Článek
Jedna z neohroženějších skupin koronavirovou pandemií jsou senioři, a to i ti, kteří žijí v domovech se sociální péčí. Případy nákazy zaznamenali například v Domově pro seniory v pražské Michli, kde již zemřely dvě ženy, nebo třeba v sociálních službách v Českém Krumlově, kde je šest nakažených klientů domova.
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch v pátek na tiskové konferenci shrnul další opatření, která by se v domovech důchodců měla nadále dodržovat. Stále platí zákaz návštěv, zrušení skupinových aktivit, pravidelné měření teploty nebo omezení pohybu klientů.
„Pokud se v daném zařízení potvrdí pacient s nákazou či příznaky, je nutné, aby všechna tato zařízení měla zřízenou zónu, v níž pacienta izoluje,“ řekl Vojtěch. Právě toto nařízení je však pro mnoho zařízení pečujících o seniory neuskutečnitelné.
„Bohužel není kapacita na to, aby bylo možné udržet nějakým způsobem vnitřní karanténu. Máme případ paní, kterou mají propustit z nemocnice a obávají se toho, aby se někde nenakazila ve veřejném prostoru. Speciálně v nemocnici je velká pravděpodobnost, že by se mohla nakazit. Karanténa ale není v rámci spolku možná, protože zde není jednotlivý pokoj, kde by vstupovali asistenti, kteří se budou starat pouze o ni, to prostě nejde,“ postěžovala si Kristýna Hypšová, viceprezidentka Asociace péče o seniory, která sdružuje organizace poskytující sdílené bydlení pro seniory a pečující o staré lidi.
Pokud se však nákaza dostane do některého z těchto zařízení, vzniká veliký problém. „Do takového zařízení se to zanese jen jednou a ty důsledky budou katastrofální. Tam se může stát, že z toho zařízení nepřežije nikdo,“ dodala Hypšová.
Pandemií však netrpí pouze klienti v domovech důchodců. S praktickými, ale i psychickými problémy se potýkají i senioři, kteří žijí sami. „Naše sociální pracovnice obvolávají naše klienty a říkají mi, že od všech slyší velký strach. Ty rozhovory trvají mnohem déle, jsou emotivnější než standardně,“ řekla ředitelka organizace Krása pomoci Michaela Stachová.
„Pro většinu je jediný zdroj informací televize, takže vnímají to, že jsou nejohroženější skupinou a opravdu se bojí. Na druhé straně velmi trpí tou izolací. Nemají vůbec žádný sociální kontakt. To je pro ně nejvíce frustrující a depresivní,“ říká Stachová.
Další obava, která seniory trápí, je nevědomost, kdy situace skončí. „Mají spoustu času na přemýšlení a mají spoustu času na vymýšlení všech katastrofických scénářů, takže ta nejistota, jak to bude trvat dlouho a jestli třeba nebudou do konce už jen sami, je pro ně velmi tíživá,“ dodává Stachová a upozorňuje na to, že spousta seniorů má psychické problémy.
Nepomáhá jim ani fakt, že většina obětí koronaviru jsou staří lidé, stejně tak to, že se nákaza dostala i do domovů seniorů. Všechna pravidla se však podle Stachové snaží dodržovat, přesto je pro ně velmi těžké zvládnout izolaci od vnějšího světa.
Podle ředitelky Domova seniorů Vysočany Lucie Větrovské starým lidem schází především kontakt s příbuznými. Snaží se tak alespoň zprostředkovávat kontakty skrze online platformy, dokonce točí videa, která posílají rodinným příslušníkům.
V domovech seniorů obecně panuje strach z koronaviru, jelikož senioři jsou opravdu neohroženější skupinou. „Ano, máme strach, že vir můžeme přinést. Nakazit seniory i sebe. Ale tak to bohužel prostě je. Prostě zatínáme zuby a děláme, co můžeme,“ svěřila se i Hana Německá, ředitelka domova pro seniory Lumina.
