Článek
„Po posledních několika měsících jsem ráda, že jsem naživu. Musím být v pořádku. Většinou chodíme do táborů s vysídlenými osobami a do komunitních center. Ti lidé jsou na tom špatně,“ uvedla pro britský list The Guardian etiopská jeptiška, která pro vlastní bezpečnost zůstává v anonymitě.
Tato řádová sestra pracuje v Mekele, hlavním městě etiopského svazového státu Tigraj, a pomáhá lidem, kteří v důsledku krvavého vnitroetiopského konfliktu museli opustit domov a přístřeší i jídlo hledat jinde. Obojího je však v zemi nedostatek a humanitární pomoc je blokována.
V rámci táborů, kde jeptiška působí, spí v jedné místnosti 40 až 65 lidí a o osm záchodů, z nichž čtyři připadají ženám a čtyři mužům, se dělí někdy až 6000 osob. Samotná kanalizace je však na velmi špatné úrovni. Nedostatkovým „zbožím“ jsou navíc i léky a čistá voda.
Zpovídaná sestra jako první ránu popisuje pandemii koronaviru, která oblast zasáhla a prostřednictvím které začali tamní lidé pociťovat jistou diskriminaci ze strany centrální vlády. Ze dne na den však začala „plnohodnotná válka“, kterou nečekali. Momentálně se spolu s kolegy snaží jeptiška postarat o přibližně 25 000 lidí v celkem 23 táborech, z nichž některé jsou od města Mekele vzdálené i několik desítek mil.
„Lidé jsou traumatizovaní. Někteří z nich ztratili nejbližší členy rodiny. Bojí se o to, kde se nacházejí jejich rodinní příslušníci,“ popisuje pracovnice náladu v táborech a centrech. „Někteří jsou venku v buši. Jejich domy jsou obsazené. Lidé jsou znepokojení, úzkostliví, smutní, naštvaní. Opravdu se bojí o budoucnost.“
Někteří ze starších lidí již podobné situace zažili, mnoho jich však bylo nuceno opustit domov a být svědkem podobných událostí poprvé. „V Mekele už se ostřelování zastavilo, ale nedaleko od nás to stále probíhá. Těla jsou ponechávána k sežrání hyenám bez důstojnosti pohřbu.“
Jedním z často viděných jevů je podle jeptišky také znásilnění, které se nevyhýbá ani osmiletým dívkám, ani ženám starším sedmdesáti let. K takovým incidentům pak dochází na veřejnosti, a dokonce i před rodinami obětí či partnery daných žen. Tamní lidé jsou odříznuti od světa, bez pomoci a bez podpory.
„Chtěla bych říct světu: V 21. století by neměl být nikdo, kdo umírá hladem, když svět může jednat. Kdokoli to dokáže, nesmí čekat už ani sekundu,“ apeluje jeptiška během rozhovoru o situaci v Tigraji. „Vím, že se to dá udělat. Musí existovat někdo, kdo to dokáže a kdo to dokáže rychle.“
V etiopském regionu začaly boje mezi regionální a centrální vládou začátkem loňského listopadu. Premiér a nositel Nobelovy ceny míru Abiy Ahmed tehdy zahájil vojenskou ofenzívu, aby v Tigraji „obnovil vládu zákona“ kvůli krádeži zbraní na tamní vojenské základně. Od moci v oblasti tehdy odstavil politickou stranu s názvem Tigrajská lidově osvobozenecká fronta (TPLF).
Akce byla prohlášena za úspěšnou po dobytí již zmiňovaného tigrajského hlavního města Mekele, kde regionální vláda sídlila, a velení se ujala prozatímní správa loajální státu. Navzdory hlášenému vítězství se ale v některých oblastech bojovalo dál a neskončilo ani zabíjení a násilí mířené proti civilistům.
