenského prostoru, jako nyní funguje při cestování například do Spojených států, tedy ESTA. Stejně jako v Americe i v Evropě bude tato služba za poplatek. Co se zemí mimo EU týče, princip bude totožný, jen s variacemi závislými na jednotlivých zemích.

Britové vstoupili na nové území svých dějin a podle mnohých jde o oblast stále neprobádanou. Dohoda například ztížila existenci sektoru služeb, zejména těch finančních. Ten přitom na rozdíl od zboží v loňském roce podle dostupných statistik skončil v roce 2019 v plusu asi 18 miliard dolarů, což v kontextu britské ekonomiky o něco snížilo několikanásobný schodek z obchodu se zbožím. Výhod, které Británie dosud při obchodu v EU měla a z nichž profitovala, Britové pozbyli.

Některé body obchodní smlouvy mají navíc jen dočasné trvání – například dlouho neprolomitelná otázka rybolovu, která skončila u kompromisního snížení unijního výlovu o 25 procent. Za pět a půl roku budou britské vody plně v britských rukách. A bude se znovu jednat o tom, jaké podmínky Britové unijním státům nabídnou, což může nakonec dopadnout pro obě strany všelijak. Pokud Británie unijní rybáře ze svých vod v roce 2026 zcela vykáže, Unie může na britské ryby a rybí produkty uvalit clo.

Mít kontrolu nejen nad vlastními vodami, ale i vlastními zákony a svrchovaností byl ostatně cíl více než čtyřletého hledání neznačené únikové cesty z Evropské unie. Zainteresovaní politici teď mají tendenci komunikovat události posledních dnů jako úspěšné dokončení náročného úkolu, jímž bylo rozvázání skoro padesátiletých vazeb Británie na Evropskou unii. Dohoda, kterou oslavují, k tomu má ale daleko. A to, zda se brexit vyplatil a šlo tedy o úspěšný „deal“, se ukáže až za mnohem delší dobu.