Jak jsem se stal pendlerem. Naštěstí (zatím) v Rakousku

Na třetím nástupišti českovelenického nádraží sleduje rakouský průvodčí ostřížím zrakem, kdo nastupuje do aerodynamické soupravy vlaku do Vídně. Během pár minut se regionální expres rozjíždí, na mostě přes Lužnici překoná státní hranici a už zastavuje v Gmündu, na druhé železniční stanici pohraničního dvouměstí.

Tři cestující se záhy dozvědí, proč jim průvodčí při nastupování věnoval takovou pozornost. Na nástupišti ve Gmündu kromě pár pasažérů čekají dva starší policisté a od příchozích z Česka žádají cestovní doklady. Vlak se tím nezdrží, protože stačí ukázat předepsaný formulář pro pendlery a policisté se s omluvným úsměvem loučí. Pozdraví ještě nádražní personál a odjíždějí zpátky na stanici, odkud si je za dvě hodiny vyžádá průvodčí příštího vlaku.

Idylický průběh kontroly na jednom ze čtyř železničních přechodů do Rakouska ani vzdáleně nepřipomíná nekonečné čekání a nervozitu, kterou dokumentují média na česko-německé hranici.

Důvod je jednoduchý. Ani do Rakouska nemůže Čech jezdit bez platného negativního testu na covid-19, ovšem pendleři a blízcí rodinní příslušníci místních obyvatel mají nadále výjimku.

Jen o málo víc práce než policisté z nádraží mají vojáci, kteří hlídkují na starém silničním přechodu mezi Velenicemi a městskou částí Gmünd-Böhmzeil. Přinejmenším v pátek před polednem neprojíždí do Rakouska žádný pendler častěji než za čtvrthodinu.

Přesto se proti minulému roku něco změnilo. Zákaz cestování do Rakouska bez testu a namátkové kontroly za hranicemi platí od října. Už koncem roku proto musel mít člověk štěstí, aby potkal auto s českou značkou ve Gmündu, anebo rakouský vůz ve Velenicích. Tehdy ovšem bylo možné využít také některý ze tří dalších českovelenických přechodů. Od 14. ledna však silnice do vesnice Wielands i v přeshraniční průmyslové zóně přehradil drátěný zátaras. Na můstku pro pěší přes Lužnici varují před vstupem a následnými právními komplikacemi nápadné nápisy. Každý příchozí z Česka do Rakouska se musí podrobit kontrole a pokus vyhnout se povinnosti může skončit vyhoštěním ze země. Stopy vyšlapané ve sněhu ovšem svědčí, že část českého personálu nemocnice v Gmündu si svou zkratku nenechala vzít.

O nezpochybnitelném faktu, že se Gmünd se svým českým předměstím znovu stal rozděleným městem, svědčí návštěva v supermarketu Hofer na rakouské straně hranice. Na rozlehlém parkovišti není vidět českou značku, mezi regály nezazní čeština. Dokonce rakouských návštěvníků ubylo a ti, kdo přišli, se u obsluhy shánějí hlavně po FFP maskách. Od pondělí 25. ledna jsou povinné ve všech obchodech (také při přechodu hranice), přitom by je supermarkety měly nabízet po 59 centech za kus. Ve většině obchodů se ovšem staly podpultovým zbožím.

Nemožnost využít obchodní zónu v Gmündu se stala jedinou změnou, která vyvolala u tři a půl tisíce obyvatel Českých Velenic okamžitou reakci. Vývěska před radnicí vyzývá k podpisu petice žádající výstavbu obchodního centra také na české straně. Není divu, nejbližší dostupné supermarkety dnes leží ve třicet kilometrů vzdálené Třeboni.

Facebookové diskuse zároveň ukazují, že českovelenická pendlerská idyla není setrvalým stavem přinejmenším na pěti z dvanácti silničních přechodech, právě na těch, které využívají kamiony z různých zemí. Zvláště v pondělí docházelo k hodinovým frontám na přechodech u Břeclavi a Znojma, kde vojáci odbavují v jedné koloně kamiony i přeshraniční pracovníky. Fronty navíc prodlužují pendleři, kteří do Rakouska dojíždějí z Polska. „Odbavení trvá něco mezi třiceti vteřinami a třemi hodinami,“ shrnuje jeden z pendlerů s šibeničním humorem.

Nový režim kritizují i někteří Rakušané. „Máme štěstí, že nezavřel přechod v blízkém Fratres, jenže funguje jen v omezeném provozu od 6 do 24 hodin,“ postěžovala se deníku Niederösterreichische Nachrichten manažerka Veronika Pfeiffer-Gössweinerová z firmy Herka, která v příhraničním Kautzenu vyrábí ručníky. „Jenže naše ranní směna začíná v šest hodin.“ Kvůli českým pracovníkům ji bylo nutné o hodinu posunout. Mimořádnou demonstrací nespokojenosti bylo podle médií setkání starostů obcí Hnanice a Retzbach, kteří se sešli u betonové zábrany přehrazující silniční spojku mezi vesnicemi.

„Jak to šlo přes hranice, musíte mít test?“ ptají se českého pendlera známí z městečka, kde pracuje. Vysvětlení, že testy nejsou potřeba, vyvolá u některých z nich očekávanou reakci. Jejich srdečnost nezmizí, přesto se raději drží v bezpečné vzdálenosti. Špatná pověst Čechů, kterou šíří především německé noviny, má také svou dobrou stránku. Při návratu do „země s největším počtem případů covidu-19 na světě“ se může pendler spolehnout, že ho nikdo kontrolovat nebude.