Hřebík: Messi je génius, ale nebrání. A nemůže mluvit do řízení klubu

Viděli jsme to stokrát v televizi, mnozí to loni spatřili na vlastní oči v pražském Edenu. Zatímco slávisté létali po hřišti tam a zpátky jako šídla, barcelonské hvězdy, v první řadě Lionel Messi s Luisem Suárezem, se po ztrátě balonu otočili a velmi volným krokem se šourali směrem k půlící čáře.

Barcelona v duelu Ligy mistrů vyhrála v Praze 2:1, ale než získala tři body, musela se nervovat mnohem víc, než asi předpokládala.

Když pak účtovala na konci sezony, zjistila, že po dlouhé době nevyhrála nic, žádnou trofej. A sezonu ukončila debaklem 2:8 od Bayernu Mnichov.

Český expert Jaroslav Hřebík, šéf výchovy sparťanské mládeže, je přesvědčen, že Barcelonu doběhla právě ona bohorovnost hvězd, jež se nezapojovaly buď vůbec, nebo zcela nedostatečně do týmové defenzivní součinnosti.

Leckdo řekne, že po mnoho let předtím to na trofeje bohatě stačilo. I na to má Hřebík odpověď: „Jenže fotbal se vyvíjí. A co bylo v konfrontaci s nejsilnějšími možné dřív, na to už se dneska doplácí. Jednoho hráče, který nebrání, ještě tým utáhne, dva už ne. A třeba se blíží doba, kdy už neutáhne ani toho jednoho.“

A zase mnozí řeknou. Vždyť Messi je superstar! A na hřišti má jiné úkoly než bránit. Na to existuje několik odpovědí.

Za prvé: Za Guardioly v Barceloně bránil i Messi. Ale to už je, pravda, nějaký ten pátek.

Za druhé: Jsou snad Lewandowski, Müller a spol. proti Messimu úplná ořezávátka? Ne, jsou to také hvězdy. A okamžitě po ztrátě míče jdou takzvaně pod balon. A protihráče aktivně napadají. Který z těch dvou přístupů je dnes efektivnější, to ukázal výsledek čtvrtfinálového utkání Ligy mistrů celkem průkazně.

A jako třetí odpověď uveďme slova Jaroslava Hřebíka: „Lionel Messi je geniální hráč. O tom není sporu. Když máte velkou individualitu, musí dát svoje schopnosti ve prospěch týmu a ano, tým pak může pracovat na ni. Ale musí se to funkčně skloubit.“ A to už se Barceloně vzhledem k tomu, že hráčů s podobným naturelem měla v sestavě víc, přestalo dařit. A zejména v konfrontaci s Bayernem to přímo tlouklo do očí.

„Ti hráči jako Messi nebo Suárez jsou sice geniální. Ale fotbal už se vyvinul do bodu, že ta jejich genialita v takového konfrontaci prostě nevyváží to, co dělat odmítají,“ doplňuje Hřebík.

Mnozí teď dumají, jak by Lionelu Messimu vyhovovalo či nevyhovovalo přesídlení do anglické Premier League, o němž se velmi hlasitě spekuluje. Řeší se obvykle, jak by jeho kotníky reagovaly na tvrdší a agresivnější hru, která je v soutěži uplatňovaná.

Ale Hřebík vidí hlavní úskalí možného přesunu Messiho do Manchesteru City v něčem jiném. A to přesto, že se Messi s Pepem Guardiolou z jejich dřívějšího společného působení v Barceloně velmi dobře zná.

„Vezmu to trochu zeširoka… Václava Kotála se teď televize ptala, jestli by chtěl Messiho do Sparty. Odpověděl, že ano, kdybychom ho naučili bránit,“ usmívá se Hřebík.

„Nebo jsem teď četl rozhovor s Ralfem Rangnickem, který vybudoval sportovní systém v Lipsku. A před pár týdny vyjednával o tom, že by šel pracovat do AC Milán. Nakonec se nedohodli. A teď v rozhovoru Rangnick zmínil, že při těch vyjednáváních šéfům Milána jasně oznámil, že kdyby měl v jejich klubu pracovat, skončil by tam Zlatan Ibrahimovic,“ dodává Hřebík ilustrativní příklad pro své úvahy.

„Tohle jsou trenéři, kteří jednoznačně preferují týmový způsob hry. Je to model a styl jejich práce. A pak jsou trenéři, již hledají cestu, jak prolnout vynikající individuální schopnosti hráčů, které mají k dispozici, s principem týmové součinnosti,“ říká Hřebík obecně.

„Ano, Guardiola Messiho dobře zná. Ale je to osm let, co spolu pracovali naposledy. Tehdy hráli tiki-taku, od té doby se fotbal vyvinul, je mnohem víc vertikální. A jak opakuju pořád, a vy to víte, jednoho hráče, co se nezapojuje do bránění, ještě tým unese. Ale víc už rozhodně ne, to je teď jasně vidět,“ říká Hřebík.

