Článek
V inscenaci účinkuje prakticky celý soubor, jednotlivé figury více či méně odpovídají knižním předobrazům. Další postavou je americký filosof Henry David Thoreau, jenž v 19. století na čas odešel do lesů a v prostých podmínkách přemýšlel o údělu moderního člověka.
Palánovy soubory rozhovorů Raději zešílet v divočině a Jako v nebi, jenže jinak patří mezi nejúspěšnější české knihy posledních let. První svazek je o šumavských samotářích, druhý o lidech z různých odlehlých míst Čech a Moravy, od Chodska po Beskydy. V Huse na provázku vycházeli z obou knih - ta první by prý sama o sobě byla jako divadelní předloha příliš temná.
„Inscenace se ptá na to, proč se knihy o útěku do divočiny stávají bestsellery, co nás vede k snění o útěku z civilizace a jestli nám zrovna lidi, kteří nechtějí být slyšet, kteří utekli na okraj, nenabízejí odpovědi na to, co dělat, abychom uprostřed města nezešíleli,“ řekl dnes ČTK umělecký šéf Husy na provázku, dramaturg a jeden z autorů Martin Sládeček.
Každý z herců a hereček se podle Sládečka „zmocnil“ některého ze samotářů, propůjčil jim svou fyziognomii, ale také kus svých názorů. „Nejtěžší bylo dosáhnout syntézy, aby to nebyla jen řada paralelních pohledů, ale aby z toho pro diváka plynulo nějaké poselství,“ řekl Sládeček.
Postava filozofa Thoreaua není na jevišti samoúčelně. Jednak poskytuje zobecňující rámec, jednak se jeho jméno a myšlenky objevovaly i v původních Palánových rozhovorech se samotáři. „Vztahovali se k němu, byl pro ně třeba zásadní, když se rozhodovali odejít,“ uvedl Sládeček.
