Jak dopadnou volby? Je v nich „černý kůň“, který průzkumům uniká, míní expert

Sociolog Daniel Prokop platí za odborníka na volební modely. Deset let působil ve výzkumné agentuře Median, od roku 2017 jako ředitel výzkumu, později založil vlastní výzkumnou organizaci PAQ Research. V rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje, jakým způsobem jednotlivé agentury zvýhodňují v průzkumech různé politické strany, kolik lidí se rozhodne až na poslední chvíli před volební urnou nebo proč je Volný blok velká neznámá letošních voleb.

Jak přesné jsou české volební modely? Dopadnou volby tak, jak nyní ukazují výzkumy?

Určitě se zlepšují. V roce 2013 a 2017 byly přesnější než v roce 2010. To byl krizový rok, po kterém se muselo udělat hodně inovací, protože ty modely byly metodicky nedokonalé, došlo k velkému podcenění středopravých stran. Když zpětně vezmete ODS, Věci Veřejné a TOP09 dohromady, tak průzkumy silně podcenily součet jejich zisku. Došlo k tomu mimo jiné tím, že ještě dominoval osobní sběr. Osobní sběr zastihuje pasivnější lidi, které zastihnete doma nebo jsou ochotní odpovídat na ulici. Agentury, které dělají osobní sběr, se většinou neptají jen na volební preference, je to výzkum, který trvá třeba 20 nebo 30 minut na ulici. Nebo v domácnostech. Spíš zastihnete lidi, kteří mají víc volného času. Agentury si dávají pozor na to, aby tam nebylo nepoměrně moc důchodců, aby to bylo reprezentativní podle věku, ale v každé té věkové kategorii zastihnete člověka, který je životním stylem spíš pasivnější. Proto minimálně posledních patnáct let osobní sběr nadhodnocuje usedlejší, levicovější strany.

Co se tedy změnilo?

Od roku 2013 se mnohem víc začíná do sběrů mixovat telefonní dotazování, online panely a podobně, to vedlo k celkovému zlepšení. Změnila se i další důležitá věc, a to že agentury lépe pracují s nerozhodnutými voliči, kteří vám řeknou ‚nevím.‘ Do roku 2010 byl úzus, že se ptáte: ‚Koho byste volil?‘ a když vám odpoví ‚Nevím,‘ tak ho vyřadíte z modelu. Problém ale je, že když se ptáte otevřenou otázkou bez seznamu politických stran, tak odpovědí ‚nevím‘ je okolo patnácti, dvaceti procent, poměrně velká část lidí. Když je vyřadíte z modelu, tak tím de facto předpokládáte, že se rozhodnou stejně jako ti rozhodnutí. Takže třeba v roce 2010 lidé často zvažovali ODS, Věci Veřejné nebo TOP 09. Alternativou byla ČSSD, KSČM, tedy strany s tenkrát ještě relativně silnou stranickou identifikací a rozhodnutými voliči. Na té druhé straně byla ale obrovsky roztříštěná nabídka, nad kterou ti lidé přemýšleli. A tím, že agentury vyřadily jejich ‚nevím,‘ tak je celkově podcenily.

Jak tedy zjistíte, koho bude volit člověk, který řekne ‚nevím‘?

Ptají se dál, jaké strany by zvažoval, snaží se ho dovést k nějaké hlavní preferenci. Třeba MEDIAN rozdělí tu preferenci napůl, když zvažují dvě strany. Tohle zpřesnilo vychýlení průzkumů proti stranám s méně identifikovanými voliči.

Mikuláš Ferjenčík před časem popisoval, že konkrétně Kantar zvýhodňuje Piráty. Protože ta agentura věří lidem, když říkají, že přijdou k volbám. Reálně ale mladší lidé, kteří volí Piráty, nakonec často nepřijdou. Platí tohle pravidlo?

