Hlavní obsah

Hrátky kolem obřího rypadla: Jak na horském kole zdolat hnědouhelný lom

Foto: Míla Štáfek

Akci narušilo mizerné počasí. Déšť rozmočil uhelný prach na kaši a biker Gaspi si musel vystačit s ostrůvkem obnaženého uhlí u rypadla.

Český biker Richard Gasperotti sní neustále a pořád má v záloze nějaký plán. Naposledy to bylo projet se na kole po povrchovém dole v severních Čechách.

Článek

Příjmení Gasperotti zdědil po dědovi. Ten jako malíř zdobil interiéry kostelů v severoitalském Roveretu a do Československa utekl před Mussoliniho fašisty. Richard, kterému všichni kromě rodičů říkají Gaspi, má po dědovi horkou krev a touhu pořád něco vytvářet.

Richard Gasperotti

Čtyřiačtyřicetiletý profesionální cyklista na horských kolech je známý pod přezdívkou Gaspi. Čtyřikrát startoval na nejtěžším MTB freerideovém závodu Red Bull Rampage.

S cyklistikou začínal v devíti letech jako člen Svazarm bikros klub Chomutov. Po přechodu na horská kola vyzkoušel různé disciplíny od cross country, sjezdu až po dual slalom. V roce 2009 vytvořil světový rekord, když se nechal na kole roztáhnout motorkou na rychlost 211,5 km/h.

V roce 2012 založil expediční projekt ‚zam‘ (v mongolštině cesta), v němž představuje bikové komunity po celém světě.

V Česku, na Slovensku, v Německu a v Maroku předával kola dětem v dětských domovech, dětem ze sociálně slabších rodin nebo dětem zotavujícím se po těžké nemoci.

S manželkou Terezou má sedmiletou dceru Eleonoru.

I když jezdí na horském kole, jeho život provázejí různé projekty. Jako první biker z Evropy byl pozván na nejtěžší závod světa Red Bull Rampage v Utahu. Na kole vytvořil rychlostní rekord, když se na 211 km/h nechal roztáhnout motorkou po letišti v Příbrami. Jindy zas v rámci charity rozdával kola dětem v dětských domovech, v nemocnicích nebo v berberských vesnicích v marockém pohoří Atlas.

Mnoho let nosil v hlavě nápad, jaké by to bylo vniknout na kole do hnědouhelných dolů. Letos se mu to konečně povedlo, i když jinak, než si původně plánoval.

+5

Na okraji jámy

Na dno jámy se díval celé dětství. Pochází z Jirkova, města na okraji temné šachty. Jako malý kluk ze severočeského kraje si pamatuje obří rypadla, uhelné prázdniny i dávky pro rodiny, které přišly o své muže horníky.

„Když vyrůstáš v kraji zimní sirnaté mlhy husté jako mléko a cestu do školy musíš znát poslepu, nezatrpkneš a vytvoříš si k němu vztah. Jsem rád, že jsou tyhle časy minulostí a Krušné hory dnes patří k nejkrásnějším místům v Česku,“ říká Gaspi, který se netají, že do zapovězeného revíru občas strčil nos „na tajňačku“. „Snad je to už promlčené,“ směje se.

Dneska už dělá věci jinak: se svým nápadem se obrátil oficiální cestou na vedení povrchového hnědouhelného lomu Bílina společnosti Severočeské doly. Stále se měnící terén dolu o rozloze přes 40 km2 a hloubkou okolo 250 m je těsně propojený s elektrárnou Ledvice, která dodává proud do celé země. Z energie odsud svítí snad každá čtvrtá žárovka v Česku.

Pro někoho je lom jenom díra, z níž se kutá uhlí, pro Gaspiho je to ale jedno velké hřiště, kde by se mohl prohánět na kole. „Nebylo to jednoduché, protože zde vládnou přísná bezpečnostní pravidla, která ani v nejmenším nepamatují na to, že by se tu objevil klaun na kole,“ říká biker.

Lom Bílina

Rozsáhlý povrchový hnědouhelný lom, jedna z těžebních lokalit firmy Severočeské doly, leží na hranicích bývalých okresů Most a Teplice.

Důl má rozlohu přes 40 kilometrů čtverečních a hloubku okolo 250 metrů.

Většina vytěženého uhlí slouží jako palivo pro elektrárnu Ledvice.

Lidé z lomu to nejdřív viděli stejně. „Vypadalo to jako nesmysl, protože v lomu se z bezpečnostních důvodů jezdit na kole vůbec nesmí,“ popisuje mluvčí Severočeských dolů Lukáš Kopecký. „O tom bláznivém nápadu jsme se ale na útvaru bavili tak dlouho, až se nám začal líbit,“ vzpomíná mluvčí, který pro nápad postupně získal i vedení firmy. Pak už zbývalo jediné – naplánovat akci tak, aby se nikomu nic nestalo.

Biker Gaspi i jeho fotograf Miloš Štáfek prošli školením o zásadách chování v provoze dolu, které pro ně sestavil pověřený pracovník se svým týmem. „Tito lidé se starají o bezpečnost všech osob pohybujících se v provozech a při samotné akci dohlíželi a konzultovali s Gaspim celou akci,“ vysvětluje Kopecký.

Počasí bylo proti

Když přišel den D, nad šachtou se stáhla mračna. „Nevypadalo to ani trochu dobře. Ve vzduchu visel slejvák, který hrozil tím, že víc než rok připravovaný projekt rozmočí,“ říká Gaspi. Povrch dolu Bílina tvoří písky a jíly, které se za deště promění v kluzkou, lepkavou a jen těžko prostupnou hmotu. Zdejší cesty jsou navíc nezpevněné – neustále se stěhují po dně lomu tak, jak postupuje těžba.

Než tým nastoupil do akce, z oblohy se spustily provazy. Po čtyřech hodinách marného ježdění po dně dolu bylo zřejmé, že jediné použitelné místo zůstalo přímo poblíž obřího rypadla, kde z plochy připomínající nekonečný hrnec roztavené čokolády vyčníval ostrůvek odkrytého uhlí. Během času omezeného průtrží vzniklo několik unikátních fotek včetně odvážného skoku z pásů ocelového monstra KU300.16/K83.

Půlstoletý obr

Kolesové rypadlo na dobývání hnědého uhlí je úctyhodný stroj. Uničovské strojírny (nyní UNEX a.s.) ho poprvé smontovaly a provozně ověřily v Lomu Nástup Tušimice v roce 1966. Svůj produkt postupně modernizovaly, a to především na základě zkušeností z provozu dříve vyrobených kusů. Poslední rekonstrukce, modernizace a oprava byla provedena v roce 2015.

„O zdejší těžební techniku projevila zájem i kanadská produkce televize Discovery Channel, která v Bílině natáčela jeden díl seriálu Really Big Things,“ říká Gaspi, který se s vedením dolu domluvil, že se sem ještě letos vrátí. Za lepšího počasí.

Doporučované