Hrát o Evropu je logický krok, říká Jakubowicz, ředitel Bohemians

Období pokoronavirového soutěžního restartu Bohemce vyšlo. „Klokani“ postoupili v ligovém play-off přes Slovácko, teď je čekají souboje s Mladou Boleslaví.

Po víkendu se v okolí Ďolíčku musí mluvit o tom, že plán je vysoko překročen, není-liž pravda? Oproti tomu, jaká byla očekávání před sezonou?

Před ní jsme si mysleli na tu prostředí skupinu. Toho jsme dosáhli a teď uvidíme, kam to půjde dál. I když se chvílemi sezona optimálně nevyvíjela, plány jsme nakonec splnili.

Je fakt, že vy jste procházeli poměrně nedávno relativně turbulentním obdobím, kdy se měnili trenéři, odcházel Martin Hašek, fanoušci se také netvářili úplně nadšeně. Jakožto vedení klubu jste s nimi měli poměrně vášnivé diskuse. Kde se to zlomilo? Příchodem trenéra Luďka Klusáčka?

Spory vznikly v podstatě z jednoho prostého důvodu, a to byly výsledky, které se nedostavovaly. Neřekl bych, že jsme hráli špatně, ale body nebyly, nevyhrávali jsme. Změna trenéra většinou přinese do týmu impulz. Obvykle bývá pozitivní a pak už je jenom otázka, zda je krátkodobý, nebo dlouhodobý. Naštěstí v našem případě je to tedy dlouhodobější.

A když se zeptám na situaci, když musí ředitel klubu oznamovat trenérovi: Končíš. To asi nejsou příjemné chvilky, že?

Naštěstí pozice ředitele v Bohemce je spíš provozní. Mám pod sebou sportovního ředitele, který má v gesci sportovní úsek, takže to nebylo mojí povinností mu to oznámit. Ale tak nějak jsme to komunikovali společně. A myslím si, že jsme se s Martinem Haškem rozcházeli celkem v dobrém.

Je fakt, že to nepřipomínalo nějakou palácovou revoluci, kde by se střílelo.

Ne, určitě ne. Martin Hašek věděl, že ty výsledky nejsou takové, i když jsme oba věděli, že předváděná hra výsledkům neodpovídá. Prostě jsme se shodli, že to bude dobré pro Bohemku, aby naše spolupráce skončila.

V současné době se daří, tým pod vedením Luďka Klusáčka a Ericha Brabce teď bude hrát i o možnost ťuknout o evropské poháry. Dovedete si v klubu vůbec představit, kdyby to po dalších třech zápasech, které by bylo třeba zvládnout, opravdu mohlo vyjít?

Bohemka prochází nějakým vývojem. Ten vývoj začal v podstatě v roce 2005, kdy se znovu zrodila, dá se říct. Byly tam nějaké postupy, sestupy zpátky, až se tedy stabilizovala v první lize - a tím dalším krokem je logicky v budoucnu Evropa. Jenom jsme nevěděli, kdy to může přijít. My jsme si dali plán do pěti let, teď jsme zhruba na půli cesty. Takže by to bylo milé překvapení, kdyby to vyšlo třeba už letos. Ale klub se na to dlouhodobě připravoval. Každý klub, když chce hrát Evropu, musí zažádat o nějakou licenci, která splňuje pravidla evropských soutěží. Takže vezměte si tu situaci, kdy jsem já sám v únoru vyplňoval licenci a připravoval se na to, že by teoreticky mohla vyjít Evropa. A to jsme byli jedenáctí, ztráceli jsme osm bodů na prostřední skupinu. Nikdo netušil, že bychom teoreticky mohli být právě v té situaci, v níž teď jsme.

No jo, ale ta žádost o licenci, to také znamená, aby byl i stadion způsobilý. Což si tedy fakt nejsem moc jistý. Spíš jsem si jistý, že zatím Ďolíček v žádném případě nevyhovuje…

Na to vedení Bohemky myslelo, takže samozřejmě máme domluvenou nějakou spolupráci s jedním českým klubem, se kterým bychom pak v evropských soutěžích spolupracovali. Požadavky na předkola ale Ďolíček splňuje, takže ta první předkola, která by nás čekala na konci té české ligové cesty, která by se, věřím tomu, povedla, tak bychom mohli hrát v Ďolíčku.

Ale když se vrátíme ke stadionu a k české lize, tak vlastně udělování licencí, to je také poměrně dlouhodobý proces. A na první pokus to Bohemce nevyšlo. Až na ten druhý. V čem byl problém?

Byla to ekonomická formalita mezi námi a ještě jedním klubem, kdy my jsme něco deklarovali a druhý klub také. V podstatě jsme si to ale v rámci odvolání, o které jsme požádali, vysvětlili. Od obou klubů přišlo potvrzení a komise pochopila, že to byla jen nesrovnalost. Kdyby nebyli tak přísní, tak by tohle dokázali tolerovat už v prvním kole a nemuseli jsme být na seznamu těch, kteří licenci na první pokus nedostali.

