Článek
Zatímco pianino se staví zhruba půl roku, koncertní klavír 8–9 měsíců.
Ke zvuku piana, se kterým bude spokojen mistr ladič, vede dlouhá cesta. Základem je správně vybrat dřevo a pečlivě ho vysušit. „Nejvzácnější je totiž rezonanční deska. To je srdce nástroje. Už samotný výběr smrku v lese je přísný,“ popisuje Jan Plocek, zástupce ředitele Muzea Petrof s tím, že letokruhy musí být naprosto pravidelné. Když se struna rozezní, tón se pak po tom letokruhu chvěje.
A pak přichází naprosto klíčová fáze: intonace a ladění. Každé piano má na 7 000 součástek. Jestli spolu všechny dobře fungují, zjistí vyhrávací zařízení. Pokud se má nástroj rozladit, tak dřív, než opustí továrnu.
Pak nastává okamžik pro mistra ladiče. Tón po tónu upravuje podle sluchu. Aleš Richter, mistr ladič, se sám nikdy na piano hrát neučil, jak vzpomíná, hrál na violoncello. Nesoulad tónu ale slyší lidově řečeno na první dobrou. „Pak přichází na řadu opravdu zdlouhavá práce, kdy si s každým tónem hraji a upravuji zvuk pomocí jehliček,“ vysvětluje Richter a směje se, že jeho práce při intonování vydá za posilovnu: „Moji kolegové si dělali čárky, když vytahují těžkou klaviaturu pořád dovnitř a ven, a spočítali, že až 700krát.“
„A některá piana, u kterých jde o zachování přesnosti zvuku pro případné porovnání, testujeme ve speciální bezozvěnové místnosti, jedné z prvních v republice,“ doplňuje Zdeněk Sovák, produktový manažer.
Všechno vlastně před 155 lety spustila náhoda. Zakladatel firmy Antonín Petrof přišel jako mladý truhlářský učeň opravit k zákazníkovi starý nábytek. Jeho pozornost ale upoutalo něco, co neznal. Klavír. Vydal se proto do Vídně, kde se učil piana stavět 7 let. A to ovlivnilo život pro příštích pět generací.
