Článek
Do odhadů, o kolik se kvůli koronaviru propadnou různé ekonomiky světa, se přidala také Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, která pracuje s první a potenciálně i druhou letně-podzimní vlnou pandemie covid-19. Ale v obou verzích čeká tuzemskou ekonomiku nevídaný masakr.
Mix otevřenosti ekonomiky, desetiny HDP stojící na automobilkách, třetiny vývozu mířícího do Německa a relativně slabé domácí poptávky znamená, že v případě jedné vlny se česká ekonomika ztenčí o desetinu, v případě úderu dvou vln budou statistici odepisovat více než 13 procent ročního výkonu.
Česko se tak celkovým účtem dostane do první pětice nejpostiženějších zemí, i když po epidemiologické stránce nápor koronaviru zvládlo bez většího zaváhání.
Ale tím špatné zprávy nekončí. Odhady OECD naznačují, že se z úderu koronaviru bude světová ekonomika zotavovat mnohem déle a pozvolněji, než si mnozí analytici a především politici malovali.
Tolik vzývané oživení ve tvaru V, tedy rychlý pád a stejně rychlé otřepání se z krize, sice možná přijde, ale odraz od pomyslného dna nebude dost silný, aby světovou ekonomiku vrátil na původní trajektorii. Podle odhadů Mezinárodního měnového fondu k tomu dojde snad v roce 2022, takže v tom nejlepším případě to potrvá dva roky.
Jenže jednoduché V není jediné písmeno, které v ekonomické polévce plave. Hned vedle je W, přesně tak by mohlo oživení vypadat, pokud přijde obávaná druhá vlna a zopakují se karanténní opatření a rozrušení dodavatelsko-odběratelského řetězce. Restart podle W odsouvá návrat k normálu ještě dál do budoucnosti, patrně až do roku 2023.
Všechny vlády včetně té české přispěchaly s nabídkou pomoci - někde už podniky čerpají ve velkém, jinde tok peněz narazil na byrokratické překážky a prostředky zřejmě dorazí se zpožděním několika měsíců.
Ale ať tak či onak, aby je vlády mohly poplatit, budou si muset napůjčovat. Nemohou se držet při zdi, ale do dluhopisové arény vstupují v hodně rozdílné kondici.
Vládě USA, jejíž celkový dluh dávno překročil celoroční výkon americké ekonomiky, investoři rádi levně půjčí. Německu, které roky drželo černou nulu a jako jedna z mála evropských zemí stáhlo dluh k 60 procentům HDP, investoři rádi levně půjčí… jenže co takové Japonsko s dluhy nad 200 procent HDP?
A co Řecko, Itálie či Španělsko, které před sebou valí dluhy ještě z minulé krize a nedokázaly se jich zbavit? Tyto státy by bez evropské pomoci tržní síly a rostoucí náklady na obsluhu státního dluhu rozervaly - zbankrotovaly by a s nimi by se rozpadla i eurozóna. Proto Evropská komise navrhla záchranný koronafond za 750 miliard eur, který naplní dluhopisy vydané přímo Bruselem.
Česko si v tomto ohledu vede dobře, poměr dluhu k velikosti ekonomiky snižovalo a do roku 2020 vstoupilo s dluhem ve výši 30 procent HDP. Podle odhadů OECD by první úder koronaviru měl přidat necelých osm procent HDP, případná druhá vlna by zadlužení zvedla o dalších šest procentních bodů.
Pokud bychom z koronakrize vyšli se zadlužením 44 procent HDP, byl by to úspěch. Jenže do koronavirových schodků se dají schovat i domácí výdaje, které s pandemií nesouvisejí. A ty OECD ve svých statistikách nezohlednila.