Ale je jasné, že stadion potřebuje nový kabát. A možná i trošku vykuchat a dát i nový vnitřek. Protože je to poměrně letitá stavba a i pro diváky by se měl výrazně zlepšit komfort. Předpokládám, že i pro hráče uvnitř. Teď je otázka, jak dlouho to bude trvat, než se z Ďolíčku stane moderní stadion?

Základní věc je, že Ďolíček v tom původním vizuálu je dost možná nejstarší sloužící stadion v Evropě vůbec. Protože se otevíral v roce 1932 a kromě jedné rekonstrukce v roce 1970 tam nic jiného neproběhlo. My jsme začali menšími rekonstrukcemi před dvěma lety. Sociální zázemí pro fanoušky, teď se změnila kabina hostí, zázemí pro rozhodčí je nové. Teď budeme pokračovat VIP prostorami uvnitř a kabinou domácích. Ale všechno směřujeme k nějaké větší rekonstrukci, která by měla proběhnout, věřím tomu, v nejbližších pěti letech. A doufám, že do dvou let bychom měli začít něco stavět. To je ten další krok, který Bohemka musí udělat pro to, aby mohla být ještě lepší.

Je fakt, že já jsem viděl x maket, jak by Bohemka mohla vypadat. Ale vy na to rozhodnutí jako klub nejste sami, protože vy jste nájemci. Majitelem stadionu je od roku 2018 Magistrát hlavního města Prahy. A teď otázka zní: jak probíhá jednání, respektive, jestli nacházíte společnou notu?

Jak jsi řekl, my jsme v nájmu, majitelem stadionu je magistrát a v případě rekonstrukce se musí rozhodnout magistrát. Ten si nás přizval k jednání. Nejen nás, ale i fanoušky a k tomu ještě městskou část Praha 10, aby vznikl projekt, který bude splňovat všechny věci, které tyto subjekty požadují. Ať už to je Bohemka jako fotbalový klub, ať to je městská část, na jejímž území se nachází stadion, ať jsou i fanoušci, kteří jsou velice aktivní v tomto jednání a velice pomáhají a můžou vyvíjet určitý tlak na magistrát, aby všechno dopadlo tak, jak chceme.

A když už se tedy ta jednání nějakým způsobem rozběhla, nebo řekněme, rychle rozběhnou, tak kam můžou směřovat? Ptám se na to, jestli najdete společnou řeč v tom, kolik investovat a do čeho přesně investovat? Jestli to nejsou třeba mimoběžky, vy a magistrát?

Aktuálně se vypisuje architektonická soutěž na to, aby vznikl stadion, který splňuje všechny požadavky zainteresovaných stran. Já myslím, že všichni máme dost podobnou představu o tom, jak by to mělo vypadat. Vychází se z návrhu architekta Navrátila, který tenkrát v roce 1970 stavěl původní tribunu v Ďolíčku a teď je k těm jednáním také přizvaný. Takže všichni máme dost podobnou představu, že by tam měl vyrůst stadion, který by měl splňovat základní kritéria evropských pohárů a s kapacitou osm až deset tisíc lidí.

Což je z mého pohledu pro český klub, pokud to není Sparta či Slavia, naprosto vyhovující. Když vidím stadion na Slovácku, nebo stadion v Karviné, který je ještě menší, ale velmi útulný, velmi příjemný…

Je to tak. V podstatě při kapacitě, kterou teď aktuálně v Ďolíčku máme, jsme schopní vyprodat jenom ty velké zápasy a potom hrát ty méně atraktivní zápasy na stadionu, kde by bylo prodán jen 25 % kapacity, tak to není zajímavé. My chceme hrát ve vyprodaném Ďolíčku pořád.

A je to tak, že třeba i ten tlak na zrychlení kroků, které by měly přinést nový stadion, se odvíjí i od úspěchů klubu? Jinými slovy, že je potřeba, abyste pořád hráli o poháry? Nemůže se to zbrzdit tím, že třeba najednou Bohemka, nedejbože, bude hrát o čtrnáctý flek?

Je to určitý tlak, ale určitě jdeme samostatnou cestou. Chceme rekonstruovat, ať už hrajeme spodek tabulky, což doufám hrát nebudeme ani v nejbližší budoucnosti, nebo jestli hrajeme o Evropu. To je jedno. My jsme si prostě řekli, že ten další krok, jak klub posunout mimo fotbalovou stránku, je určitě novým nebo zrekonstruovaným stadionem.