Nevím jistě, zda to stále platí. Ale Kantar sbírá telefonicky a dlouhou dobu platilo, že má trochu výše liberální strany. Telefonický sběr je ale historicky přesnější. Kantar má nevydané průzkumy pro Českou televizi, které jsem znal a vím, že předvolební telefonické průzkumy jsou přesnější než jiné metody. Maximálně jejich kombinace může být ještě lepší. Telefonický výzkum má výhodu, že v něm žádný tazatel nemůže podvádět. Náhodně se generují čísla, on na ně volá a nemá vliv na to, koho vybírá. Můžete ho slyšet online, jak se dotazuje, máte to úplně pod kontrolou. Třicet procent nahrávek každého tazatele se kontroluje.

Jak může volání náhodných čísel zvýhodňovat?

Musíte udržet jistá pravidla. Volá se třeba z 90 procent na mobily a z 10 procent na pevné linky. Důležité je volat o víkendu a večer, protože manuálně pracující to přes den nevezmou. Například prezidentské výzkumy 2018 společností Kantar a Median byly velmi přesné. Miloš Zeman v nich měl výrazně větší podporu při zcela náhodném volání o víkendech, kdy to vezmou manuálně pracující. Když budete volat ve všední den do 16 hodin, tak silně nadhodnotíte liberální pravici. V náhodném sběru se ale vždy stane, že třeba máte moc vzdělaných nebo moc starých lidí, proto se to potom takzvaně váží. Když máte ve vzorku třeba 30 % lidí s vysokoškolským vzděláním a víte, že jich je v populaci 20 %, tak mají váhu 0,75, aby to vyšlo.

Zvýhodňují tedy konkrétní společnosti některé politické strany? Například STEM uváděl v posledních měsících vyšší zisk ANO než uváděly jiné agentury, Ipsos zase vyšší zisk Spolu.

Myslím, že žádná agentura to nedělá záměrně. Ipsos a Spolu bych nerad komentoval, protože ty průzkumy si zadávala koalice Spolu, a to by vždycky měli čtenáři brát v potaz a dávat tomu menší důvěru. Neříkám, že má Ipsos špatnou metodiku, kouká se na příjmy voličů a ve vážení podobně jako my zohledňuje, že mohou zapomínat, jak volili v minulosti. Ani že nějak podvádí. Ale u zadávaných výzkumů má strana minimálně často moc v tom, zda a kdy je publikovat.

Je to tím, že koalice zveřejní jen průzkumy, které pro ni vycházejí dobře, zatímco ty ostatní vyhodí do koše?

Může to být i tím. Vždycky máte metodické volby, které si můžete vybrat. Například v roce 2013 udělalo PPM Faktum první výzkum, kde mělo ANO velkou podporu a dostalo by se do Sněmovny, myslím 7 procent. Dělali ten výzkum tehdy jenom na mobilních telefonech. Tehdy ještě ANO bylo taková středopravicová strana. Pokud použijete jen mobilní telefony, tak hrozí, že nadhodnotíte nové, liberálnější, městské strany. V roce 2013 byl standard volat třeba z 25 procent na pevné linky. Ne že by tolik lidí nemělo mobilní telefon, ale mají třeba oboje, přes den na mobilu cizí číslo nevezmou, staří lidé to neslyší a podobně. Vždycky hrozí, že někdo použije metodiku, o které ví, že někomu pomůže.

Kdo vyhraje volby? Průvodce volebním speciálem Seznam Zpráv

Zvýhodňují tedy konkrétní agentury některé konkrétní strany?

Když vezmu ty hlavní agentury, tak se od sebe liší metodikou. Kantar sbírá telefonicky, v tom mají trošku lepší výsledky liberálnější strany, protože to zasahuje aktivnější respondenty. Jsou v tom pak větší oscilace, protože odpovídá víc lidí, kteří se zajímají o politiku. Reagují víc na různé kauzy, takže když nějaká strana má problém, tak to jako první vidíte v telefonických výzkumech.

Protože jsou ochotnější o tom mluvit?