Výrazné principy týmové součinnosti v zónovém bránění a aktivní presink preferoval Jaroslav Hřebík po celou svou trenérskou kariéru. Se Slavií díky těmto metodám vyřadil v Poháru UEFA silné Schalke 04, se Spartou pronikl až do osmifinálové skupiny Ligy mistrů, kde mimo jiné dvakrát porazil tým FC Porto, který tehdy vedl José Mourinho. Později Hřebík uspěl i na ME se stříbrným českým týmem do 19 let.

Vývoj fotbalu mu dal jednoznačně za pravdu. A ten, kdo dnes hledá například herní charakteristiku Kloppova Liverpolu, musí jmenovat přesně tytéž prvky, o kterých dlouhá léta mluvil Jaroslav Hřebík.

Mnozí přitom jeho teze neakceptovali. Nejintenzivněji na podzim 2005 hvězdy Sparty v čele s Karlem Poborským nebo brankářem Jaromírem Blažkem.

Kromě vyžadovaného způsobu bránění jim nevyhovovalo, že po nich Hřebík mimo jiné chtěl, aby trávili na stadionu mnohem více času, zejména pak při videorozborech. Svou roli při vyhrocení sporu hrála dozajista i Hřebíkova konfliktní povaha. Ale přesně to, o čem už tehdy Hřebík mluvil a co prosazoval, je dnes podstatou práce špičkových klubů a jejich trenérů.

Obecně vždycky platilo, že tým lapidárně řečeno horších fotbalistů má větší šanci uspět proti týmu plnému hvězd se skvělou individuální technikou, když bude takticky zodpovědnější a bude důsledněji a systematičtěji bránit. Hvězdné týmy si logicky mohly dovolit sázet na to, že si s tím jejich geniální hráči poradí a přehrají soupeře díky vlastní individuální šikovnosti, kreativitě, díky tomu, že jsou prostě fotbalově lepší.

Jenže trend vedl jednoznačně k tomu, že ty prvky poctivé týmové součinnosti začaly vkládat do svých plánů i mnohé slavné kluby. A jejich hvězdy se staly pracovitými částečkami toho systému, jako třeba Mohamed Salah v Liverpoolu. Anebo i Sergio Agüero v Manchesteru City po příchodu Pepa Guardioly. Zkraje mu to bylo proti srsti, ale podřídil se a užitek z toho měli nakonec všichni.

Jednou z posledních bašt tradičního modelu, kde si hvězdy mohly na hřišti i mimo něj dělat mnohé po svém, byla právě Barcelona. A teď jsme právě svědky toho, že i tahle bašta padla.

Média uvádějí, že poslední kapkou, kterou přetekl kalich Messiho nespokojenosti, byl rozhovor s novým trenérem Ronaldem Koemanem. Padlo v něm mimo jiné, že žádná hvězda nebude mít už žádná privilegia, že tím jediným, co trenéra bude zajímat, bude tým. A že v tom bude neoblomný.

To se dá jistě interpretovat rozličně. Jeden z možných výkladů může být ten, že v Barceloně bude odteď na hřišti i v obranné fázi pracovat každý.

Což Messimu zjevně nevyhovuje. A ani s jeho kamarádem Luisem Suárezem, který to má podobně, už Koeman zjevně nepočítá.

Nabízí se otázka, jak by Messi případně fungoval či nefungoval v Guardiolově fotbalovém soustrojí v Manchesteru City.

„Opakuju, je to geniální hráč. Každému týmu může mnohé dát, ještě tak dva roky, teď je mu třiatřicet. Ale Guardiola musí jeho plusy i minusy skloubit s ostatními. A bude-li na hřišti Messi, budou muset všichni ostatní pracovat o to víc. Je na něm, aby jim to vrátil. Musí se to skloubit,“ podtrhává Hřebík.

Na co podle něj bude muset Messi v novém prostředí, pokud do něj zamíří, úplně zapomenout, je jeho zvyk mluvit do řízení klubu.

„Nevím, v Barceloně nikdo z nás nepracuje, nemáme s tím osobní zkušenost. Ale z toho, co čtu průběžně v médiích, se jeví, že v Barceloně byl Messi zvyklý mluvit do spousty věcí. Do toho, kdo bude tým trénovat, koho by měli koupit, kdo by měl nebo neměl odcházet. A to přece nejde. To žádnému hráči na světě nepřísluší. A pokud do toho opravdu mluvil, jako, že se zdá, že ano, pak je to jeden z důvodů, proč je Barcelona tam, kde teď je,“ míní Jaroslav Hřebík.