Já prezidentem? Chci zemi, kde se lidé nebojí pomáhat druhým, říká Hilšer

Vám to minule nestačilo, pane senátore?

Bylo to náročné, ale myslím, že je třeba dál pokračovat, že je třeba snažit se o zlepšování poměrů v této zemi. Já jsem řekl, že chci do té vize, kterou jsem krátce nastínil, dát veškerou energii.

Jak tedy ta vaše nová energie bude vypadat?

Tak tím prvním krokem bylo to, že jsem tu kandidaturu ohlásil, protože se už na to řada lidí ptala. Různě mi lidé psali, jestli budu kandidovat nebo nebudu kandidovat. I novinářská obec se teď dost často ptá.

Takže jste je jen vyslyšel?

Nedá se to tak říct. Já jsem o té věci přemýšlel a prostě jsem se rozhodl. Jak jsem říkal, je třeba pokračovat. Já samozřejmě chci říct tu věc jasně, protože se přiznám, že už mě nebavilo neustále říkat: Já o tom uvažuji, vážně to zvažuji. Prostě to říkám napřímo. Tak to je ten první energetický výdej, ale dnes jsem řekl, že ty tři roky je poměrně dlouhá doba, ale krátká doba na to, aby člověk dokázal objet celou republiku, aby mohl s lidmi mluvit. Já se považuji za kandidáta, za kterým nestojí nějaké velké finanční skupiny nebo nějaká velká lobby. Já chci opravdu s těmi lidmi komunikovat a to je to, co musím udělat. Nechci být nějaký virtuální.

Spíš si říkám, jestli jste se nevydal energeticky příliš brzy, protože teď máme vlastně konec roku 2019. O novém prezidentovi budou rozhodovat lidé v roce 2023, tak jestli jste se neunáhlil?

Ne, já si myslím, že jsem se neunáhlil. Samozřejmě jsou pro a proti. Ohlásit to takhle. Ale jak říkám, mě už se na to lidé ptají, a já když už jezdím dneska jako senátor do krajů a po celé republice, tak prostě chci, aby ti lidé to věděli. Já jsem také ohlásil, že začínám sbírat podpisy pod svou kandidaturu, a to by prostě nebylo možné. Je to náročná věc sehnat 50 tisíc podpisů. Takže proto začínám už takhle brzo.

Vy jste na konci října pro Novinky řekl: Je příliš brzy učinit definitivní rozhodnutí. Do voleb máme ještě něco přes tři roky a nechci teď, i vzhledem ke zdravotnímu stavu prezidenta, toto téma sám otvírat. Považoval bych to za neslušnost, všechno má svůj čas. Teď už je to tedy slušné? Co se stalo za ty tři necelé týdny, že jste změnil názor?

Tak tam byly dotazy ohledně zdraví pana prezidenta. A to si myslím, že je neslušné.

Tam byly dotazy na to, jestli budete kandidovat.

Já jsem se rozhodoval, samozřejmě ta věc nějakým způsobem zraje. Já jsem byl hodně nakloněn té věci a ještě jsem to musel probrat s manželkou, protože to není jednoduché pro rodinu. A nakonec jsem se tedy rozhodl, že to takto oznámím.

Manželka vám tedy řekla jasné ano, nebo jste ji musel také přemlouvat?

Ne, rozhodně to jasné ano není. Myslím si, a to už jsem říkal i v té minulé kampani, že žádná manželka, která má ráda svého muže a chce s ním trávit čas, není z takovéhle věci nadšená.

A jak uspíšilo vaše rozhodování i to, že řada dalších potenciálních kandidátů oznámila, že by se o Hrad ucházela? Mluví o tom například Michael Kocáb, Petr Pavel, také Václav Klaus to nevyloučil. Padala další jména, tak neřekl jste si, že jste pod nějakým tlakem, že teď už se to objevuje, že také přidáte to svoje jméno?

Myslím si, že ani ne pod tlakem těch potenciálních nebo hypotetických kandidátů, ale pod tlakem lidí a pod tlakem i novinářů, protože novináři se na to ptají. Ti kandidáti se mě ani na to neptají.

To jsem ráda, že máme takovou moc, že vás přimějeme ke kandidatuře.

Já prostě nedokážu ty věci říkat tak, že bych se nějak vytáčel, a opravdu jsem pocítil, že je třeba to už říct.

