Článek
Když slyšíte jméno Vilém Goppold z Lobsdorfu, napadne vás možná něco o středověku. Až tak hluboko tahle historie sice nesahá, nicméně pražský šermíř tohoto jména získal bronzovou olympijskou medaili v roce 1908 v Londýně. Šavlí se tam skvěle oháněl i v soutěži družstev, kde se čtveřicí dalších kolegů získal tehdy další bronz.
Od těch časů uteklo neuvěřitelných 113 let. Dnes agentury vyťukaly do světa, že bronz na OH v Tokiu vybojoval další český šermíř Alexander Choupenitch. Když slyšíte tohle jméno, napadne vás, že jeho rod nejspíš rozepsal svou historii mimo českou kotlinu. Bylo to v Bělorusku, odkud Sašovi rodiče do České republiky přišli. A samotný hrdina dnešního dne už se narodil v Brně, kde začal psát i svůj šermířský příběh.
Má všechno. Postavu, hbitost i mozek
„Má všechno, co špičkový šermíř potřebuje. Skvělou postavu a hbitost, mimořádnou rychlost na planši. Tam se kolikrát odehrávají doslova šachy, jde o to soupeře přechytračit, prekabátit, jak říkají Slováci. I to Saša umí. A hlavně měl vždycky obrovskou vůli neskončit v průměru a něco velkého vyhrát. Nemá sice zlato, ale olympijský bronz. Nicméně já myslím, že bude spokojen. Tohle je prostě velká věc, obrovský úspěch,“ říká Josef Prokeš, reprezentační trenér českých fleretistů.
A gigantická časová propast mezi medailovými úspěchy z časů Rakouska-Uherska a dnešním medailovým ziskem mu dává za pravdu.
Jak se Choupenitchova vůle uspět na planši projevovala? „Nechodil na diskotéky, šermoval. Po maturitě dokonce nešel dál na vysokou školu. Rozhodl se, že dá všechen možný čas a energii šermu. Dneska víme, že se to vyplatilo,“ říká Prokeš.
S Choupenitchem je v Tokiu jeho osobní trenér Stefano Cerioni. „To je Ital, bývalý olympijský vítěz, vynikající šermíř i trenér, Saša je v tomto ohledu v těch nejlepších rukou,“ říká jednoznačně trenér české reprezentace.
„Šermíř na Sašově úrovni potřebuje samozřejmě i kvalitní sparing, kvalitní soupeře pro přípravu. A to v českých podmínkách prakticky nejsme schopni mu nabídnout, nebo jen v omezené míře. Proto Saša tráví většinu času v Itálii, kde je v tomto ohledu výrazně větší nabídka příležitostí,“ vysvětluje Prokeš. „Většinu času v posledních letech tráví tam, do Česka přijíždí vždycky spíš na týden nebo na dva na návštěvu.“
Náklady na dlouhodobý pobyt v zahraničí se pro Choupenitche najdou. „Finanční problémy možná mohly být kdysi v dobách, kdy byl kadet. Ale teď, co je naší absolutní špičkou, se o něj Český šermířský svaz ze svých prostředků postará,“ říká Prokeš.
Jsou vyrovnaní. Záleží, jak se kdo vyspí
Že Choupenitch vystoupí z průměru, naznačovaly už jeho výsledky v juniorském věku, kdy sbíral medaile na šampionátech své věkové kategorie nebo úspěchy v juniorském Světovém poháru. Mezi dospělými pak získal bronz na ME 2018 v Novém Sadu.
„Když odlétal na olympijské hry, v koutku duše jsem doufal, že by to opět mohlo medailově dopadnout,“ těší Josefa Prokeše, že tentokrát se jeho víra naplnila.
„Základem úspěchu bylo projít už těžkou olympijskou kvalifikací. To se Sašovi povedlo. A když se pak ti nejlepší borci sjedou na jedno místo, záleží vlastně na tom, kdo z nich se jak vyspí, jaká je momentální forma a jak případně dopadnou klíčové okamžiky. Je k tomu potřeba i trocha štěstí. A Sašovi se to dneska sešlo všechno,“ říká Josef Prokeš.
Pro ilustraci zmiňuje Choupenitchův souboj s německým šampionem Peterem Joppichem v Tokiu. „Za stavu 6:5 pro soupeře Saša reklamoval, že mu tam soupeř strká hlavu. Kdyby rozhodčí nepřistoupili na jeho interpretaci, mohlo to být 7:5. A už by to bylo složité. Ale sudí se Sašou souhlasili – a než se Němec vzpamatoval, udělal Saša tři body v řadě, což bylo klíčové.“
Na MS by bral bronz už po semifinále
Poprvé našel Choupenitch přemožitele až v semifinále, kdy nestačil na soupeře z Hongkongu. „Na normálních šermířských akcích, tedy na mistrovství světa nebo Evropy, už by v tu chvíli bral bronz, tam se prostě rozdělují dva pro oba poražené semifinalisty. Tady na olympiádě jsme si ještě museli počkat na souboj o jediný bronz. A je prostě skvělé, že to Saša zvládl,“ raduje se Prokeš.
Milovníky Dumasových románů nebo francouzských romantických filmů s Jeanem Maraisem a dalšími možná napadne, jak by dopadl šermířský souboj d'Artagnana nebo jeho kolegů mušketýrů právě s Choupenitchem.
„No, to je zajímavá otázka,“ směje se trenér Prokeš. „Záleží, čím by šermovali a jak. Kdyby současnou sportovní výzbrojí a podle aktuálních sportovních pravidel, tak by Saša vyhrál stoprocentně. Ale kdyby měli v rukou ty historické zbraně a šermovalo by se tak, jak byli kdysi zvyklí, to znamená na život a na smrt, tak to opravdu nevím. To si, přiznám se, neumím dost dobře představit.“
Sportovnímu šermu se teď v Česku věnuje asi 3500 lidí. „Už mi někdo říkal, že budeme muset zvětšit tělocvičny, jak se k nám pohrnou děti,“ usmívá se Prokeš. „Samozřejmě by nás to moc potěšilo, kdyby tenhle Sašův olympijský úspěch našemu sportu pomohl a přivedl k šermu další děti. Slibuju, že rozhodně nikoho nevyženeme, o každého se postaráme, po republice je celkem 46 šermířských klubů, rádi všechny uvítáme.“
