Indie zaspala, teď ji drtí důsledky. Počty nakažených mohou být dvacetinásobné

Do hlubokých problémů se Indie nedostala náhodou. Země, v níž podle čtvrtečních údajů britského listu The Guardian umíral každou čtvrtou minutu člověk nakažený covidem-19, udělala podle indologa a politologa Jiřího Krejčíka ze Sociologického ústavu Akademie věd České republiky hned několik chyb.

„Poté, co Indie na podzim prodělala vrchol první vlny, kdy evidovala až sto tisíc nakažených denně, začala čísla klesat a držela se zhruba půl roku relativně nízko. Indická společnost jednoduše propadla falešnému dojmu, že pandemii překonala. Zároveň do toho vstoupilo očkování, kdy Indové začali vyrábět licenční Covishield (vakcínu od AstraZenecy) i vlastní Covaxin. Spustili masivní očkovací program a měli představu, že se jim podaří proočkovat populaci dřív, než přijde další vlna. A že vakcínu nakonec budou i vyvážet,“ uvedl v rozhovoru pro Seznam Zprávy Krejčík.

K mylným dojmům přispěl i fakt, že ke skutečnému propuknutí nákazy od začátku pandemie poměrně dlouho nedošlo. První vlně čelila Indie loni v období od srpna do října, čísla začala opět pomalu stoupat až na konci letošního února. Příčinu toho, že rekordně silná druhá vlna nastoupila až nyní, nevidí Krejčík pouze v někdejší úspěšnosti protikoronavirových opatření včetně přísného lockdownu a opatrného rozvolňování.

„Důvod, proč se čísla držela dlouho tak nízko, podle některých studií spočívá v tom, že si v Indii vytvořili částečnou kolektivní imunitu. Nakazilo se hodně lidí, zejména chudých, ve městech. A ta jsou největšími ohnisky nákazy, takže se tam virus už nešířil – dokud tedy fungovala ona imunita,“ podotkl odborník s tím, že Indii hrálo do karet i to, že je indická populace zřejmě skutečně méně náchylná k typu virových onemocnění, jakým je i covid-19.

Společnost včetně jejích nejvyšších představitelů podle indologa propadla klamné představě, že to nejhorší už má za sebou. A zákonodárci nezareagovali včas na rozšíření dvojité mutace, jež se vyvinula právě v Indii. „Nezpřísnili včas opatření, která předtím rozvolnili. V dubnu se konala jarní festivalová sezona – 14. dubna se slavil Nový rok, na konci března svátek Hólí, 13. dubna začal ramadán a do toho všeho vrcholila hinduistická pouť Kumbhaméla, jež se letos konala ve městě Háridvár, kam se podle odhadů sjelo pět milionů lidí z celé Indie,“ vyjmenoval Krejčík.

Ačkoliv byly poslední měsíce plné oslav, jichž se účastnily obrovské davy lidí, vlády jednotlivých indických států ani ústřední kabinet v čele s Naréndrou Módím neomezily shromažďování osob. Centrální vláda tak neučinila i kvůli volbám do zákonodárných shromáždění v pěti indických svazových státech a teritoriích. Vládní Indická lidová strana (BJP) v posledních letech posilovala zejména v Západním Bengálsku, a nechtěla si tak odepřít možnost pořádat předvolební mítinky.

„Jednak tedy sledujeme populistický přístup vůči lidem, kteří chtěli oslavit svátky, což jim vláda dopřála. Festivalová sezóna a náboženský průmysl jako celek jsou navíc jedním z důležitých motorů indické ekonomiky. A další příčinou je čistě to, aby vládnoucí strana mohla vést předvolební kampaň v jednom z klíčových indických států. To byly hlavní motivace, proč nedošlo ke zpřísnění opatření i přes to, že covidová čísla prudce stoupala už od půlky března,“ shrnul Krejčík.

Oficiální čísla, která mají média k dispozici, ale velmi pravděpodobně nejsou kompletní. „Indie má v současnosti něco mezi 350 až 400 tisíci nakažených denně. Podle některých matematických modelů ale reálné počty nakažených mohou být i dvacetinásobné,“ upozornil odborník.

V posledních dnech navíc křivka nákazy začala oscilovat. Podle Krejčíka je tak možné, že indické úřady už nyní nemají kapacity na důkladné testování. Ty mohou směřovat spíše na nemocniční péči a pacienty se závažnými komplikacemi, ale už se nesoustředí na to, kolik je ve skutečnosti nakažených. „Samotný počet pozitivních případů už teď ani není tak důležitý. Podstatnější je, že indický zdravotnický systém je značně poddimenzovaný a nyní začíná kolabovat,“ dodává Krejčík.

