Článek
Na Facebooku například nápad s novým znakem okomentoval správce stránky Kulturní Dům Větrný Jeníkov takto: „Koukám, že se spousta lidí vesele baví nad dost nepříjemnou věcí, která se právě v Jeníkově děje. Plno lidí je doma, aniž by chtěli. Spousta firem je zavřená, aniž by chtěla, a my tady děláme obrázky covidu a přejmenováváme Jeníkov na covid. Děti nemůžou jet na tábory. Jeníkováky nechtějí na zaplacených pobytech. A my se bavíme. Používáme stránky městyse na srandu, která tu není. Jsme slavnější než Hoštice. Ale tam jezdí lidé se dívat. Nás chtějí vymazat z mapy. A my se bavíme. Já ne.“
„JeníkAIDS? Větrný JeníkALS? Mám to bez obrázků, ale taky na to není vakcína. Bude soutěž? Tohle mi opravdu přijde strašné, bydlím s rodinou za lesem a tento typ humoru pro mě sráží vše dobré, co jsem u Vás viděl a zažil,“ napsal další uživatel sociální sítě.
Tímto vše začalo. „Tak s tímhle heslem dnes přišel pan místostarosta. A nás to tak pobavilo, že jsme na povzbuzení všech JeníCováků vytvořili heslo letošního léta, které si budeme jistě ještě dlouho pamatovat. Zvládneme to! JeníCov je totiž plný super lidí, kteří se nehroutí, ale pomáhají a ještě se dokážou té blbé situaci zasmát. Díky za to! A vyhlašujeme soutěž! Vy, co jste graficky zdatnější než já, vytvořte nám z toho nové logo JeníCova. Odměna vás nemine,“ uvedla starostka.
Starostka Lisová na kritiku reagovala vysvětlením, že základním smyslem odlehčení tématu covid-19 mělo být povzbuzení nedobrovolně izolovaných obyvatel. „Dnem i nocí mi volali zoufalí a zklamaní z toho, jak se k nim veřejnost a zaměstnavatelé mimo Jeníkov chovají, ale i ti, kteří museli omezit nebo úplně zastavit své živnosti a podnikání. Mělo to být symbolem sounáležitosti nás všech, kteří jsme se ocitli ‚na seznamu‘ – samoživitelek, které řeší, co budou zítra jejich děti jíst, nemocných, starých lidí, kteří se bojí, ale i mladých, kteří často berou celou věc na lehkou váhu a zapomínají roušky, protože se za ně stydí. Zdůraznění toho, že ve stejné situaci může být zítra kdokoli a kdekoli, a upozornění na to, že se nebudeme hroutit, když na nás někdo bude ukazovat prstem, protože už víme, že on může být zítra tím, na koho se bude ukazovat,“ uvedla Lisová.
Jak přiznala, ne všichni její plán pochopili a nevnímají jej jako zábavný.
K tomuto grafickému prvku zprvu starostka potřebovala vysvětlení: „To jsem si musela nejdřív nechat vysvětlit, že se jedná o novou edici hry The Last of Us. Jsem stará, neznám ani tu starou edici. Moje děti by mi řekly, že jsem úplně mimo. Ale děkuji autorovi, takhle si dnes opravdu připadám. Trefil se!“
„Mnoho z vás mě žádalo, abych se snažila situaci odlehčit, protože občané jsou již unavení tou negativní pozorností a strachem. Dělám, co můžu. I když už spíš nemůžu. Omlouvám se všem, které jsem urazila. Nebylo to záměrně. A moc mě to mrzí,“ podotkla starostka. „Jen bych ráda poznamenala, že ani moje děti neodjely na tábor, moji rodiče a sestry rodina na dovolenou. Bála jsem se o rodinu, protože máme nakaženého, ale i on sám kolem sebe šíří humor – a to mu bylo hodně zle. Já neviděla z dovolené ani den a do konce léta ani neuvidím. I přesto se chci dál smát. A budu! Pomáhá mi to nemyslet na to všechno negativní, co se děje a co každý den poslouchám.“
Anketa
Kritika ji nicméně přivedla k tomu, že „odlehčovací“ příspěvky již bude zveřejňovat pouze na svém soukromém profilu, nikoliv na oficiálních stránkách městyse. „Pokud někomu můj humor nevyhovuje, může si zrušit sledování mého profilu nebo mě odvolat z funkce, budu to respektovat. Naši občané mě velmi dobře znají, a proto si nemyslím, že by mým humorem byli překvapeni. Tohle jsem já. Celý život, nejen dnes. Život sám o sobě je tak těžký, že bez humoru, i v těch náročných situacích, nechci žít. Nicméně respektuji, že někteří mou roli vidí jinde, možná i důstojněji. Přece jen už to nejsem jen já, jsem tak trochu i osobou veřejnou. Je mi líto, že jsem zklamala druhé. Ale zůstávám sama sebou. Ostatně tak mě znáte celých 10 let, někteří i mnohem déle,“ vysvětlila Lisová.
Dodala, že „ta krásná loga budou mít své nezapomenutelné místo v kronice. A jednou budeme našim vnoučatům tuhle kapitolu jeníkovské historie popisovat i za pomoci těchto symbolů. Myslím, že právě tohle je role symbolů, které vždy budily vášně, ale především spojovaly často nespojitelné.“
