Článek
Požárová sezona v Indonésii nejčastěji probíhá v období sucha, tzn. od července do října. Mnoho místních farmářů využívá této příležitosti pro vylesnění pozemků metodou slash-and-burn (žďáření; získávání zemědělské půdy pomocí úmyslného vypalování lesů a křovin). Na nově vzniklých pozemcích pak produkují palmový olej či budují plantáže k výrobě papíru. Požáry se často vymknou kontrole a rozšíří se i do chráněných oblastí. Právě kvůli lukrativní produkci palmového oleje se problém za posledních několik let značně rozrostl. Vzniká tak začarovaný kruh: vysušená země po požáru zvyšuje pravděpodobnost vzniku nekontrolovatelného požáru při příštím vylesňování.
Požáry způsobují štiplavý dým, který se šíří stovky kilometrů přes Malajsii, Singapur, jižní Thajsko a Filipíny. Výrazně tak znečišťuje ovzduší a způsobuje obyvatelům postižených oblastí potíže s dýcháním.
Začátkem září byly tisíce malajsijských škol nuceny přerušit vyučování. V Singapuru jsou hodnoty znečištění ovzduší nejvyšší za poslední tři roky. Nejhorší situace je ale právě v Indonésii. Kvalita ovzduší je z celého regionu nejvíce ohrožena.
Nejzávažnější situace nastala v roce 2015, kdy byl v zemi kvůli zhoršené kvalitě ovzduší vyhlášen mimořádný stav. Více než půl milionu obyvatel trpělo dýchacími obtížemi. Řešení krize zemi stálo 16 miliard dolarů.
Očekává se, že se i tento rok Indonésie ocitne ve finanční krizi zejména kvůli klesajícímu turismu a výdajům vyčleněným právě na boj s ohněm.
Lesy versus palmový olej
Indonésie je největším producentem palmového oleje na světě a poptávka stále roste. I proto je řešení problematiky požárů komplikované: zvyšující se poptávka si žádá více prostoru na plantáže. Úmyslné požáry tedy nezakládají jen farmáři na malých plochách, ale i velké korporace, které k masivní produkci potřebují velké pozemky. Žďáření je v Indonésii sice nelegální, ale kvůli korupci a slabé vládě se ho nikdy nepodařilo definitivně zakázat. Zůstává tedy i tak nejsnadnější cestou. Ta ale může mít nedozírné následky nejen pro obyvatele regionu, ale i zvířata a životní prostředí.
Indonéské úřady zmobilizovaly tisíce vojáků, policistů a odborníků na řešení přírodních katastrof. Ti se snaží uhasit požár na více než 1600 místech. Používají k tomu 37 hasících letadel, modifikují počasí a uměle způsobují déšť. Zejména hašení požárů bažin vyžaduje velké množství vody. Ty ale také mohou hluboko v rašelině přetrvat a později nečekaně propuknout na jiném místě.
Podle indonéské meteorologické agentury byly požáry detekovány i v Malajsii, na Filipínách, v Papui Nové Guineji, Vietnamu, Východním Timoru a v Thajsku.
