Huntova sovětská EU nebo Johnsonův vtip o burkách. Jakých přešlapů se politici ve světě dopustili?

„Co se stalo s důvěrou a ideály evropského snu?“ ptal se Hunt na podzimní konferenci konzervativců, která nesla název Opportunity (angl. příležitost). Otázku směřoval na všechny „evropské přátele“. Ti se, podle Hunta, snaží udržet svůj „klub“ pohromadě tím, že trestají člena, který se ho snaží opustit. „EU byla založena proto, aby chránila svobodu. Byl to Sovětský svaz, kdo bránil lidem odejít,“ řekl britský ministr zahraničí. A navázal poučkou: „A lekce z historie je jasná – pokud z evropského spolku uděláte vězení, ta touha vymanit se z něj se nevytratí, ale naopak poroste. A my nebudeme jediní vězni, kteří budou chtít uniknout.“

Huntova odvážná slova vyvolala potlesk. Jediný. Reakce vně sálu už tak nadšené nebyly. Britský ministr zahraničí pohoršil politické představitele Polska, Estonska, Litvy i České republiky. Rozezlili se také představitelé čelních unijních institucí – mluvčí Evropské komise Margaritis Schinas Hunta vyzval, aby si někdy otevřel učebnici dějepisu a evropský komisař Vytenis Andriukaitis zase nabídl tematicky zaměřené doučování – narodil se totiž v gulagu a několikrát ho vyslýchala a věznila sovětská KGB. Huntovo přirovnání je o to trapnější, že Evropské radě už několik let předsedá Donald Tusk. O něm je známo, že byl komunistickou stranou Polska tvrdě a opakovaně perzekvován.

Za Hunta se nakonec nepostavila ani britská premiérka Theresa Mayová nebo jeho političtí předchůdci, Peter Ricketts a Sir Simon Fraser. Jediný, kdo se nepohoršil, byl Huntův poslední předchůdce, v létě odstoupivší Boris Johnson. Pravděpodobně proto, že by na Huntově místě řekl něco ještě urážlivějšího.

Johnson se sám dostal do titulků médií, když v srpnu přirovnal ženy v burkách k poštovním schránkám. Před vlnou ostré kritiky ho tehdy nezachránil ani otevřený dopis Rowana Atkinsona. Známý herec a komik v něm uvedl, že Johnsonovi se vydařil sice kontroverzní, ale dobrý vtip. A omlouvat by se podle mistra Beana mělo jen za špatné vtipy.

Jednoho takového se, ač nechtěně, dopustil americký politik Gary Johnson. A to živě, v jedné z televizních debat, kterých se v roce 2016 jakožto kandidát na prezidentský post zúčastnil. Když se ho moderátor zeptal, co by, v případě volebního vítězství, udělal s Aleppem, zmatený Johnson se zcela upřímně zeptal, co je Aleppo. Nitě se chytil až poté, co mu moderátor trpělivě napověděl. Syrské město Aleppo přitom  – právě v roce 2016 – bylo epicentrem bojů mezi syrskou armádou a povstalci.

O několik volebních období dřív, v roce 2007, zase veřejnost pobavil republikánský prezidentský kandidát Mitt Romney. V televizních rozhovorech opakovaně prohlašoval, že „viděl svého otce pochodovat po boku Martina Luthera Kinga“. Jenže neviděl a americká média na to upozornila záhy. Romney poté přišel s vysvětlením, že vše myslel obrazně. Akorát to zapomněl zmínit. Afroamerickou část potenciálních voličů si tímto přešlapem rozhodně nenaklonil.

O tom, jak lze zpětně polemizovat o významu vlastních slov, ví své také německý politik Alexander Gauland, jeden z lídrů německé krajně pravicové AfD. V červnu na shromáždění mládežnické organizace strany přirovnal 12 let existence nacistické Třetí říše ke „kapce ptačího trusu v tisíciletí úspěšné německé historie“.

Gaulandovi by zřejmě někdo měl vysvětlit pravý rozsah oněch 12 let. Nejlépe Dan Quayle, viceprezident za George H. W. Bushe a známý odborník na holokaust. Jeho slovní etuda na téma holokaustu, vyřčená v roce 1988 na předvolební prezidentské debatě, se rychle zařadila mezi kultovní kousky špatné politické rétoriky. Ukázku najdete ve videu.