„V posledních dnech můžeme pozorovat nejen to, že indický centrální kabinet přestává situaci zvládat, ale že to i některými kroky nepřímo přiznává. Od května by se měla například liberalizovat distribuce vakcín. Dosud to fungovalo tak, že od výrobců vykupovala všechny dávky ústřední vláda, která je následně rozdělovala jednotlivým svazovým státům,“ uvedl indolog.

Podle agentury Reuters chce nyní indický kabinet přesunout pravomoci týkající se očkování vládám jednotlivých států, které si budou moci nezávisle na něm vyjednat se zahraničními firmami dovoz očkovacích látek. To vyžaduje i akci ze strany indické Ústřední organizace pro standardní kontrolu léčiv, která ze zahraničních producentů dosud schválila jen vakcínu od britsko-švédské AstraZenecy. Ústřední vláda pak sama bude spravovat pouze polovinu produkce indických výrobců.

Navíc se očkování otevře všem osobám starším 18 let – dosud k němu měli přístup jen lidé starší 45 let. Dávka je ovšem bude stát určitou tržní cenu, přinejmenším v soukromých nemocnicích, ačkoli vlády nejzasaženějších států přislíbily, že ve veřejných zařízeních bude očkování nadále zdarma. To může vést k dalšímu rozevření nůžek mezi chudší a movitější vrstvou. „Tržnější přístup sice otevírá možnost pružněji reagovat na aktuální potřeby obyvatel, ale zároveň i nebezpečí, že se k vakcínám dostanou přednostně ti, kdo si za ně zaplatí,“ domnívá se Jiří Krejčík.

„Ve chvíli, kdy by měl být stát tím nejsilnějším a nejrozhodnějším aktérem, se spíše stahuje do pozadí a deleguje pravomoci na nižší úrovně samosprávy. Ústřední vláda navíc začala potlačovat kritické hlasy na sociálních sítích. Ať už jde o výzvy k rezignaci, nebo prosté informování o tom, jak kolabují nemocnice a krematoria. Na jednu stranu je pochopitelné, že vláda nechce šířit paniku mezi lidmi, na druhou se tím však zřejmě snaží zakrýt své vlastní selhání,“ poznamenal expert.

Současný stav nejspíš Indii v očích mezinárodního společenství poškodí. „Indie se pod Módího vládou snažila prezentovat jako jeden z lídrů rozvojového světa. Tuto image však může současná krize vymazat. Indie by mohla v očích světové veřejnosti znovu spadnout mezi země, které se o své obyvatele nedovedou postarat a potřebují pomoc vyspělých států,“ myslí si Krejčík.

Otázkou ale podle indologa je, zda stejné vnímání tohoto zvratu, které může mít třeba evropská společnost, sdílí i sami Indové: „Anglickojazyčná média mají dosah spíše mezi vzdělanějšími vrstvami, zatímco mnohé z hindských komerčních televizí nebo deníků v regionálních jazycích jsou pod silným vlivem a kontrolou vlády. Je tedy otázkou, zda povědomí o selhání státu prokape i mezi běžné občany z chudších vrstev.“

Dvojí vnímání může přijít třeba v případě zahraniční pomoci. Evropské země, jež Indii posílají humanitární pomoc nebo například kyslík, mohou situaci vnímat tak, že se Indie potácí v problémech a potřebuje pomoc. Naopak indická ústřední vláda to může komunikovat tak, že vyjednala dobré podmínky a dokázala přesvědčit západní země, že je v jejich zájmu pomoci důležitému partnerovi.

I přes to, s jakými problémy se Indie momentálně potýká a jak hrůzná situace v některých státech je, si ale Krejčík nemyslí, že by to obsazení vládních křesel v brzké době změnilo: „Indická volební politika funguje na několika úrovních – ve volbách do jednotlivých států často rozhodnou konkrétní politické kroky. Voliči dají hlas tomu, kdo je lepším správcem. Na celostátní úrovni ale fungují motivace voličů jinak, hlasují často na základě velkých vizí a politických ideologií. Může se tedy stát, že vládní BJP sice prohraje několik voleb v indických státech, ale na federální úrovni zůstane nadále nejsilnější stranou a z parlamentních voleb v roce 2024 znovu vyjde jako vítěz.“