Článek
Ivermektin je přípravek proti parazitům, používaný převážně u zvířat. Nyní se však skloňuje kvůli možným účinkům při léčbě covidu-19. Lék není v Česku oficiálně registrován, zdravotníci ho ale mohou podat experimentálně. Dobré zkušenosti s ním mají třeba ve Fakultní nemocnici u svaté Anny v Brně a nově by ho mohli začít předepisovat i praktici.
Odborné společnosti nicméně zůstávají zdrženlivé.
„Ivermektin prokazuje v laboratorních podmínkách účinek na množení viru, k jeho dosažení je ale zapotřebí podat až stonásobek běžné dávky. Klinické studie s podáváním přípravku u covidu-19 vykazují protichůdné výsledky a jsou kritizovány pro malé počty pacientů a metodické chyby. Stávající stav odborného poznání neumožňuje formulovat jednoznačné doporučení k jeho podávání,“ napsali lékaři v mezioborovém stanovisku.
Dokument podepsala Česká společnost anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny (ČSARIM) ČLS JEP, Česká společnost intenzivní medicíny (ČSIM) ČLS JEP či Sdružení praktických lékařů.
Například na Slovensku se lék užívá - jen v únoru do země přišlo devět tisíc balení ivermektinu. Část je na předpis k dostání v nemocničních lékárnách a část ve veřejných.
České odborné společnosti nicméně připomínají, že ne všude v zahraničí je přístup podobný. Například americká Společnost infekčního lékařství se vyslovila proti používání ivermektinu mimo kontrolované vědecké studie.
„Léčba ivermektinem představuje v současnosti experimentální léčbu bez dostatečného množství důkazů získaných metodami medicíny založené na důkazech a nelze ji považovat za součást náležitě odborné péče v léčbě pacientů s covidem-19. Rozhodnutí o podání neregistrovaného léčivého přípravku obsahující ivermektin záleží na klinickém uvážení lékaře,“ dodávají odborníci.
Podle lékaře Jaromíra Šrámka je právě nedostatek dat důvodem k obezřetnosti.
„Ivermektin může mít lékové interakce, dokonce s celkem běžně užívanými léky v rizikové populaci, například statiny (přípravky, kterými se léčí zvýšená hladina některých lipidů v krvi, pozn. red),“ uvedl lékař při pondělní konferenci vědecké iniciativy Sníh. Riziko podle něj nemusí být velké, ale je třeba ho brát v potaz.
„Proto si nemyslím, že by bylo v pořádku nasazovat ivermektin mimo klinické studie dříve, než k tomu budou silná data. Spíše si myslím, že tam rizika asi budou, ale nebudou tak častá. Takže se vyplatí dělat studii,“ dodal.
Pro ivermektin k praktikovi?
Podle šéfa Sdružení praktických lékařů Petra Šonky by mohl být lék v příštích dnech k širšímu dostání i v ordinacích. „Náměstek ministra zdravotnictví mě informoval o tom, že je lék v republice a že je zájem, aby ho praktičtí lékaři mohli jako experimentální léčbu dát přesně definovaným pacientům. Řešíme způsob, jak to distribuovat, a čekáme na materiál z ministerstva, který toto experimentální použití umožní. Je možné, že už v příštím týdnu by se k němu vybraní pacienti mohli dostat,“ uvedl Šonka na konferenci praktiků.
Optimistické signály
Dobré zkušenosti mají s ivermektinem ve Fakultní nemocnici u svaté Anny (FNUSA) v Brně. Zdravotníci ho tam už dříve vyzkoušeli u 30 pacientů s koronavirem s těžším průběhem, zdravotní stav většiny se používáním ivermektinu ve spojení s další léčbou zlepšil.
V pondělí proto nemocnice dostala dalších 10 tisíc balení přípravku. „Nyní čekáme na pokyny z ministerstva. Jedná se o distribuci do dalších nemocnic, které o to projevily zájem,“ uvedla mluvčí nemocnice Dana Lipovská.
Ivermektin podávali lékaři vybraným pacientům již od listopadu 2020. „Zatím se jedná o malý počet pacientů na to, abychom mohli dělat ucelené závěry. Nicméně tolerance léčby byla velmi dobrá, nežádoucí účinky minimální, zdravotní stav velké většiny pacientů se po užívání ivermektinu a ve spojení s další léčbou podařilo zlepšit natolik, že mohli být propuštěni domů,“ uvedl primář I. interní kardioangiologické kliniky FNUSA a LF MU Michal Rezek.
Lékaři nyní mají v úmyslu v léčbě ivermektinem pokračovat. „Ivermektin je levnější než ostatní léky, ale nyní je obtížně dostupný, protože v České republice zatím není registrovaný,“ konstatoval primář.