Telefonické výzkumy mají návratnost třeba 10–15 %, jsou dobře kontrolovatelné a možná nejpřesnější z nabízených metod. Ale mají třeba hodně vysokou deklarovanou účast u voleb, protože zasahují relativně aktivní část populace. Nejsou to lidé, kteří se o politiku moc nezajímají a volí ze setrvačnosti jednu stranu dvacet let.

Je to menší zkreslení než osobním sběrem?

Osobní sběr už teď tolik agentur nedělá, používá to CVVM a zčásti Median. Nese to riziko nadhodnocení usedlejších respondentů a levice. Median do toho začal zapojovat online sběr, aby shromáždil lidi jiného typu.

A co zmiňovaný STEM?

Není spravedlivé u STEM srovnávat výzkumy 2013, 2017 a nyní, protože trošku změnili metodiku. Dřív sbírali osobně, takže měli také trošku výš levici, teď sbírají kombinací online a telefonického sběru. U STEM je jedno specifikum. Když odhadují, jestli respondent skutečně přijde k volbám, tak zohledňují, jestli se zajímá o politiku. STEM také předpokládá vyšší účast u lidí, kteří mají afiliaci k nějaké konkrétní straně. Je to analogie metodiky, kterou rozvinul i americký Gallup. Trošku pomáhá ANO a dalším stranám, které mají vyšší afiliaci starších voličů. Může to být správně, asi to mají ověřené, že to tak v minulosti fungovalo, ale tyto věci se v čase mění. Zadruhé STEM používá otevřenou otázku bez seznamu stran, což pomáhá velkým stranám. Ale třeba v roce 2017 jim to vyšlo a lépe předpověděli právě úspěch ANO. Přesnost modelů je do jisté míry dána tím, zda se předvolební vývoj trefí do jejich předpokladů.

Dá se tedy volebním průzkumům věřit?

Různá metodika pomáhá různým stranám. Kdybych si dnes měl vybrat, tak se dívám na průměr. Vezmu ty nezávislé, tedy STEM, Median, CVVM, Kantar, Data Collect, a věřím jejich průměru.

Dřív se tvrdilo, že KSČM má ve skutečnosti lepší výsledky než v průzkumech a exit pollech, protože se lidé k volbě komunistů stydí přiznat. Vy tvrdíte, že už to deset let neplatí. Existují nějaké jiné mýty nebo jiná pravidla, která naopak platí?

Problém třeba je, když se víc stran jmenuje podobně, například Strana zelených a Demokratická strana zelených, KSČM a KSČ. Když v průzkumu nabízíte všechny ty strany, tak se člověk může splést.

U stran, jako byla začínající SPD nebo Přísaha, je důležité, jestli se ptáte pouze na začátek toho názvu, nebo doplníte i jméno lídra, tedy třeba Přísaha – občanské hnutí Roberta Šlachty. Protože tyto strany specificky zasahují lidi, kteří se tolik nezajímají o politiku a třeba si dlouho před volbami ještě nepamatují jméno té strany. Například v Praze se lidé v krajských volbách chystali volit Jana Čižinského, ale nevěděli, že je to Praha Sobě. Na volebním lístku to ale najdou. Zase je otázka, jestli při výzkumu uvedením jména lídra té straně zase nepomáháte moc. Moje řešení bylo, že jsme v dotazníku to jméno uváděli, pokud bylo součástí oficiálního názvu té strany. Tohle může hrát rozdíl třeba jednoho procentního bodu.

Co dalšího průzkumy zkresluje?

Záleží třeba i na tom, jak máte seznam stran řazený. V Medianu jsme dělali výzkum ‚Jeden svět na školách‘ pro Člověka v tísni. Bylo to na papíru a měli jsme dvě verze dotazníků, jedna začínala A až Z a druhá Z až A. Takže v jedné verzi byl ‚Úsvit přímé demokracie‘ jako první a v druhé jako poslední strana. Mezi těmi nerozhodnutými mladými lidmi se podle toho podpora Úsvitu lišila třeba o pět procentních bodů. U voleb to potom velkou roli nehraje. Je to zkreslení výzkumu. Takže musíte strany v seznamu náhodně rotovat.