Vy máte na svém instagramovém účtu v popisku lékař, vědec, učitel, tanečník, horolezec, ale hlavně manžel a občan. Nebudete tam mít ale hlavně kandidát na prezidenta? Nepřepíšete to tam?

Tady se musím přiznat, že ten instagramový účet teď po ztrátě telefonu nemohu obnovit, takže to bych chtěl tady jasně říct a budu na tom nějakým způsobem pracovat. Takže až ho znovu získám, tak tam také připíšu kandidát na prezidenta, respektive potenciální kandidát, protože ta registrace ještě neproběhla.

Proč vám zatím nestačí váš mandát senátora?

Mně ten mandát senátora naprosto stačí. Já tu práci v Senátu mám rád a myslím, že se daří dělat docela fajn věci. Ale jak jsem říkal, je potřeba věci měnit. Jde mi o to, aby člověk měl větší možnosti. A senátoři nemají takové pravomoci a myslím, že prezident v jistých ohledech může otvírat důležitá společenská témata, i sociální atd.

To sice může otvírat, ale na druhou stranu je otázka, jak se toho potom politici chytí. Jestli jako senátor, který může schvalovat zákony, na tom nejste lépe.

Jako senátor jste jeden z 81.

Ale vy jste v nejsilnějším senátorském klubu.

To je pravda, ale myslím si, že ten prezident, a to nepochybně tak je, má větší sílu slova. To je nepopiratelné.

Na druhou stranu jako prezident nemáte zákonodárnou iniciativu.

To tak není, to máte pravdu, ale ostatně i jako senátor samotný také nemáte zákonodárnou iniciativu, pouze Senát jako celek ano. Víte, prezident u nás má velkou sílu, myslím, také co se týče svého slova. Pokud nějaké téma otevře, tak to v té společnosti prostě rezonuje. Podívejme se třeba na pana prezidenta Zemana. On otevřel téma ekonomické diplomacie, ekonomie, téma Čína a téma spolupráce s Čínou a byl několikrát, asi pětkrát, v Číně.

Ale je to funkce prezidenta, nebo spíše osobnost prezidenta?

Je to funkce a je to i osobnost. Já si myslím, že prezident má otvírat témata. On by neměl tolik zasahovat do té exekutivy, ale tím, že o věcech mluví, se o nich ví. Já se ještě vrátím třeba k té otázce Číny pana prezidenta Zemana. Já si myslím, že jsou tady pro nás, pro tuto společnost, důležitější témata, a pokud bych se stal prezidentem, tak bych otvíral jiná témata. Ale jenom chci ukázat to, že prezident má možnost do společnosti vpouštět to, co je třeba řešit, to, co je třeba pro budoucnost.

Tomu rozumím. A nebudou se cítit vaši voliči, kteří vás poslali do horní komory parlamentu, podvedeni, že z vás chtěli mít senátora a vy mezitím kandidujete na prezidenta?

Já si myslím, že to žádný podvod není. Mně lidé teď píší, že jsou rádi, že jsem se takto rozhodl. Myslím, že to je jenom logický důsledek toho pokračování.

Máte tedy jen kladné reakce?

Zatím mám jen kladné reakce, ale samozřejmě mi píší asi moji příznivci. Já jen chci říci to, že vlastně to senátorství ukazuje, že jsem tu věc už od začátku myslel vážně. Jestliže jsem před 3 lety – nebo teď už nevím přesně, jestli to říkám správně – řekl, že chci kandidovat, tak to nebyl nějaký úmysl se jen někde zviditelnit. Mně pak ten zisk skoro půl milionu hlasů a i následné zvolení do Senátu ukázaly, že má smysl pracovat a vlastně dělat tu veřejnou službu.

Nebylo by férovější se teď vzdát funkce senátora a věnovat se tedy vaší kandidatuře?

A proč by to bylo férovější? To jako kdyby se měl každý poslanec vzdávat toho, že bude znovu někde kandidovat.

Protože jste říkal, že budete objíždět republiku, tak jestli by nebylo férovější objíždět ji jako kandidát, a ne jako senátor. Možná potenciální kandidát. Aby bylo pro lidi jasné, z jaké funkce k nim vlastně přistupujete a promlouváte.

Podívejte, já už tu republiku teď objíždím, takže to nebude žádná novinka. Možná ji budu objíždět intenzivněji, ale myslím, že to je dobře jak pro senátora, tak pro kandidáta, potenciálního kandidáta na prezidenta.

