Hrozí výpadek dat o tání na pólech. Na vině je životnost satelitů

O svůj pomyslný zrak na pólech přijdou vědci zabývající se polárními oblastmi. Mimo provoz totiž brzy budou dvě sondy, které mají za úkol sledovat tloušťku ledu na zemských pólech. Ve svém dopisu adresovaném Evropské komisi a Evropské kosmické agentuře (ESA) vědci upozorňují, že lidstvu tak mohou uniknout důležité údaje o klimatické změně. Do konverzace podle BBC výzkumníci zahrnuli i americkou NASA, přímo formálně oslovena ale nebyla.

„Může se zde vytvořit mezera trvající od dvou do pěti let, kdy budeme bez informací,“ píší vědci v dopise. „Tato mezera může být rozhodujícím zlomem v dlouhodobých záznamech o změnách tloušťky ledového příkrovu, mořského ledu a polární oceánografii, což opět sníží naši schopnost vytvářet a zpřesňovat projekce našich klimatických modelů,“ dodává dopis, pod kterým je k 28. listopadu 14:45 podepsáno 593 výzkumníků.

Mezi signatáři dopisu (jde převážně o evropské vědce, amerických výzkumníků je okolo deseti procent z necelých 600 podpisů) zaslaného Evropské komisi a ESA patří přední vědci využívající data CryoSat a IceSat, ale také prezident Mezinárodní společnosti pro glaciologii Magnús Már Magnússon nebo hlavní autoři Mezivládního panelu OSN pro změny klimatu.

Na pozorování polárních oblastí se už deset let podílí evropský satelit CryoSat-2. Sonda poskytuje vědcům údaje o polárních ledovcích a sleduje změnu tloušťky ledu s přesností až 1,3 centimetru, uvádí ESA. Předchozí sonda CryoSat-1 měla zamířit na oběžnou dráhu v roce 2005, kvůli problémům při startu byla ale mise neúspěšná a vědci využívají údaje až z její nástupkyně. Podle plánů ESA měla být sonda funkční minimálně tři a půl roku. Inženýři si podle BBC ale myslí, že ji mohou udržet v provozu až do roku 2024, opotřebení baterie a únik paliva ale naznačují, že o moc déle sonda sloužit nebude.

Americký IceSat-2 byl dokončen v roce 2018, životnost sondy by měla dosahovat tří let a palivo by ji pak mělo udržet na oběžné dráze do roku 2025. IceSat-2 používá k měření výšky zemského povrchu laser a velmi přesný detekční nástroj. Načasováním toho, jak dlouho trvá laserovým paprskům dorazit ze satelitu na Zemi a zpět, mohou vědci vypočítat výšku ledovců, mořského ledu a dalších přírodních objektů včetně měnící se tloušťky ledu v Grónsku a Antarktidě, uvádí NASA. Předchozí mise IceSat probíhala v letech 2003 až 2009.

Zatím jedinou nadějí, která je v současné době v dohledu, je mise s kódovým označením Cristal, na které se spolu s ESA podílí i Evropská komise. Na stavbě kosmické lodi, která by sondu měla vynést na oběžnou dráhu, se už pracuje. K jejímu startu ale nedojde dříve než na přelomu let 2027 a 2028. Jde ale o optimistický scénář, protože stále ještě není plně vyřešené financování mise.

Evropská kosmická agentura ale podle slov ředitele oddělení pro pozorování Země Dr. Josefa Aschbachera dělá, co může, aby mezeru v pozorování polárních oblastí co nejrychleji zaplnila. „Uznáváme, že je to problém,“ řekl Aschbacher serveru BBC. „Dali jsme do pohybu plány na vybudování Cristal. Navzdory problémům okolo covidu jsme misi zahájili na začátku září,“ dodal Aschbacher.

Pomoci může americká NASA. Dopis byl sice primárně adresován evropským investorům, obsah zprávy ale zná i vědecký ředitel NASA Dr. Thomas Zurbuchen. Právě Zurbuchen podle BBC věří, že mezera mezi pozorováním zemských pólů může být minimalizována nebo úplně vyplněna. „Myslím, že v tuto chvíli existuje několik možností, které můžeme použít,“ řekl Zurbuchen.

Jedním z těchto řešení by bylo spuštění evropské verze projektu NASA IceBridge. Tento projekt fungoval osm let a vyplňoval mezeru mezi misemi IceSat a IceSat-2. Jde o speciálně vybavený letoun, který má na palubě laserový výškoměr, díky němuž mohou vědci částečně nahradit práci sond.

Podle mnoha odborníků je případná evropská verze amerického projektu aktuálně asi nejdostupnější krátkodobou alternativou k zaplnění mezery mezi misemi CryoSat-2 a Cristal. Náklady na výrobu palubního výškoměru se podle BBC pohybují okolo 5 milionů eur (okolo 131 milionů korun). Výroba by pak měla zabrat nejvýše dva roky, projekt by tak měl být podle vědců zahájen co nejdříve.