Výsledky modelů zásadně ovlivňuje takzvané vážení na minulé volební chování. Stává se, že třeba ANO mělo 29,5 procenta, ale ve vašem vzorku respondentů máte 36 procent lidí, kteří říkají, že minule volili ANO. Ale co s tím? Ti lidé si to nemusí pamatovat nebo nemusí mluvit pravdu. Nemůžete k tomu přistupovat jako k tvrdému údaji, který zvážíte tak, aby jejich hlas měl menší váhu. Buď máte skutečně ve vzorku moc voličů ANO, nebo si to nepamatují nebo kecají a podobně. Je to specifické u některých stran. Lidé teď podle našich analýz výrazně častěji říkají, že volili ANO nebo Piráty. Víme v našem panelu, co říkali hned po volbách, takže víme, že části lidí teď říká, že volili v roce 2017 ANO nebo Piráty, přestože je nevolili. Takže to není tvrdý údaj, ale nějak to zohlednit musíte. Když to neuděláte a vážíte na minulou volbu moc, můžete tyto strany – jejichž nadhodnocení není dáno výběrem, ale zapomenutím – poškodit.

V průzkumech se vůbec neobjevuje Volný blok. Ten ale pracuje se svými fanoušky specificky, přes sdílení videí na Facebooku, na demonstracích. Myslím, že bude mít velkou podporu v odloučených regionech, jako je Šluknovsko, a mám dojem, že jeho podporovatelé jsou spíš uzavření a nebudou chtít přiznat, že se chystají volit Volného. Nemůže tato strana unikat průzkumům?

Volný blok může být ‚pod radarem,‘ protože třeba lidé, kteří by ho volili, se třeba tak často nechtějí účastnit výzkumů. Navíc to bude často druhá zvažovaná alternativa po SPD, takže ve výzkumech, které se ptají pouze na jednu stranu, může být trošku upozaděný oproti realitě. A je zde taky vyšší nejistota daná zmiňovaným vážením na minulé volební chování.

Jak se to ale týká Volného bloku?

U Volného bloku a obecně u nových stran nemáte kontrolu v minulém volebním chování, na kterou byste se mohli kouknout. U ODS třeba vidíte, že 11 % říká, že ji volilo v roce 2017 a její výsledek tedy ani nyní nebude zcela mimo. U nových stran či stran, které mezi volbami výrazně posílí, tohle zkontrolovat nemůžete. Volný blok je velká neznámá. Je možné, že úplně vyhoří, protože ti lidé nakonec půjdou k SPD jako k hlavní alternativně, nebo že ‚příjemně‘ překvapí.

Přísaha, KSČM, ČSSD, Trikolóra, všechny se drží kolem pětiprocentního prahu vstupu do Sněmovny. Klidně přidejme i Volný blok. Kdybyste se měl vsadit – kdo z nich se tam dostane?

Kdybych vzal průměrný model, tak největší šanci by dnes pořád měla KSČM. Myslím si, že se tam dostane 1 až 2 z těch stran. Je velmi nepravděpodobné, že se tam nedostane ani jedna. Zároveň není úplně pravděpodobné, že se tam dostanou tři. Částečně se jim překrývají elektoráty. Muselo by implodovat ANO a SPD, aby se více z nich do Sněmovny dostalo, muselo by se něco stát těsně před volbami.

Hodně hlasů by přitom propadlo.

Aby se tam dostala jen jedna, to by ostatní museli mít smůlu a skončit těsně pod pěti procenty. Největší šanci má KSČM, dynamika kampaně může pomoci jiné straně. Když se konec kampaně nepovede SPD, tak to samozřejmě pomůže spíš třeba Přísaze. Když se to nepovede PIRSTANu, tak se část jejich levicových voličů teoreticky přikloní k ČSSD. Propad ANO může posilovat Přísahu i ČSSD. KSČM má tu podporu nejstabilnější, takže tam neočekávám, že dostanou nad 7 procent ani že dostanou výrazně pod 4.