Protože panu prezidentu Miloši Zemanovi se vyčítaly jeho výjezdy do krajů, že je to před prezidentskou volbou a že se to může brát jako předvolební kampaň. Tak jestli vy nebudete mít takovouto dlouhodobou předvolební kampaň jako senátor?

Tak tam je otázka, kdo to bude financovat, a já myslím, že tam nebyl spor o tom, že prezident jezdí někam, ale tam byl spor o tom, jak se ta kampaň financuje a jestli se to započítává, nebo nezapočítává.

A kdo to bude financovat vám?

Já bych byl rád, kdyby pomohli lidé financovat tu kampaň tak, jako to bylo v minulosti. Já jsem také založil hnutí předtím, než jsem byl zvolen do Senátu, a to z toho důvodu, abych vlastně měl nějakou podporu, nějakou právnickou osobu, protože tu politickou činnost nelze vykonávat jako fyzická osoba. Z hlediska i nějakého práva, protože pokud máte třeba získávat dary na kampaň atd., tak je to vždycky strašně komplikované. Takže proto jsem zakládal to hnutí, abych mohl tu činnost dělat. Ale samozřejmě jsem ho také zakládal z toho důvodu, abych měl nějaké finance na tu politickou činnost, jako mají všechny ostatní politické strany, a dokonce i malé strany a straničky, které se do Poslanecké sněmovny nebo do Senátu nedostaly.

Vy jste se nedostal naposledy ani do druhého kola, skončil jste na pátém místě. Proč si myslíte, že teď to bude jiné? Čím chcete porazit?

Tak bude to jiné už z toho důvodu, že jsem tehdy začínal jako naprosto neznámá osoba a na tu kampaň jsem měl naprosto mizivé finance. Když se to přepočítá, tak jeden hlas mě tehdy stál korunu. Ty ostatní, a teď se omlouvám, snad to řeknu přesně, kolem 100 korun. Takže ten výsledek, co se týče efektivity kampaně, byl úplně někde jinde v tomto ohledu. Mně potom i řada lidí po těch volbách říkala: Podívejte se, my bychom vás rádi tehdy volili, my jsme to tak i cítili, ale volili jsme pragmaticky, protože jsme si mysleli, že nemáte šanci, a proto jsme podpořili někoho jiného, abychom neztratili hlas. Já mám za to, že ta situace je už dneska jiná.

A ulehčí vám to třeba i to, že prezident Miloš Zeman už nebude moci kandidovat?

Tak samozřejmě, že tady nebude velký, silný kandidát.

To zatím nevíme.

Já jsem myslel pana prezidenta, ten byl jasný, samozřejmě. To byla prostě silná osobnost a teď to bude asi rozloženo nějakým jiným způsobem, ale já se na ty šance neohlížím. Já myslím, že když člověk chce něco udělat, tak to prostě má udělat. Řada lidí mi pak řekla i po těch volbách, že byli tou mojí kandidaturou nějakým způsobem osloveni, že viděli, že má smysl se do těch věcí zapojit, i když, jak říkám, nemají za sebou nějakou silnou lobbistickou skupinu nebo něco takového, a to je i ten důvod, proč znovu chci kandidovat. Já bych chtěl, abychom měli příběh někoho, kdo vlastně ukáže, že to jde, že to mohou dělat i ti občané.

Vy máte dokonce na svých stránkách heslo: Nikdy se nevzdávej. Nebudete se ale třeba bát, že vám začnou přezdívat, že jste něco jako Jana Bobošíková v kalhotách?

Ať přezdívají, jestli budu jako Jana Bobošíková v kalhotách, to je už na vkusu každého. Tohle já nechci nějak posuzovat. Nebojím se toho.

Myslíte si, že dokážete oslovit třeba i voliče, kteří dali hlas Miloši Zemanovi?

Víte, já nechci rozlišovat voliče a občany na voliče Miloše Zemana nebo někoho jiného. Já myslím, že s tím už musíme skončit.

Jak s tím dokážete skončit? Protože zatím to vypadá, že to tak v té společnosti je.

Dokážu. Jednak mi to ukazují i nějaká data, to je první věc.

Pardon, omlouvám se, jaká data, z čeho čerpáte?

