Článek
„Jsem vychovaný na Rychlých šípech a na Foglarovi,“ říká výtvarník Jaromír Švejdík alias Jaromír 99. „Mým hrdinou byl třeba Mirek Dušín, potom Magor nebo Václav Havel. Zkrátka pacifisti, kteří dokázali vzdorovat režimu jinak než pistolemi.“
Příběh Mašínů teď prezentuje jako sexy příběh dvou kluků, kteří se postavili zlu a měli z pekla štěstí. „Pro mě je nejdůležitější, že je to skvělá, velká story. Samozřejmě jsem si musel udělat názor, ale pro mě byla ta doba tak krutá, tak zlá, že vlastně ty věci, co se děly, byly možné. Byla válka a pak přišel komunismus.“
Do svých hrdinů se musel alespoň trochu vcítit. „Říkal jsem si, jak bych se zachoval já, kdyby mě takhle skřípli.“ Sám zažil tlak režimu v sedmdesátých a osmdesátých letech. „To, co nám tehdy hrozilo, byl ale spíš takový čajíček. Občas nám dali přes držku, ale šibenice za hlavou nám nevisela,“ dodává Švejdík.
Násilí jen náznakem
V komiksu postupoval od civilních scén až po téměř psychedelický závěr. „Já se vždycky snažím vyhýbat násilí, raději ho v kresbách jen naznačím. Ono někdy, když se naznačí, tak je silnější, než když se nakreslí napřímo. Některé scény jsem ale nakreslit musel.“
Postavy, které kreslí, musí taky vždycky trochu charakterizovat. „Josefa jsem bral jako takového floutka a ten Radek byl takový víc válečník, takový jako víc voják po tátovi. Byli to mladí, obyčejní, pěkní kluci. Chtěli mít motorky a běhat za holkami. Najednou ale přijde nějaký režim a všechno se změní. To mě nejvíc štve. Možná si na to vzpomeneme, až bude z našeho státu firma.“
V současné době vidí jako hrdiny například české vojáky v Afghánistánu. Podle něj se dá komiks udělat z každého příběhu. „Nejtěžší je ale zobrazit obyčejný život,“ líčí výtvarník. „Dneska je hrdinství jen to, že se člověk vzepře době,“ dodává.
