Článek
Když zapojíme zdravý rozum, zvládneme i to, čemu už v Bavorsku říkají druhá vlna. I když ve skutečnosti jde spíš o trvalé soužití s koronavirem.
Působí to legračně, pokud stát najednou přes noc zredukuje počet nemocných covidem-19 o stovky. Zatímco v neděli ráno stůně 5 254 nemocných, v podvečer už jich je 3 479, o třetinu méně.
Ale kolem koronavirové epidemie se teď odehrává něco mnohem vážnějšího, než je zásah ministra zdravotnictví do statistik – a to ještě do části, která pro celkový obrázek, jak se vypořádáváme s nemocí, patří k méně důležitým.
Česko (stát, lidé, zdravotníci, ekonomika) se dostalo do fáze, kterou se v sousedním Bavorsku nebáli nazvat druhou vlnou. Ale je vlastně jedno, zda jde o druhou, třetí, nebo kolikátou vlnu. Přesnější je pojmenovat současný stav jako trvalé soužití s virem. Protože tak to je a bude: koronavirus se usadil mezi námi a už nás neopustí.
Důležitější než se dohadovat, zda ministerský audit počtu nemocných je oprávněný, nebo je to marketingová finta, aby svět vypadal růžovější, když ministrovi teče do bot, je udělat inventuru.
Otázka zní: jak jsme se naučili s covidem-19 vycházet? Nebo zacházet, chcete-li. Popravdě, v horních patrech zatím nic moc.
Scénky posledních dnů připomínají ostrý start epidemie z března tohoto roku – a to nejen nárůstem počtu nakažených. Vicepremiér se pouští do ministra zdravotnictví (jen červený svetr neoblékl, když je takové vedro). Do boje je povolávána armáda nebo alespoň plukovník v záloze Prymula, který se pomalu, ale jistě vrací na scénu.
Roušek ve státních skladech je méně než šafránu. Chytrá karanténa – „nejdůležitější projekt v boji proti nákaze“ – nefunguje, i když premiér říká něco jiného.
Nepřipomíná vám to alespoň v něčem jaro?
Alespoň něco se přece jen změnilo. Vypadá to, že Češi mají z koronaviru menší strach, než měli před pár měsíci na začátku maléru. Pokud k tomu přidají zdravý rozum (což znamená především dodržovat rozumná pravidla, aby se nákaza nešířila zbytečně), tak to snad zvládneme.
Těm nahoře tak trochu navzdory.
