Hvězdou české architektury je radikální rekonstrukce Helfštýna

Architektonických ocenění se v Česku uděluje několik. Jedno má však největší váhu – Česká cena za architekturu, za kterou stojí hlavní profesní sdružení Česká komora architektů. Díky kvalitním mezinárodním porotám a dobré organizaci má každoročně vysokou a reprezentativní účast.

Porota v čele s Izraelcem Yashou Jacobem Grobmanem letos vybírala ze 170 projektů. V pondělí 8. listopadu vyhlásila sedm finalistů, mezi nimi vítěze hlavní ceny. Na něm se porotci dle svého vyjádření rychle shodli. Renovace hradního paláce, výjimečná nejen v českém měřítku, ostatní projekty jasně předčila. Výsledky potvrzují dlouhodobý trend, že mezi kvalitní současnou českou architekturou mají rekonstrukce zásadní postavení.

Dvacetihektarový hrad Helfštýn je největší na Moravě a třetí nejrozlehlejší v Česku. Olomoucký kraj ho postupně opravuje a dostavuje. Zatím poslední na řadu přišel renesanční palác, dlouho zavřený kvůli opadávajícímu zdivu. Místo historizujících dostaveb se však kraj odhodlal k odvážné modernizaci.

Architekti z týmu Miroslava Pospíšila měli zachovat palác jako torzo. Nové části proto navrhli tak, aby byly od těch starých odlišitelné. Do přízemí rozmístili plochy a chodníčky z hlazeného betonu doplněné sypaným kamenivem a rezavým cortenovým plechem. Z něj vybudovali i lávky a schodiště v patrech, část paláce zastřešili sklem a přidali efektní osvětlení.

Rekonstrukcí, k níž autoři využili i drony, se prodloužila prohlídková trasa hradu, s řadou nových malebných zákoutí. Interiéry mohou sloužit i výstavám. Rekonstrukce už získala ceny v soutěžích Stavba roku a Interiér roku či na předním architektonickém serveru Dezeen.

První finalisté, architekti Kuba & Pilař, už prokázali kvality mnohokrát. Tentokrát se chopili rekonstrukce budovy někdejší menzy v univerzitním kampusu v pražské Troji od Karla Pragera pro Fakultu humanitních studií Univerzity Karlovy. Výřezem uvnitř budovy vytvořili dvoranu s horním osvětlením, která se stala společenským centrem fakulty. Dole jsou posluchárny, aula a děkanát, v dalších patrech seminární místnosti a pracovny pedagogů.

Převládající beton je kombinovaný s černou stěrkou na podlahách a bílými truhlářskými prvky. Zaoblená předsazená fasáda brání hluku a vpouští do interiéru měkké světlo.

Další projekt ve finále, komunitní centrum v Židlochovicích od studia architekta Pavla Jury, je stavbou i urbanistickým počinem. Komplex tří novostaveb napojený na radnici rozšířil městské kanceláře a nabídl prostory pro společenský život obce. Budovy mají nadčasovou podobu tradičních venkovských domů se sedlovými střechami. Jedna odkazuje na původní stodolu na stejném místě a funguje jako otevřený sál s průchodem do zahrady. Dvůr se stal malým atraktivním náměstím.

Zlínský Lazy House od architekta Petra Jandy, čtvrtý finalista, inovativně navazuje na tradici baťovských domků. Má tvar čtverce, ale spodní podlaží je oříznuté dle ulice a vrstevnic. Vnitřní dispozice se neřídí čtyřmi stěnami čtverce, ale je šikmo pootočená, kolmo k vrstevnici, aby výhledy z místností směřovaly přímo ze svahu k městu.

Konstrukci téměř pasivního domu se zelenou střechou architekt efektně schoval pod zrcadlící skla, membránu z nerezové tkaniny a cortenový plech.

Při navrhování městské haly v Modřicích se autoři z Atelieru bod drželi měřítka místní zástavby. I když má hala světlou výšku 9–11 metrů, okolní jednopatrové domy nepřevyšuje, díky mírnému zapuštění do země. Tvar vstupní auly otočené do ulice vychází ze sousední historické budovy, aby novostavba nepůsobila cizorodě.

Tělocvičnu v zadní části architekti vytvořili trojnásobným zkopírováním tohoto tvaru. I díky tomu se dá hala v případě potřeby rozdělit na tři menší. Vyzrálý koncept dostal mladé studio rovněž mezi finalisty.

Součástí nové cesty z výstaviště v Praze-Bubenči směrem do Stromovky je další finalista cen, pavilon s občerstvením. Lehká modulární stavba má stěny z jantarově zbarveného laminátu, který zvlášť při osvětlení sluncem láká oči. Jednoduchý a účelný pavilon navrhlo studio Papundekl architekti jako prototyp, který se může v budoucnu na výstavišti opakovat i na jiných místech.

Revitalizace Kostnického náměstí na pražském Žižkově je posledním finalistou. Zanedbaného prostoru s elektrickou rozvodnou se chopily Radmila Fingerová a Hana Špalková a přetvořily ho v příjemné místo pro setkávání. Má skromný vzhled bez nadměrné okázalosti, což je typický rys Žižkova.

Autorky upravily terén kolem rozvodny, daly jí zelenou střechu a moderní fasádu. Přibyl designový dřevěný stánek s kavárnou a toaletami, díky němuž je teď náměstí vyhledávané pro různé akce.

Za pozornost stojí i čestné uznání pro expozici Momenty dějin v Národním muzeu, vyplňující tunel mezi starou a novou budovou. Efektní videoprojekce na dvou dlouhých protilehlých stěnách, mezi nimiž návštěvníci procházejí a ponořují se do obrazu i zvuku, vyvolává silný dojem.

Autorství minimalistického prostoru i projekce patří ateliéru Kolmo.eu.

Cenu Ministerstva průmyslu a obchodu za konverzi původních industriálních skladů udržitelným způsobem si vysloužil brněnský projekt Dada Distrikt, dílo KOGAA studia. Historickou budovu skladů architekti přestavěli na lofty. Střechu osadili zelení, takže zpomaluje odtok dešťové vody, a tu lze využívat v budově. Byty mají fungovat na komunitním principu.

Autoři Domu pro rodiče v Jeseníkách ze studia Tři.čtrnáct architekti chtěli v projektu zachovat atmosféru Sudet. Zadáním bylo postavit dům pro starší pár, který chtěl vyměnit panelák za bydlení se zahradou.

Ze stodoly, která stála na pozemku, architekti zachovali žulové stěny jako památku na kamenickou práci původních obyvatel. Mezi ně vložili novou dřevostavbu a doplnili ji o domek dílny. Obvodové stěny jsou vyplněné nepálenými cihlami a kryté hliněnou omítkou.

Dům dostal cenu Agentury ochrany přírody a krajiny za citlivé a šetrné řešení stavby ve venkovském prostředí.