Hned to řeknu. Ukazovalo se to v těch volebních průzkumech, které byly v minulých volbách, že jsem z těch kandidátů, kteří kandidovali, měl nejvíce hlasů voličů Miloše Zemana v tom prvním kole. Tedy nejprve volili mě a v druhém kole volili Miloše Zemana. Toto nikdo tehdy nepředpokládal. I ty moje výsledky byly takové, že byly konstantní po celé republice. Trochu více v Čechách, o něco méně tedy na Moravě. Ale nebylo to tak, že bych měl nějaký pás od severu Čech na jih Čech nebo jen v nějakém velkém městě. Dokonce v Praze jsem měl, myslím, i něco méně, než by všichni ostatní čekali.

To asi nemusíme úplně detailně rozebírat, spíš mě zajímá, čím je chcete oslovit?

Oslovím je svým programem. Myslím, že teď je ještě brzy hovořit o programu, protože, jak říkám, jsou to tři roky.

A není potom trochu divné oznámit kandidaturu a potom teprve dodat program?

Ne, myslím si, že to není divné, protože bych prozrazoval také i nějakou svoji strategii předtím, než vlastně vzniká ta horká fáze kampaně. Já jsem to teď rozjel.

A co si teď z toho mají lidé vzít? Protože vy říkáte: chci oficiálně kandidovat na prezidenta, ale program přijde až někdy později.

Mají si z toho vzít, že to ohlašuji, že vyjíždím do krajů, že o to stojím.

Ale nevědí s čím.

Oni vědí, protože já s nimi o těch věcech budu diskutovat.

Takže se to dozvědí až individuálně?

Individuálně ano, protože ten program se samozřejmě připraví, ten mám promyšlený, ale není teď ještě doba, kdy jsou známi další kandidáti, tak přece nebudu jasně říkat nebo někam psát, co chci. Já jsem to řekl zatím obecně, v nějaké vizi, že chci naplňovat vizi sebevědomé České republiky, která stojí…

Pod tím si každý může představit cokoliv, tak kdybych konkrétně chtěla vědět, jakou vizi mi tedy nabízíte?

Nabízím vizi sebevědomé České republiky, která stojí na lidech, kteří se nebojí problémů současné doby. Kteří je vnímají spíše jako výzvu. Chci naplňovat vizi republiky, kde se lidé nebojí pomáhat druhým, to je pro mě důležité. Já bych chtěl, a to si myslím, že je také úlohou prezidenta, bojovat proti jakémusi kultu síly a kultu úspěchu, který v této společnosti myslím dlouhou dobu platil, ale je třeba říct, že je třeba myslet i na ty, kteří v této společnosti neměli takové štěstí, ale je třeba jít proti aroganci, která tady byla v minulosti.

To zní ale velmi obecně.

Je to obecné. Konkrétní věci přijdou.

A ty přijdou kdy? Ty přijdou až v roce 2023?

Ty přijdou v pravý čas, ale já už dneska prací v Senátu prostě prokazuji, jakým způsobem se profiluji. Já jsem třeba hned po nástupu do Senátu řešil otázku exekucí. Myslím si, že je to velice důležité téma a já jsem navrhoval i pozměňovací návrhy, které Senát přijal, bohužel Poslanecká sněmovna je potom odmítla. Nechci teď diskutovat, z jakých důvodů, a to je třeba jedno téma, které si myslím, že by prezident měl říkat a ventilovat. Ten současný prezident, já ho nechci nějak v tomto zásadně kritizovat, ale říká, že dluhy se mají platit. Já s tím souhlasím. Ale je také třeba říct, že tady byla nějaká situace, kterou vytvořil stát, která tady vznikla kvůli nějakým zákonům, a řada lidí prostě byla, řekl bych, ošizená. Byla tady řada politiků, kteří toho systému i využívali, a tohle je potřeba měnit. A myslím si, že prezident by měl jasně toto téma otevřít a mluvit o tom.

Otevřít je jedna věc, ale druhá věc také je, abyste pak dokázal přesvědčit vládu, poslance, senátory, aby to přijali.

Tak to už bude záležet na tom, jak to půjde, ale myslím si, že prezident má v tomto možnosti. A víte, ono je to tak, že pokud se o problému neví, tak se prostě neřeší. O exekucích se tady dlouho nevědělo. Byli tady politici, kteří tady vytvořili takový systém, řekl bych, i těch exekucí, že na něm potom sami i vydělávali a všichni mlčeli. Pokud by tady byla silná osobnost, v té politice, která by na to jasně ukázala, tak si myslím, že by ten směr mohl jít někam jinam. A to je prostě úloha prezidenta.

Marek Hilšer byl naším hostem, děkuji za rozhovor.

Děkuji vám, na shledanou.