Přinesou volby nějaké překvapení? Máte nějaký tip, třeba i nepodložený daty?

V každých volbách nějaké překvapení bylo. V roce 2006 se podařilo Jiřímu Paroubkovi nečekaně vyrovnat skóre, ve volbách 2010 byl naopak propad ČSSD vyšší, než se čekalo a posílily středopravé strany. 2013 byl silný nástup ANO, které ještě oproti posledním průzkumům o 3 procentní body posílilo. Ve volbách 2017 ANO díky tomu, že vytáhlo lithium a že ČSSD udělala chybu, když šla do debaty ANO vs. ČSSD, tak ANO získalo na konci hodně voličů ČSSD a obecně hodně levicových voličů, takže oproti výzkumům posílilo přibližně o 2 procentní body. Vždycky nějaké překvapení bylo, ale letos si myslím, že oproti volebním modelům bude třeba o 2–3 procentní body.

To je ale v podstatě velikost statistické chyby u těch třech větších volebních stran.

Ano, ale může se to sejít tak, že to rozhodne volby. Nejpravděpodobnější je, že z těch stran kolem pětiprocentní hranice se dostane jedna až dvě. Ale je možné, že se nedostane ani jedna, a to bude z hlediska voleb hodně důležité.

Je možné, že se ještě změní dynamika. Teď vidíme, že Piráti a Starostové se pravděpodobně dostali na svoje dno, ale poslední tři týdny se to ještě může měnit.

Takže by se mohli vrátit na svůj červnový vrchol, kdy byli v průzkumech první?

To asi ne, ale může se stát, že se podpora těch tří prvních stran hodně vyrovná.

Nakolik volební modely zpětně ovlivňují rozhodování voličů?

Výzkumy si od 70. let nejsou jisté hypotézou band wagon efektu, že když strana sílí, tak se k ní přidávají další lidé. Není to prokázané, může to fungovat oběma směry. Můžete třeba dobrý výsledek považovat za jistotu, takže radši podpoříte minoritního partnera a podobně. Co je ale zřejmé, že výzkumy ovlivňují podporu stran, které mají kolem 3 až 5 procent. Ve výzkumech pro Českou televizi nám zhruba polovina voličů říkala, že je pro ně stěžejní jistota, aby se strana dostala do Sněmovny.

Takže výsledek průzkumu pod 5 procent může stranu potopit…

Průzkumy pod 5 procent prostě diskvalifikují. Proto jsme v Medianu zavedli zaokrouhlování alespoň na 0,5 procentního bodu. V minulých volbách měla třeba TOP 09 v některých průzkumech 4,9 procenta, ale to je ve výzkumu rozdíl jednoho respondenta. Měli byste říct, že má 5 procent, ne 4,9. Přesnost těch výzkumů je třeba 1,5 procentního bodu. Typicky máte 1000 lidí, z toho do toho modelu vstupuje třeba 600, takže rozdíly v desetině procenta může dělat i jeden člověk. Je důležité nemít tuto fingovanou přesnost na desetinu procentního bodu. Lidé si potom myslí, že jsou ty výsledky velmi přesné, ale chyba je kolem 1,5 procentního bodu, tak proč to uvádět na desetinu?

V Medianu jsme taky zavedli publikování volebního jádra a potenciálu. První určuje, kolik by strana dostala, pokud by ji volili jen přesvědčení. Potenciál, kolik by měla, kdyby získala všechny vážně zvažující. Dnes máte strany, které mají pravděpodobný zisk kolem 20 %, ale jádro 15 % a potenciál 27. To ukazuje reálnou nejistotu, která je daná nerozhodnutostí voličů. Taky v tom u malých stran vidíte, že prakticky všichni od Zelených nahoru mají šanci bojovat o Sněmovnu, když získají všechny zvažující. Publikace těchto čísel lidem ukazuje realitu – tou není jen jedno číslo volebního modelu závislé na řadě metodických rozhodnutí, které zde popisuji.