Já se musím zeptat na jednu věc, co bude s katovnou? Což je ten plácek, kde se dneska parkuje, kde dřív bývalo venkovní tréninkové hřiště, škvárové. Také jsem se na něm párkrát odřel. Už se ví, co se na něm bude stavět?

Když magistrát odkupoval Ďolíček od bývalého majitele, tak jedna z podmínek byla, že sjednotí to území. Tzn. městské části odsvěřily zpátky ten pozemek, získaly tak jeden ucelený pozemek a prvním plánem bylo postavit tam něco, nějaký větší komplex, který by zahrnoval jak ten pozemek, tak stadion. Propojit to. Napadá mě jen tak z hlavy například Trnava, kde je vlastně obchodní centrum a v tom je stadion. Je tam dostatek parkovacích míst, které vyžaduje naopak Praha 10. Teď se to mírně oddělilo, minimálně v té první fázi, kdy tedy stadion vyroste možná o něco dřív než něco na místě, na které se ptáte. Tam by měl vzniknout nějaký plácek nebo stavba, která by měla sloužit pro lidi. Ať už obchodní centrum nebo nějaké náměstíčko. Určitě by to mělo mít parkovací místa, nejspíš pod zemí.

A nemáte v klubu trošku obavu z toho, že se může přihodit, co se stalo takovým gigantům, jako Arsenal nebo Tottenham? Stavěli nový stadion a museli velmi přiškrtit peníze směrem k fungování klubu. Tedy myslím přestupy, platy hráčů.

Tím, že je to magistrátní stavba, tak i magistrát deklaruje, že pokud se bude rekonstruovat, tak by to mělo být z peněz magistrátu.

Takže vy jste do toho ani nevstupovali?

My jsme do toho chtěli vstoupit, měli jsme i nějaké investory, kteří měli zájem do toho vnést své peníze. Magistrát ale zatím deklaruje, že pokud by se mělo stavět, tak za jejich peníze.

Ale to zároveň v sobě nese nebezpečí, že se ozve spousta lidí, proč by peníze z daní měly jít na fotbalový stadion, který je určen pro zábavu několika tisícovkám lidí?

Stejnou otázku si pokládali už při koupi stadionu. Pravda je taková, že my platíme tržní nájemné, staráme se jim o jejich majetek a ještě ke všemu platíme veškeré energie. Takže my na provozu stadionu nezískáváme v podstatě ani korunu. A když si potom člověk spočítá naše náklady na provoz stadionu, tak zjistí, že magistrát na tom jedině vydělává, když má takto kvalitního nájemce, který plní veškeré závazky.

To znamená, že pro vás jako pro majitele je to dost náročná operace?

Určitě ano, když to porovnáme s ostatními kluby v první lize, tak je nás úplné minimum, kteří platíme jak nájemné, tak ještě i provoz stadionu.

Já mám pocit, že se Bohemce začíná dařit už i trochu jinak, protože ještě před pár lety byla klubem, kam chodili hráči, kteří se nikde jinde moc nechytli nebo do ní chodili na hostování. Teď už začínáte jít tou cestou, že už hráče přímo kupujete, že si je nepůjčujete. Poslední příklad je Petr Hronek, to je teď úplná novinka. Znamená to, že klub je na tom finančně lépe než třeba před dvěma, třemi, čtyřmi lety?

Já si myslím, že zrovna ty tři, čtyři roky zpátky se to začalo lámat. Když už jsme byli třetí, čtvrtou sezonu v kuse v první lize, už to nebylo nahoru dolů první, druhá liga. A dalším krokem je potom stavět perspektivní kádr a měnit ty hostovačky na přestupy. Když se podíváme čtyři, pět let zpátky, tak ten tým byl složený možná z půlky z hostovaček, což pak přináší věci, že hrajeme proti Spartě a nesmí nastoupit půlka kádru. Rozhodli jsme se začít investovat do týmu, začali jsme nakupovat. Ale s tím souvisí i prodeje, které jsme uskutečnili a byly pro nás velmi výhodné. Tím jsme i získali peníze, abychom mohli investovat do kádru dál.

Vybavím si diskusi s jedním z agentů. Tuším, že se tehdy debatovalo o hráči Tomáši Poznarovi. A ten agent říkal: On by do té Bohemky i chtěl, ale pak přijde jiný klub, v tomto případě Zlín, a dá dvojnásobek. Prostě Bohemka nemá na to, aby takového hráče zaplatila. Takže i toto se začíná měnit?

Platová politika se zas tolik nezměnila, máme určitý strop, přes který nikdy nepůjdeme. Nechceme nabízet jednomu hráči dvojnásobek, trojnásobek maximálního platu, který v Bohemce je. Chceme, aby to platově bylo hodně vyrovnané a nedělalo to nějaké zlosti v kabině. Takže platová politika se drží. Jediné, co se tam mění dlouhodoběji, jsou ty přestupy a třeba i nějaké přestupní částky, které před čtyřmi roky nebyly možné v podstatě vůbec. My jsme přiváděli hráče zadarmo.

