Článek
Íránská ústava z roku 1979 vnímá ozbrojené síly země jako „ideologickou” armádu, která nemá zodpovědnost jen za obranu šíitského Íránu, ale také za šíření „božího zákona” po světě. Blízkovýchodní země má povinnou vojenskou službu. Nejvyšším velitelem ozbrojených sil je ajatolláh Alí Chameneí.
Íránské ozbrojené síly
Celkový počet vojáků ve zbrani: cca 873 000, z toho 523 000 v aktivní službě a 350 000 rezervistů
Počet bojových letounů: 509 z toho 142 stíhaček (většina zastaralých strojů)
Počet helikoptér: 126
Počet tanků: 1 634
Počet obrněných vozidel: 2 345
Počet válečných plavidel: 398, z toho 6 fregat, 3 korvety, 34 ponorek a 88 hlídkových lodí
Výdaje na obranu v roce 2018: 6,3 miliardy amerických dolarů
Zdroj: Stockholm International Peace Research Institute, Globalfirepower.com
Ozbrojené síly se v zásadě dělí na běžnou armádu (Arteš), věrnou celému státu, a Islámské revoluční gardy, loajální „duchu islámské revoluce”. Jejich součástí jsou elitní brigády Kuds specializující se na zahraniční operace, kterým velel Američany zabitý generál Kásim Solejmání. Revoluční gardy vznikly jako protiváha klasické armády, která na konci 70. let zachovávala věrnost šáhovi.
Íránská ponorka při námořním cvičení.
Podle prestižního Centra pro strategická a mezinárodní studia ve Washingtonu tvoří íránské pozemní síly 350 000 vojáků, z toho 220 000 branců. Generální štáb disponuje čtyřmi obrněnými divizemi, dvěma mechanizovanými pěšími divizemi, čtyřmi divizemi lehké pěchoty, šesti brigádami dělostřelectva, dvěma divizemi speciálních sil i výsadkovou brigádou.
Podle Centra pro strategická a mezinárodní studia disponuje Írán největším a nejpestřejším raketovým arzenálem ze všech zemí Blízkého východu. K jeho aktivnímu použití ale teheránský režim zatím v podstatě nesáhl.
I když íránské vedení opakovaně slibovalo vymazat Izrael z mapy a židovský stát je plně v dostřelu raket Šabáb-3, k odpálení střel dosud nedošlo. Je také velmi pravděpodobné, že by si s nimi sofistikovaný izraelský protiraketový deštník dokázal poradit.
Na íránských ozbrojených silách je podle analytiků specifické to, že se v případě otevřeného válečného konfliktu se Spojenými státy v podstatě nemohou spolehnout na jiné státy coby své spojence. Írán se ale může opřít o nebezpečné šíitské milice, jež operují například v Iráku, nebo o hnutí Hizballáh, které Teherán dlouhodobě podporuje.
Zatímco na Írán dopadají už od roku 1979 mezinárodní sankce, které se logicky týkají i dodávek zbraní, hlavní vojenští rivalové či nepřátelé Teheránu, tzn. Izrael a Saúdská Arábie, si v posledních desetiletích pořídili ty nejmodernější zbraňové systémy.
Írán tak chtě nechtě musel vybudovat vlastní zbrojní průmysl, který produkuje menší palné zbraně nebo íránské kopie sovětských strojů, např. bojového vozidla pěchoty BMP-2 nebo tanku T-72.
