Italové hasí požár, který by mohl sežehnout celou eurozónu

Po ekonomickém propadu v roce 2008 se pozornost investorů, ekonomů i politiků soustředila na jihovýchodní cíp eurozóny – na Řecko. Ekonomika této země přitom tvoří v celkovém ekonomickém výtlaku eurozóny asi dvě procenta. Zároveň však mnozí varovali, že mnohem zásadnější problém vzniká na Apeninském poloostrově.

Při pohledu do statistik je zřejmé, že Itálie v posledních letech úplně neprosperuje, například při pohledu na křivku HDP přepočteného na hlavu postupně ztrácí dech a dávno se propadla pod průměr celé EU. Na rozdíl třeba od Německa, Francie nebo Španělska se zemi za poslední dekádu nepodařilo negativní trend zvrátit, spíš naopak.

Proč tomu tak je, zase prozradí jiná křivka. Itálie vůbec nezachytila evropský trend a k nejlepšímu výkonu se její ekonomika vybičovala v roce 2017 – rostla o 1,7 procenta. Jenže všichni okolo rostli rychleji. Kvůli tomu, že se Italům chronicky nedaří, trpí také jejich banky. Ty pro změnu tíží obrovské množství nesplácených dluhů. A zde se kruh uzavírá – firmy i jednotlivci dluhy nesplácejí, protože se ekonomice moc nedaří…

Italská vláda se tento začarovaný kruh snaží rozetnout tím, že za peníze daňových poplatníků pomalu sanuje své banky. Injekci ve výši pěti miliard eur dostala i nejstarší banka světa Monte dei Paschi. Po záchranné akci v ní italská vláda vlastní 68 procent akcií. O pomoc pak požádaly dva bankovní ústavy z benátského regionu a nejnověji také zadlužená družstevní banka Popolare di Bari, která působí spíše na jihu a ve středu Itálie.

Popolare di Bari je jednou ze dvou velkých zbývajících družstevních bank, které se teprve chystají přijmout vládní reformu z roku 2015, jejímž cílem je zlepšit řízení a odpovědnost za vedení banky. V poslední pololetní zprávě vykázala banka se 3 000 zaměstnanci a s 341 pobočkami problematické úvěry za 1,2 miliardy eur. Vykázané ztráty činily v první polovině roku 506 milionů eur. Generální ředitel banky Vincenzo De Bustis minulý týden uvedl, že problematické úvěry představují už čtvrtinu půjček banky.

Italská centrální banka ústav minulý týden kvůli rostoucím kapitálovým ztrátám umístila pod zvláštní správu, rozpustila jeho správní radu a ustanovila dva zvláštní komisaře, kteří jej budou řídit.

V ohrožení jsou vklady běžných střadatelů. Jako všude i zde platí, že ďábel tkví v detailu, v tomto případě ve slovíčku „družstevní“. V praxi to znamená, že zhruba 70 tisíc střadatelů namísto úročení na spořicím účtu investovalo do podílových listů banky. A na ně se nevztahuje povinné celoevropské pojištění bankovních vkladů, takže těmto klientům hrozí, že přijdou o všechno.

Aby vůbec mohla italská vláda takovou záchrannou operaci rozběhnout, musela žádat v Bruselu o schválení. Podle dohody s Evropskou komisí může Řím své banky zachraňovat, ale platí tam přísná pravidla a veškeré operace by měly být vypořádané do roku 2021.

Agentura Bloomberg uvedla, že situace v italském bankovním sektoru se přece jen postupně stabilizuje. V roce 2015 tamní banky seděly na hoře nesplácených úvěrů ve výši 300 miliard eur, nyní podle údajů italské centrální banky toto číslo kleslo na 150 miliard. Italové sice pořád v tomto nezáviděníhodném žebříčku vedou, ale za čtyři roky se suma snížila na polovinu.

Daří se také prodejem špatných půjček získat víc peněz. Zatímco v roce 2016 se průměrná nesplácená půjčka prodávala za méně než 20 procent své hodnoty, v roce 2018 tento ukazatel stoupl zhruba na 23 procent. A roste také zájem investorů o tyto půjčkové „výprodeje“.