Na tom je ale hezky ukázáno, že vy jste skromný klub, nejste Slavia ani Sparta, nejste ani Baník, co se týká finančních možností. Ale dokážete najednou držet krok nebo dokonce přeskočit takové kluby, jako jsou Teplice, jako je Mladá Boleslav. Tedy, to se teď ukáže, jestli ji přeskočíte. Ale minimálně jste na stejné úrovni. Jakkoliv tam jsou ty finanční možnosti výrazně jiné. Tak čím to je, že Bohemka šlape, i když kluci třeba neberou tolik, když to řeknu na rovinu?

Já myslím, že to je typologií hráčů, kterou vybíráme. Nejen postavy, ale i z hlediska charismatu a vůbec osobnosti toho člověka. Stavíme tým, který si rozumí, kabina aby fungovala, aby tam nebyl někdo, kdo má třeba nějaké špatné vlastnosti a do toho týmu by se prostě nehodil. Takže ten tým je velice přátelský a troufám si říct, že máme asi nejlepší kádr, který kdy Bohemka měla. Ale to jsme měli i za Martina Haška, protože Martin Hašek ten tým v podstatě stavěl v létě loňského roku. Bohužel přišla zranění, ale díky té koronavirové pauze se nám všechno vyzdravilo a my jsme po té dlouhé pauze nastupovali s 29 hráči do pole. A to je podle mě klíč toho našeho dnešního úspěchu, že jsme hráli každé tři dny a byli jsme schopní postavit dvě jedenáctky a soupeře překvapit.

Já myslím, že za úspěchem stojí ještě jedna věc, protože po letech takového kodrcání se po různých štacích máte stabilní tréninkové centrum v Uhříněvsi. A ono se to na první pohled nemusí zdát, ale dělá to hodně. I směrem k mládeži, k béčku a následně k áčku.

Luděk Klusáček, když přicházel na podzim do Bohemky, tak se prvně seznámil s tréninkovým centrem, protože za jeho předchozího působení u nás se ještě trénovalo různě po Praze. A to vůbec nemluvím o tom, když v 92., 93. roce ještě za Bohemku hrál, tak to bylo ještě úplně jiné.

To kolikrát hrál i na té katovně, že jo?

No, tam asi ne, ale říkal mi, že si pamatuje hřiště v Horních Měcholupech. Tréninkové centrum se nám podařilo vybudovat za posledních pět let. Jsou tam tři travnatá hřiště, moderní umělka a „A“ tým tam má vlastní hřiště, na které nikdo jiný nesmí. To je strašná výhoda, že ten tým tam může trávit celý týden. Jsou tam o samotě, je to Uhříněves, takže okrajová část Prahy. Mají tam klid na práci.

Když přicházel Luděk Klusáček, tak jste s ním mluvili ve smyslu: Chceme od tebe dlouhodobou činnost. První rok, který tady budeš, nechceme, abys hrál o poháry, spíš stabilizovat. Anebo to bylo takové: Hele, my bychom ten úspěch už fakt potřebovali?

Když přicházel Luděk, tak samozřejmě jediným jeho cílem bylo zachránit Bohemku. Nemohli jsme uvažovat o tom, že bychom vůbec splnili předsezonní cíle a byli v té prostřední skupině.

A nemůže se stát, že teď třeba přijde zajímavá nabídka z končin, kde Luděk Klusáček i působil, třeba s Ivanem Haškem, daleko na Východě. Přijde za vámi a poví: Kluci, nebraňte mi ve štěstí, protože je to finančně úplně někde jinde?

My jsme před těmi pěti roky s Luďkem měli krátkodobou spolupráci. On přišel někdy v březnu, zachránil to a odešel. Podepsali jsme s nimi teď roční smlouvu, takže během příštího roku by žádná taková změna přijít neměla.

Bavíme se těsně před tím, než přijdou zápasy s Mladou Boleslaví o to, kdo vyzve konkurenta o evropské poháry. Na co se Bohemka cítí?

Do tohoto soupeření nemůžeme jít s jinými myšlenkami než s těmi, že to zvládneme. A přes ten dvojzápas se dostaneme. Zároveň potkáváme soupeře, s kterým jsme letos vyhráli už sedmkrát. Generálku na pokoronavirovou část jsme si totiž udělali s Boleslaví ještě přátelským dvojzápasem, takže se známe velmi dobře.

A to Bohemka neprohrála.

Neprohrála. Byly to tedy dvě remízy. My jsme nasadili dvě různé jedenáctky a ještě se spousta hráčů ani nedostala na hřiště. Takže oba týmy do toho půjdou maximálně připravené. A já si troufnu říct, že to je padesát na padesát, že tam není vyložený favorit.