Článek
Hudba v zemi v podstatě utichla už v polovině srpna, kdy Tálibán ovládl zemi. Muzikanti si odnesli své nástroje domů nebo je uložili do skladů. Ulice Kharabat, která je tepnou hudebního života v Afghánistánu, se tak ponořila do ticha. Hudebníci se strachem čekají na to, zda Tálibán stejně jako před pětadvaceti lety opět zakáže hudbu.
Tálibán, který ještě nedal dohromady vládu, stále vysílá nejednoznačné zprávy. Případy zabíjení hudebníků a ničení nástrojů jsou v zemi zatím ojedinělé a vychází z příkazů lokálních velitelů. Stejně jako zákaz hudby, který byl už teď údajně vyhlášen v provinciích Zábul a Kandahár.
V současné době tak nemají afghánští hudebníci žádné jistoty. Nemají práci a zatím ani oficiální stanovisko Tálibánu. Scházejí se tak na ulici, kde se během mnoha let zrodily spousty hudebních hvězd, a společně polemizují o tom, jaká budoucnost je čeká. Informoval o tom deník The Guardian.
Hudebníci se obávají, že je potkají stejné osudy jako některé jejich kolegy. Folkový zpěvák Faward Andarabi byl zavražděn na svém venkovském sídle. Známý zpěvák Aryan Khan sdílel fotografie zničeného klavíru a rozbitých bubnů ve svém působišti v Kábulu.
„Viděli jsme na internetu fotografie. Budeme mít stejný problém, jestli ne dnes, tak zítra,“ uvedl Zabir, který hraje na rubab, tradiční afghánský strunný nástroj. „Tálibán ještě nesestavil novou vládu, ale až to udělají, vím, že zacílí na hudbu,“ řekl po tom, co se minulý měsíc marně snažil dostat z Afghánistánu leteckou cestou. „Hudba živí duši. Bez toho už tady nechci žít,“ dodal.
Před pětadvaceti lety, kdy z ulic zbyly už jen ruiny občanské války, Tálibán rozptýlil zpěváky a další hudební umělce do exilu. Poté, co bylo hnutí v roce 2001 svrženo, se hudebníci začali pomalu vracet do veřejného života. Zda je dnes čeká podobný osud jako před pětadvaceti lety, zatím není jasné.
Oproti roku 1996 se současná situace, alespoň prozatím, zdá v některých ohledech o něco méně dramatická. Zatímco před pětadvaceti lety jednotky Tálibánu zdevastovaly Afghánský národní hudební institut (ANIM) v Kábulu se všemi jeho nástroji, dnes zůstává budova nedotknutá. Zvenku ji nyní chrání tálibánská hlídka a cedule s hudebními symboly, která má bojovníkům hnutí připomínat, že na místě nemají nic ničit.
„Mám obavy o bezpečí mých mladých hudebníků a fakulty, bojím se o hudební vzdělávání a hudbu v Afghánistánu, ale zároveň se mi ulevilo, že se škole ani komunitě zatím nestalo nic vážného,“ uvedl pro The Observer ředitel institutu Ahmad Sarmast. „Doufám, že se nevrátíme do doby před pětadvaceti lety,“ dodal.
V současné době Sarmast komunikuje se zástupcem Tálibánu, který je momentálně zodpovědný za technické a odborné vzdělávání. „Ujistili mě, že ANIM a jeho zařízení i zdroje jsou pod ochranou a budou pod ní až do doby, kdy se rozhodne o budoucnosti hudby v Afghánistánu,“ řekl. „Čekáme na to, až se dozvíme, zda je hudba povolená nebo ne,“ dodal.
Mluvčí Zabihullah Mujahid řekl deníku The New York Times, že hudba na veřejnosti je islámem zakázaná. Připustil ovšem, že hnutí nemusí nutně přistoupit k přísným zákazům jako v minulosti. „Doufáme, že dokážeme lidi přesvědčit, aby tyto věci nedělali, místo toho, abychom na ně museli tlačit,“ uvedl na toto konto Mujahid.
