Článek
Ramiro Blanco se netají tím, že opravdu nemá rád amerického prezidenta. A není se čemu divit. Celý život – doma i ve škole – mu líčili Američany jako největšího nepřítele a teď se k tomu v případě Donalda Trumpa přidal i jeden úplně praktický důvod: starost o živobytí.
Ramiro postavil dům v zátoce Sviní, takže má vlastně štěstí. Vybral si oblast, kam míří hodně turistů, aby viděli místo, které pro Fidela Castra znamenalo v jeho cestě za vítězstvím socialismu významný milník. O hosty ve svém přízemním penzionu v Playa Larga by tedy kubánský hoteliér neměl mít nouzi.
Ale není to tak. „Miro“, jak mu zkráceně říkají přátelé, totiž nabízí pokoje teprve krátce a má v městečku o pár stovkách obyvatel velkou konkurenci. V Playa Larga si turisté lehce pronajmou prakticky každý dům, k přenocování hostů jich je přizpůsobeno zhruba osmdesát procent. Na místní autobusové zastávce to občas vypadá jako na tržišti. Kdo z místních po ránu zaspí příjezd autobusu státní společnosti Viazul, přijde o kšeft.
Ranní čekání v Playa Larga v zátoce Sviní. Čeká se na příjezd autobusu s turisty z Havany.
Jenže Ramira i další Kubánce, které živí turistika, teď ohrožuje další faktor: Donald Trump. Na centrálně řízenou ekonomiku země citelně dopadají rozhodnutí amerického prezidenta omezit všemi způsoby Kubáncům příliv tvrdé měny, aby přiměl komunistickou vládu k širším reformám.
Minulý měsíc Trumpova administrativa zakázala cesty na ostrov výletních lodí a soukromých letadel a jachet. Zrušila také jednu kategorii výjimek, které umožňují obejít zákaz turistických cest na Kubu, a to je výjimka pro cesty za vzděláním. Tuto kategorii hojně využívali američtí turisté.
„Tato opatření způsobila pokles turistické aktivity o pětinu,“ uvedl kubánský ministr cestovního ruchu Manuel Marrero.
Kubu letos navštíví necelých pět milionů turistů. I když se Kuba hodně mění, přesto stále cizinci přijíždějí do jednoho z největších skanzenů komunismu.
Je to vlastně úchvatná turistická dvojkombinace. Kuba má úžasnou přírodu s chráněnými parky a nádherné pláže ještě stále nedotčené hotelovými řetězci, na druhou stranu skýtá pamětníkům skvělou příležitost připomenout si, jak se žilo v Československu v 70. letech minulého století. Po silnicích (pokud se tak dají nazvat děravé cesty občas ošetřené asfaltem) se sem tam prožene pekelně smrdící stroj. V obchodech je k dostání nepřeberné množství alkoholu, ale pečivo a maso jen někdy.
Kuba dává najevo, že navzdory americkým opatřením chce pokračovat v rozvoji turistického sektoru, který z evropského pohledu není zatím nijak prudký. Pokud člověk zapomene na Varadero, které v porovnání se zbytkem Kuby vypadá jako prodejny Tuzexu vedle socialistické samoobsluhy, pak všude jinde na ostrově narazí spíš na turistické možnosti z dob minulých. Kolem Havany je ale už k vidění množství jeřábů, které staví novou generaci luxusních hotelů mířících na nový typ movitějších klientů.
Počet turistů na Kubě je zhruba dvoutřetinový ve srovnání se sousední Dominikánskou republikou, i když je Kuba dvakrát tak velká. Ramiro Blanco si přeje jediné: aby jich příští sezónu přijelo co nejvíc.
